Baby Driver

Premárnený ultimatívny teenage koncept o mladíkovi, ktorý zbožňuje hudbu, všetko okolo neho je cool, vrátane neho samotného, jeho krásnej ženskej a drsného jobu, ktorý má. Bohužiaľ vidieť že Wright má už po štyridsiatke. Ak by sa toho ujal niekto mladší, kto by trochu rozpracoval hlavnú postavu a nevyužíval ju len ako benzín do auta, bol by to punk dekády. (04.11.2017)

Navoněná popová eskapáda s docela fungujícím rytmem střídání dynamických a konverzačních scén, jejíž největší devízou je promyšlená střihová skladba a pohyb kamery i postav po mizanscéně, díky čemuž i ty zdánlivě pomalejší scény nevybočují z nastoleného tempa. Ale aby se tu našla jediná pasáž, kterou bych si chtěl v budoucnu zopakovat, nebo jediný zvrat, který by mi přišel zajímavější než jízda osobákem po našich dálnicích, to ani náhodou. Nejlepší postavou jednoznačně hláškující Spacey (nuceně cool Fox se nechytal), nejvtipnější scénou zřejmě ta nejstatičtější - obhlídka místa činu s osmiletým klučinou. Wright to má možná řemeslně v malíku a jednotlivosti promyšlené, ale tentokrát prostě nebaví příběhem ani postavami. 65% (05.01.2018)

Baby Driver mě divácky ani analyticky nijak zvlášť neokouzlil, ač bych tomu byl rád. Pod vším jeho rachotem (písně, řev motorů, výbuchy, dialogy), okázalým designem a siláctvím vlastních postav mi nepřipadl nijak inspirativní a nejsilnější byl pro mě v momentech, které od všeho toho rámusu a záměrného pozérství utekly k mnohem civilnější poloze se subtilnějšími filmařskými nápady (viz dále bod b plus všechny scény s pěstounem). Tři věci mě ale na jeho výstavbě upřímně zaujaly. ___ (a) Komplexní práce s různými formami rytmu. Ta je zřejmá už z toho, že první scéna (335 sekundy) měla průměrnou délku záběru 1,48 s., zatímco druhá scéna (165 s., tedy 49 % trvání první) byla naopak komponována jako jednozáběrová. A to aniž by se významně změnilo tempo, důraz na pohyb figur rozsáhlým prostorem a určující role zvukové složky, takže se rychlý střih a návaznosti mezi záběry plynule funkčně transformovaly do složité spolupráce prvků mizanscény v pohyblivém rámu. ___ (b) Inscenace dialogové scény v prádelně jako scény muzikálové, přičemž hudba v ní naopak v porovnání s celkem osnovy ustupuje do pozadí. Romantický pár postav, spojený navzájem jedněmi sluchátky v uších, se v třicetisekundovém záběru hladce posouvá prostorem na pozadí barevně sjednocených otáčejících se bubnů praček. V závislosti na rytmu a významu promluv v dialogu se v kooperaci s pohybem steadicamové kamery takřka tanečně otáčejí, aniž by si musely vytáhnout sluchátka z uší. Krátké, ale kinematograficky krásné... Pro mě nejlepší moment filmu (ještě vedle první návštěvy pošty s malým chlapcem). ___ (c) Míra přemotivovanosti: film jako celek kopíruje vývojový vzorec akčních filmů (znáte to, profík, poslední džob, láska jako trám), takže logicky ho následovat nevyžaduje velké úsilí. Navzdory tomu ale zavádí do hry obrovské množství drobných i větších motivů, jež zahušťují zcela transparentní systém spojnicemi a vysvětleními, které sice k pochopení nepotřebujeme - ale každý z nich se excesivně využije, někdy i víckrát! Vypravěčsky to irituje, což je ovšem zřejmě součást konceptu, neb jejich funkce zjevně není vypravěčská či psychologická, nýbrž dekorativní až ornamentální. Lze to chápat jako součást sebou-se-opájející hry na muzikálový akční film: jakkoli maskovány za kompoziční či realisticky motivované prvky, naplňují tyto detaily a dílčí rámce především čistě sebestřednou estetickou funkci (např. motiv Babyho dětství, kazetové remixy, některé songy). (16.07.2017)

Edgar Wright se film od filmu zlepšuje a tímhle mi udělal neskutečnou radost. Baby driver je neskutečná stylovka,která má kultovní nádech a za 20 let by se z něj mohla stát klidně klasika. Film mi nabídl víceméně vše, co od filmu očekávám počínaje excelentního hereckého cástingu se sympatickým Ansel Elgortem, drsným Jamiem Foxem, nasraným Jon Hammem, strašně sexy Eiza Gonzáles, děsivým Kevinem Spacey a roztomilou Lily James. Soundtrack je naprosto chytlavý a dotváří skvělou atmosféru, vizuálně naprosto bezchybné, kamera nevídaně přehledná, akce prvotřídní ( Ozvučení přestřelek patří k nejlepšímu, co jsem kdy viděl), drajvové tempo, občasný humor, emocionální základ i nečekaná rozuzlení mi z filmu udělala mimořádný zážitek, kde především u konce jsem měl chuť si urvat koule a hodit je po plátně od radosti, z toho jaká to je pecka. Společně s Hacksaw Ridge a Johnem Wickem 2 řadím Baby Driver mezi nejlepší letošní kino zážitek. Tohle jednou projekcí nekončí. 95% (11.07.2017)

Brit Edgar Wright to s žánry vždy uměl. Pokaždé to měl vypiplané do detailu, nablýskané, vypulírované. Jenže to mnohdy nepěkně drhnulo na cestě k divákovu srdci. Prostě to bylo prázdné uvnitř. A to je i lehce tentokrát, ač musím s potěšením konstatovat, že tenhle kousek se mi strefil do vkusu náramně. Střih je funkční, hudba si dokonale rozumí s tím, co se děje na plátně. Celé je to promyšlené, hudba se stává další postavou. Vše je sladěné se zvukem. Hošan, který má sluchovou vadu a šrumec v uších musí něčím přebít, a který má song pro každou příležitost, se musí sžít s přítomností lupičů, kterým cosi dluží, a i když se ze závazků vyváže, pořád nemá vyhráno. Jenže coby sakra nebojácný řidič už od vřeštících alarmů nechce prchat. Do toho se objeví sličná servírka, no, co byste chtěli. Každopádně ač je příběh nekomplikovaný, Baby Driver je jedním z nejoriginálnějších a nejstylovějších projektů roku. Jen té ujetosti a černého humoru jsem si přál víc. (22.09.2017)