Midsommar

Ari Aster a Jordan Peele jsou Carpenter a Cronenberg 21. Století bez debat! Midsommar je opět jeden z těch kontrovérzních hororů, který není divácky příliš vděčný a potěší pouze náročnější a především trpělivější diváky, kteří však dostanou solidní odměnu. Největším mínusem je pomalejší tempo ( první hodinu se takřka nic zajímavého nestane), ale od prvního „obřadu“ film začne být čím dál zajímavější a především znepokojivější. Celá ta mytologie Švédské pohanské komunity je dostatečně zajímavá, neokoukaná a velmi nepředvídatelná. Velkým plusem je Florence Pugh, která předvádí úchvatný herecký výkon ( rozhodně nejtalentovanější mladá herečka současnosti), perfektní je také hudba, která je na horor velmi netradiční, ale skvěle zde pasovala, je zde také velmi kreativní kamera a absolutně největší lákadlo je samozřejmě samotné Gore, které Ari Aster servíruje v takové šokující formě, že slabší diváci film raději vzdají a odejdou. Finále typicky symbolické a neskutečně morbidní ( větší úlet jsem ještě neviděl). Pomalé, plíživé, znepokojivé, šokující, neortodoxní a silně kontrovérzní takový Midsommar je. Hereditary se mi líbilo o chlup víc, ale i tohle je letošní klenot. PS: Jak jsem viděl v kině Teenky, které vlezou do kina jen proto, že vidí žánr Horor a chcou skákat ze sedačky, tak musely být velmi překvapeny, co vlastně dostaly. 80% (09.07.2019)

Ari Aster je najväčší hororový talent svojej generácie a dokáže servírovať tak intenzívne scény ako nikto (úvod evokujúci Hereditary je až neznesiteľný), no tento jeho mix folklóru, rozchodovej drámy, desivého hororu a komédie mi ako celok nesedel. V jednotlivých scénach, najmä tých vypätých a strašidelných, je famózny, no komediálnosť tomu uberá na atmosfére. Keby aspoň šiel po satire, na ktorú je tu pri konflikte progresívnych doktorandských študentov a pohanského kultu viac než dostatočný priestor. Tá je tu ale len načrtnutá a miesto toho skôr paroduje klíše béčkových slasherov o tupých turistoch v cudzom prostredí. Stále je to pôsobivá atmosferická jazda s niekoľkými hutnými nepríjemnými scénami, no po fenomenálnom Hereditary je to krok mierne vedľa. (15.08.2019)

Trpělivost růže přináší a já si tak snímek po dvou měsících konečně vychutnal ve svém moderním domácím kině a s bonusem v podobě režisérského sestřihu. Nedovedu si představit, že bych Midsommar sledoval v kinosále za asistence omezených etnocentriků, kteří by se hloupě hihňali u každé scény, jež by je vytrhávala z jejich jistot a sklonů ke konformitě. Aster se snaží lišit a šokovat, leč jako horor působí snímek až příliš konejšivě. Folkhorory obvykle kladou velký důraz na nevlídnou atmosféru spojenou s přírodní krajinou, avšak v Midsommaru se na nás ustavičně směje sluníčko. Pokud se však na snímek nedívám optikou hororového experta, nýbrž lektora pohybové terapie a amatérského antropologa, tak zůstávám tímto umným propojením etnografie s audiovizuálnem naprosto unešen. Aster dokázal vytvořit osobitou fungující kulturu, jejíž barvité rituály a zvyky rozpracovává s obdivuhodnou technickou i estetickou grácií. Dočista mě pohltila transcendující taneční soutěž, během které Dani ztrácí pocit hranic své individuality, splývá se skupinou a začíná mluvit švédsky. A scénou zobrazující sdílenou expresi emocí jsem pak byl přiveden ke katarzi. Midsommar nesplňuje parametry špičkového hororu, ale přesto se do diváka zaryje a zanechá hlubokou stopu. Slabších pět hvězd. (30.09.2019)

Pro mě stejně vyumělkované, jako předchozí režisérův film. Má to podobný nádech, ten štyl tam je, tentokrát i silný potenciál vynikajícího pohanského hororu, ale Ari Aster hraje prostě jinou ligu, tu zámořskou, proto nám nabízí, pod lákavým hávem dávných severských rituálů, klasickou béčkovou vyvražďovací frašku na americký způsob (hodinové řešení vztahů nevztahů, pak zmizí jeden, druhej, třetí...atd. taky nechybí v partě jeden nigga navíc). To vše s trapně pestrobarevným pláštěm tajemna ve stylu kde si, co si, žádná spojitost, to je jedno...Neuvěřitelně ledabyle odvyprávěno, chvílemi až legrační, dokonce předpověditelné, což je u tohoto žánru asi to nejhorší, zaměřeno spíše na detail roztříštěné lebky a obličeje, než na hloubku obsahu, délku filmu jsem už vůbec nepochopil, je zcela k ničemu...být Švéd, tak se snad i naseru, v této souvislosti mě nepadalo, že v rukou skandinávského režiséra by tento námět dopadl určitě jinak. [Kino Citadela - Litvínov] (19.08.2019)