Pád rímskej ríše

Upřímě ze starých sandálových filmů mi Pád přijde celkem nejpovedenější, a to, budu se rouhat, i vedle Spartaka, kterého považuji za Kubrickův úlet. Děj posléze vykraden Gladiátorem včetně závěrečného historického lapsu, přesto zde je obraz doby alespoň bližší reálu oproti pozlacenému kulovému v Gladiátorovi, který u mě získává body jen a pouze technickou stránkou. BTW zde jako v jednom z mála filmů je správně ukázaná římská bojová taktika. (19.09.2008)

Několik historických faktů, v porovnání s tímto jinak ve skrze docela solidním velkofilmem. Samozřejmě jistá srovnání a návaznost na oskarového Bena Hura, tu samozřejmě inspiračně nejspíš byla, a to tedy přímo v té aréně, kde by to bez Commoda snad ani nešlo. V roli Commodovy (Christopher Plummer) sestry Lucilly se blýskla krásná Sofia Lorenová. Dokud se bojuje s Germány, je vše v pořádku. Pak už následovali jen nepřesnosti a výmysly. Těžce nemocný císař Marcus Aurelius (Alec Guinness) chce do čela říše dát místo svého nezdárného syna Commoda vojevůdce Livia (nejspíše smyšlená postava-Stephen Boyd), do kterého je mimochodem zamilovaná Marcova dcera Lucilla. Ve skutečnosti právě proto, aby zajistil převzetí trůnu bez otřesů v říši, rozhodl se Marcus pro dynastický princip, byť si byl určitě vědom nedostatků svého syna. Commodova reakce je rychlá, a tak Marcus umírá kdesi v pohraničí prostřednictvím otráveného jablka, podaného slepým sluhou. Dnes se zdá nejpravděpodobnější a alespoň se to i uvádí že Marcus zemřel na rakovinu či mor (na vojenském tažení poblíž Vindobony-dnešní Vídeň) arozhodně tedy ne rukama stoupenců Commodových. Livius rozumně ustoupí Commodovi a umožní tak jeho krutovládu, která se mu ale časem přestane líbit a stane se císařovým nepřítelem. Vše vyvrcholí závěrečným soubojem Commoda s Liviem, což je samozřejmě nesmysl. Commodus byl napřed otráven ale když to nemělo účinek tak nakonec odpraven profesionálním zápasníkem Narcisusem, kterého najala jeho milenka Marcia, o které tu není také žádná zmínka. Zde bohužel byla historická fakta podřízena fabulaci, což je u tohoto jinak pěkně zpracovaného filmu škoda. Addition: Sám Commodus-megaloman, byl jeden z nejhorších tyranů jaký Řím poznal, podobně jako třeba Caligula jehož snad dokonce i předčil, i za jeho dvanáctileté především despotické a utlačovatelské policejní vlády docházelo k podobným excesům jako např. k zabírání majetku vlivných, znepřátelení senátu a aristokracie, přejmenování Říma na svou osobní kolonii, kult zbožštění za živa, hromadu nesmyslných rozsudků smrti, konfiskací, perzekucí, udávání, korupce ap. Mínusy: Nepřesná historie faktu, pomalé a nudné počáteční tempo, některé vedené a řekl bych že i smyšlené dialogy, herci až na Stephana Boyda a Ch. Plummera a dlouhá stopáž. Plusy: Jak už to tak u těchto druhu filmů bývá tak především bych zde vyzdvihl jeho rozmanité exteriéry a interiéry, pestře barevnou barvu, slušnou výpravu, kostýmy, hudbu a kameru. (18.05.2007)

Velkofilm se vším všudy, tedy s ohromnými davovými scénami (pohřeb Marca Aurelia), dokonale velkorysými kulisami (z repliky Říma, která vznikla v Madridu, spadne nejedna čelist ještě dnes), strhující akcí (honička vozatajů natočená ve stylu honičky automobilové, závěrečný souboj muže proti muži), Tiomkinovou velehudbou a k tomu všemu ještě s perfektními herci a jejich sice divadelními, ale o to působivějšími mono a dialogy. Setkání se smrtí, jaké předvedl Alec Guiness, je nezapomenutelné stejně jako dravý a nevypočitatelný Commodus Christophera Plummera, ovšem nejlepší scénu má podle mě na kontě James "Timonides" Mason vyjednávající v doupěti barbarů. Při té jsem ani nedýchal. (05.01.2014)

Obvykle jsem srozuměná s tím, že starší (nejen) historické filmy jsou pomalejší, ale tady bych se nerozpakovala vystříhnout klidně i hodinu. Mám pocit, že produkce chtěla hlavně ohromit megalomanskými stavbami a množstvím koní, které určitě vytrénovat na jízdu s římskými vozy nebyla krátkodobá záležitost... (16.01.2022)

Film je rozdelený na dve časti a má to svoje opodstatnenie. Zatiaľ čo prvá polovica sa celá odohráva na severe pod snehovými závejmi, neskôr sa vydávame do Ríma, na bojiská a aj späť na sever. Tradičné intrigy sú ozvláštnené arménskymi a perzskými záujmami. Mám taký pocit, že ak je niekto otrávený, musí neskôr padnúť celá ríša, impérium, alebo republika. Zatiaľ čo interiérové scény, alebo tie monumentálne s rímskou architektúrou by zvládol naaranžovať každý profesionálny filmový architekt, pre scény v prírode má Mann ten správny cit už od dôb jeho legendárnych westernov. Škoda, že síce je tu viacero menších bitiek, ale sú príliš neinvenčné. Dojem z Pádu Rímskej ríše ako monumentálneho historického diela mi to ale neskazilo. Nechcem provokovať, ale občas sa mi zdá, že kladne z tohto obdobia sa môže hodnotiť iba Spartakus. Pritom Mannov film je omnoho prepracovanejší, ako napríklad Alexander veľký alebo Džingischán. (18.12.2016)