Život je krásny

K tomuto filmu iba jedno. Chcel by som byť tak skvelým otcom ako bol Guido Orefice - najlepší otec na svete... Krásny dojemný príbeh, nepoznám iný snímok, ktorý by tak s láskou, citom a nehou dokázal opísať otcovskú lásku. Jeden z mála filmov, ktorý ma na konci dokázal zmeniť na malého ufňukanca. Záverom, naplno oceniť hodnotu tohto filmu dokáže iba otec/rodič. (02.12.2013)

První film, který jsem s Benignim viděl a potom už jsem se sním jen vozil s kopce. Příběh, který je tak šíleně smutný, ale přesto se musíte smát. Takového člověk bych chtěl poznat. Člověk, pro kterýho žádná situace není trapná, nevyřešitelná. Vše bere s humorem i když jde vážně o život. První polovinu filmu se jen čllověk směje situační komedii s prvky romantiky, ale potom když jsou odvedeni do koncetračního tábora, je zde drama, ale i zde je plno scének, kterých se musí člověk smát. A vezme te si z tohoto filmu jediné poučení, které dokážu vyjádřit třemi slovy: ŽIVOT JE KRÁSNÝ. Pro italy: La Vita è bella. (12.06.2004)

Řešit těžké životní situace s humorem je úžasná vlastnost, ale já to moc neumím. Asi proto mě poměrně bavilo sledovat Guida, který to však s těmi antifašistickými taškařicemi přece jen trošku přeháněl až do svého oscarového konce. Kdyby jeho synátor na konci vyhrál tank a jeli by si spolu zajezdit školu smyku do Vatikánu na náměstí svatého Petra, tak bych s hvězdami nešetřil. Takhle mi zůstane v paměti pocit promarněné šance a dokonalý překlad táborového řádu - "My hrajeme ty hrozně zlé, kteří hodně křičí a řvou. Kdo bude mít strach ztratí body!" (06.11.2015)

Někdy i věčný optimista jako já dospěje do fáze života, kdy ho nebaví žít, nebaví ho předstírat, že je v pohodě, když je ve skutečnosti vyrvanej z těla, někde mimo tenhle svět. Nebavilo mě sledování filmů, kniha pro mě byla něčím, co mi odvedlo myšlenky, ale ne na dlouhou dobu. Moje komentáře mě nebavili a svět totálně za plexisklem. Rezignoval jsem... to asi souvisí s věkem. Život je krásný jsem viděl jako malej kluk. Nelíbil se mi, a popravdě jsem to, podobně jako Giosué, nepobíral. Jenže člověk míní, život mění a já, teď už životně obroušenej, chápal. Benigni na předávání Oscarů předvedl svou italskou krev. Pro sošku si doskákal přes hlavy diváků. Divák nevěřícně kouká, stejně jako u závěru filmu, akorát s tím rozdílem, že až nyní jsou vaše oči už notně obrečený, neschopný zaostřit. Zažili jste někdy pocit, že vám něco uniká, že to musíte dohnat i za cenu toho, že zemřete? Já ano. A Robertovo suprová báseň mi ukázala, že přání nemusí znamenat utopii. Jasně, teď se ptáte, kde jsem k tomu přišel, když film o tom vlastně nevypovídá, ale já vidím věci jinak, odlišně. Při pohledu na padající list si neřeknu: "Ty vole, zase podzim." Ale spíš mám chuť vzít plnou hrst a rozhazovat je. Prostě si užít tu změnu, která se nabízí. Tenhle film byl silný presso, který mi srdce rozbušilo a vyplavilo z těla. A i když vím, že žít věčně nebudu, že to přijde co nevidět, tak budu konat. To mi řekl Benigni, tak jsem to pochopil... (07.10.2009)

Tenhle film je jednoduše krásný. Roberto Benigni ukázal všem, že není jenom výtečný komik, ale i herec jako takový. První hodina byla romantickou komedií, druhá dramatem s komediálními prvky. Je fakt, že to bylo trochu naivní a nereálné; přesto to snímku mile rád odpouštím, protože jinak byl výborný. Mnohokrát zmiňovaná scéna, kdy Guido překládá blafy nacistického důstojníka, patřila opravdu k nejlepším. Hudba byla také moc hezká. A musím se přiznat, že na konci filmu jsem měl co dělat, aby mi nezačaly téct slzy dojetím ;-). (03.08.2008)