Midsommar

Trpělivost růže přináší a já si tak snímek po dvou měsících konečně vychutnal ve svém moderním domácím kině a s bonusem v podobě režisérského sestřihu. Nedovedu si představit, že bych Midsommar sledoval v kinosále za asistence omezených etnocentriků, kteří by se hloupě hihňali u každé scény, jež by je vytrhávala z jejich jistot a sklonů ke konformitě. Aster se snaží lišit a šokovat, leč jako horor působí snímek až příliš konejšivě. Folkhorory obvykle kladou velký důraz na nevlídnou atmosféru spojenou s přírodní krajinou, avšak v Midsommaru se na nás ustavičně směje sluníčko. Pokud se však na snímek nedívám optikou hororového experta, nýbrž lektora pohybové terapie a amatérského antropologa, tak zůstávám tímto umným propojením etnografie s audiovizuálnem naprosto unešen. Aster dokázal vytvořit osobitou fungující kulturu, jejíž barvité rituály a zvyky rozpracovává s obdivuhodnou technickou i estetickou grácií. Dočista mě pohltila transcendující taneční soutěž, během které Dani ztrácí pocit hranic své individuality, splývá se skupinou a začíná mluvit švédsky. A scénou zobrazující sdílenou expresi emocí jsem pak byl přiveden ke katarzi. Midsommar nesplňuje parametry špičkového hororu, ale přesto se do diváka zaryje a zanechá hlubokou stopu. Slabších pět hvězd. (30.09.2019)

Sophomore slump se nekoná, Ari Aster svým druhým celovečerním filmem potvrzuje, že výraznější režijní objev tu - alespoň na poli temných žánrů - v posledních letech nebyl. Midsommar je jedinečný atmosférou, nádherný svým vizuálním ztvárněním a drásavý hereckým pojetím traumatu,se kterým se vyrovnává hlavní hrdinka. A především je to tedy silný, ale fakt hodně silný bizár. Spíš než druhé Hereditary se v tomto případě opravdu koná jakási zvrácená prosluněná pohádka, "Čaroděj ze země Oz" pro perverzáky, jak to sám Aster v jednom rozhovoru nazval. Proč tedy (zatím) jen 4*? Po zkušenostech z Asterova prvního filmu jsem asi čekal nějaké zásadnější dějové překvapení a ostřeji hororovější koncovku. Midsommar zvládne překvapovat různými dílčími momenty (hodně si jich ovšem vyplácal v traileru), v celku se ale ubírá zhruba očekávatelným směrem. A finále rozhodně JE šílené, ale opět - spíš bizarním než hororovým způsobem. Přes to bych se přenesl, zásadní rozdíl oproti Hereditary pro mě ovšem je, že tentokrát jsem se, alespoň při první projekci, nedokázal do postavy Dani vcítit tak, abych zcela chápal její závěrečné rozpoložení. K vyznění Midsommaru je naprosto klíčové, aby v divákovi vztah mezi Dani a Christianem rezonoval. A já byl prostě spíš okouzlen pohanským bizárem okolo, než abych si s postavami prožíval tu partnerskou krizi. Takže doufám, že chystaná o půlhodinu prodloužená verze bude mít navíc ani ne tolik gore, sexu a hnusu, jako spíš víc podhoubí právě toho ústředního vztahu. Pak by to pro mě mohlo fungovat stoprocentně. (25.07.2019)

Přesvědčivá ukázka toho, že husí kůže může naskakovat divákovi i u filmu, který se z velké většiny odehrává za bílého dne. Ari Aster má všechny náznaky nebo mytologické spojitosti promyšlené do posledního detailu, symbolika hraje prim a Florence Pugh je v civilní rovině prolínané s psychickými potížemi dokonale přesvědčivá. Jenže tenhle Slunovrat trvá neúměrně dlouho, pár zvratů, byť sugestivních a znepokojivých, je vidět na míle daleko - a pak přijde poslední půlhodina. Specifická, zarážející, neopakovatelná, ale hlavně přepálená. Přemýšlím o ní už docela dlouhou dobu, ale pořád ji nedokážu brát vážně. Rozumím tomu, co a proč se při rituálech děje, ale pomyslná hranice je překročena každým skupinovým heknutím. (17.06.2021)

Horor je obludný, ozrutný a krutý žáner. Tento film to vie. Hoci sa v ňom dlho zdanlivo nič hororové nedeje, ste napnutí a je vám tak trochu zle, lebo tušíte, viete, že to Ari Aster časom rozbehne – a potom to budete ľutovať, lebo Ari Aster patrí k pekelným režisérom, ktorí keď to rozbehnú, je to odporné, no zároveň od toho neviete odtrhnúť zrak. A skutočne – neskoršie výbuchy nečakaného násilia sú šokujúce a dlho mi nešli z mysli. Ari stupňuje gore tempo až k neznesiteľnosti. O technickej stránke (parádna výprava, úžasné kostýmy) je škoda sa baviť, ale potešia i herci (aj keď najmä skvelý Will Pouter je tu predsa len skôr do počtu, čo je u herca jeho formátu skutočne škoda). Vidíme sa o 90 rokov. (28.09.2019)

Když mě kolega Russell napsal, že jde s kolegou Goldbeaterem na Slunovrat říkal jsem si, že když už jsem s kolegou Goldbeaterem sdílel stejný sud piva, stejný maso a stejnou postel byl by hřích s ním nesdílet i stejný film. Nazul jsem tedy pantofle a vydal se do Aera na Slunovrat. Film me svým vizuálním pojetím ohromil, spousta nádherně zabíraných detailů, celků i dronových záběrů musí potěšit oko každého filmového fanouška. Ari Aster byl pro mě neznámý pojem, ale ten umí pracovat s divákem a dokáže z jednoho "placu" a několika herců vytřískat neuvěřitelně zajímavou zápletku, resp. asi každej bude tušit nějakou nedobrotu, ale ani postupné odkrývání karet neumožní odhadnout finále filmu. Herecky mě nejvíc dostala Florence Pugh a Will Poulter, který tam jednu scénu u stolu bez dialogů a opravdu wau, za to jako zahrál svoje pocity. Ovšem za jakých okolností dokáží mít někteří chlapci erekci, to tedy klobouk dolů. Ještě jedna věc na závěr, neočekávajte žádný horor, ale spíš atmosférickou psycho hru. (24.07.2019)