Kleopatra

Když se bere v úvahu doba vzniku, tak je film bez chyby, zvláště musím vyzdvihnout monstrózní scénu, jak Kleopatra přijíždí do Říma. Co mě ale nutí dát 4* je že tenhle již legendární historický velkofilm zvláště po odchodu Rexe Harrisona ze scény, trpí strašidelnou stopáží čítající bezmála přes tři hodiny, podobně jako u stejně slavného Ben Hura (01.05.2010)

Monumentální pomník všem filmovým výtvarníkům, kostymérům, maskérům, architektům a jedno z největších monster v dějinách filmu. Oproti spoustě tehdejších sandálových velkospektáklů je však přeci jen zábavnější a více sexy, i když jde v podstatě o telenovelu zavalenou tunami kulis. Druhá půle, včetně velmi statické námořní bitvy, je ovšem vážně k nepřečkání a délka režisérské verze potom doslova obludná (viděl jsem 240. min. roadshow version) (22.11.2006)

Nielen chlapci a muži túžia ohmatať hranice svojich možností, ale aj Hollywood. A tak zozbierali neuveriteľné množstvo dolárikov a nakrútili Kleopatru. Ambície tvorcov siahali skôr k zápisu do Guinessovej knihy rekordov, než k Oscarom a priazni historikov a filmových kritikov. Ak na tento film hľadím pod týmto zorným uhlom a som ochotný obdivovať všetku tú veľkoleposť a pompéznosť, nemám problém dať filmu štyri hviezdičky. Bol prelomový, i keď v oblastiach, ktoré s históriu a umením príliš nesúvisia. Ale dokáže zaujať aj bez počítačom generovaných štatistov a iných zázrakov techniky. Ktovie, či rovnaký osud o päťdesiat rokov postihne Titaniky, Avatary a iné hity z nedávnej doby. (11.01.2011)

Symbolické ukončenie desaťročnej éry hollywoodskeho monumentalizmu. Kleopatra už nedokáže držať tak vysokú látku ako jej historickí predchodcovia, sem-tam sa nevyhne kŕčovitejšiemu prejavu, ale stále si zaslúži divácku pozornosť. Recenzia : http://madsbendermovieblog.blogspot.sk/2014/05/kleopatra-produkcia-velkabritania-usa.html#more (22.05.2014)

Uvažovala jsem sice o pěti hvězdičkách, ale vzhledem např. ke Quo vadis (1951), které se mi více vrylo do srdce (a do paměti), jsem to nakonec neudělala. K výpravě netřeba dalších slov, snad jen, že možná i díky ní a penězům určených pro film, tady dostala historie pěkně za uši, takže po historické stránce byla ta televizní Kleopatra s Zanem, Daltonem a Leonor Varela, mnohem lepší. Elizabeth Talor sice už není tak krásná jako v Ivanhoe (1952), ale je pořád kočka a její herecký výkon je zde lepší, než byl v něm (z ozdoby se stal hlavní tahák). Richardu Burtonovi (což je sice s podivem, vzhledem k jeho způsobu života, ale je to tak) těch 10 let od filmu Roucho (1953) prospělo, jelikož tam mě nezaujal vůbec ale vůbec ničím, (a vzhledem už vůbec ne), tady se dá říci, že zestárl do krásy... :-)) a jejich vzájemný vztah, který se promítal i na plátno, jsem opravdu sledovala se zájmem. Co se týče Rexe Harrisona v roli Caesara, líbil se mi mnohem více než třeba Timothy Dalton a chci se zeptat, jakou že angličtinou, by podle toho, kdo to kritizoval (jo, Oskar), měl Caesar vlastně mluvit? O své latině (pravděpodobně té v Zápiscích z války galské – mimochodem velmi nudné, ale z hlediska místopisu, místních zvyků, etc. velmi poučné) se vyjadřoval sám, že je kritizována jako „vulgární“ (tj nespisovná, podle mě byl ale celkem slušný stylizátor :-)) ), takže i když byl aristokrat, asi by nějaký přízvuk nevadil (rozhodně ne jeho legiím). Kdysi jsem z filmu byla nadšená, dnes mi nejvíc v paměti utkvěly jen vztahy mezi výše jmenovanými a ten triumfální vjezd Kleopatry do Říma, který mi ale připadal příliš dlouhý a pompézní, snad proto, že ve skutečnosti měl být oslavován spíše Caesarův triumf nad Egyptem (Arsinoe a Ptolemaios), Pontem (Farnax II.) a Numidií (Iuba I.). Z druhého dílu potom (krom milostného vztahu Kleopatry a Marca Antonia) Kleopatřina zlatá loď u Tarsu, zpackaná bitva u Actia (vést námořní bitvu jako pozemní chm, chm, chm, mrkev v zimě... aneb jak je důležité míti Agrippu, či spíše - můj milý Marcu, moudrý člověk se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup), nehynoucí láska až za hrob a věčný chlad Gaia Iulia Caesara Octaviana. (12.03.2012)