Bitka o Midway

(80%) Viděno v kině. Tak jsem byl svědkem Bitvy u Midway, ale jen na velkém plátně tedy. Na tento filmový počin jsem se určitě chystal do kina, vlastně tímto snímkem jsem tento rok navštívil kino už po třicáté (jsem to ale filmový cvok až fanatik, ale co už). Rolanda Emmericha, coby režiséra či jak se mu říká „mistra destrukcí“ mám rád. Natočil dost výborných filmů. No, najde se tu i odvrácená strana jeho fanoušků, kteří jeho filmy až tak moc nehltají či je někdy dost ošklivě kritizují. Dokážu třeba pochopit takové pokračování kultovního a nepřekonatelného jeho filmu Den nezávislosti. Druhý ID byl opravdu jen o efektech, taková neškodná sci-fi blbina, ale já jí rovněž zařadil mezi své oblíbené snímky. Řekněme prostě, že od filmu 2012, který byl natočen v r. 2009, se najde dost nespokojených diváků. No, dost o tom. Věnujme se tomuto válečnému snímku MIDWAY. Netušil jsem, jak přesně bude film pojat, ale úplně jsem se netrefil. Čekal jsem, že se to bude pomalu rozjíždět a že se tu možná najdou hluchá místa. A i jsem se dost obával, že to bude místy dost po akční stránce přestřelené. No, ihned od začátku jsem byl jak přikovaný k sedačce, jak se to vše rychle začalo rozjíždět. Stručně řečeno, AKCE střídá AKCI – a tím myslím vyloženě LETECKÉ SOUBOJE, kterých zde bylo neuvěřitelné množství. I se našlo krom klasické DIGI několik solidních nápadů. TEMPO filmu bylo opravdu velké. Takže krom akčních sekvencí jsem se ani na minutu nenudil a urychleně jsem vstřebával dialogy, konverzace důstojníků apod. Když o tom tak přemýšlím tak délka filmu 138 min byla vlastně málo. Přeci jen bych alespoň těch 15-20 min přidal a to rozhodně ne akčních pasáží, ale nějakých těch konverzacích navíc, které by byly víc zapamatovatelnějších a možná epičtější finále. Opravdu se toho tady moc kritizovat nedá. Možná bych i pár leteckých sekvencí ubral. Bylo toho opravdu hodně, ale není to žádná výrazná chyba. Jen bych možná dal přednost pomalejšímu úvodu. Zpočátku to strašně rychle utíkalo, až v druhé půlce měly všechny tyhle výbušné pasáže hlubší význam. Veškerá vata okolo těchto leteckých pasáží byla v pohodě. Rodiny a manželky amerických hrdinů zde moc nebyly, což je vítaná změna. Obešlo se to i bez krve, takže PG-13 je v tomto případě naprosto vyhovující oproti Dunkirku, kde bych ocenil spíš Rkové pojetí. Herecké obsazení je známé, mnozí si tu stěžují, že bylo nevyužité, ale víte co? Běžte se bodnout! To, že zde známí herci nepředvedou výrazné role a výkony na oscara ještě přece není žádná chyba. Nejvíc mě teda paradoxně asi bavily mladší a méně známí herci. Z těch známých určitě nezklamalo trio Woody Harrelson, Luke Evans a Patrick Wilson. Aaron Eckhart měl zde málo prostoru, byl zde naprosto zbytečný. Zbytek herců ok. I jejich postavy dokázali zahrát obstojně. Známé Emmerichovo hudební duo Kloser a Wankler opět složilo dobrý soundtrack, který zde k určitým scénám krásně seděl, ale dá se poslouchat jen zde než samostatně. Jak to mám dál popsat? Ve zkratce, bylo to především založené na leteckých soubojích, které byly úderné, destruktivní, takže digitální záležitost, která by snad až tolik ani neměla vadit odpůrcům DIGI a samotného Emmericha. Takže hlavním středobodem filmu je opravdu ta nabušená a destruktivní letecká akce. Ale i vše okolo jako jsou postavy, přímočarý a přehledný děj, nějaký ty momenty a scény z války včetně finálních okamžiků – to bylo hezky vykresleno. Patriotismus byl zde pojat tak nějak přiměřeně. Dějově je to vcelku přehledné, jen tak prvních 30 min filmu je až moc rychle ukončených – tam bych to tempo umírnil. Soustředí se to samozřejmě především na američany, coby lidstvo na kladné straně války. Ale i Japonci zde dostanou dost prostoru, především v druhé polovině filmu a hlavně ve finále, kdy je zajímavá scéna, kdy velitelé lodě uznávají porážku atd (víc nevyzradím). Úvod snímku je třeba krátký, tam bych ještě 5 min konverzace přidal, to se moc nepovedlo, ale nevadí. Rozhodně jak jsem psal, opravdu by to chtělo přidat minutáž navíc a trochu ubrat akci a TEMPO (to bylo asi jediným výrazným záporem, ale ne až tak velkým), pak by to byl válečný snímek jak se sluší a patří. Ale to je prostě Emmerich a ten si jede po svém, což respektuji a opět ho můžu pochválit. Sice ne až do nebes, něco tomu chybělo, nějaká větší uvěřitelnost atd. Ale přehnanost akčních scén zde moc kritizovat nepotřebuji, čekal jsem to horší. A na závěr je hezky popsán seznam postav, a jak žily po válce atd. Za mě spokojenost, těším se na další shlédnutí! (07.11.2019) (menej) (viac)

Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10 (14.04.2020) (menej) (viac)