Mŕtvi neumierajú

Film tak pomalý, že v jednom záběru se kola auta otáčejí dopředu. „To muselo udělat divoké zvíře. Nebo smečka divokých zvířat." Opakování replik či titulní písně ještě násobí pomalost vyprávění, zastavené hodinky jsou pak přímo třešničkou na dortu. Vedle parodování Romerových filmů (Noc oživlých mrtvol - hřbitovní scéna s nemrtvými či noční scéna s nahou ženou, nebo Úsvit mrtvých, kde symbolem konzumu je obchodní dům, zde pak zombie opakují jména značek výrobků, vrcholem jsou názvy léků a termíny jako wi-fi nebo bluetooth, které šeptají zombie držící při tom mobily v rukou),z nichž se zde objevuje auto, jde především o satiru společnosti. Zásahy do životního prostředí, lživá média, prolhaná vláda. Ušetřeny nejsou ani děti, které i jako nemrtvé touží nikoliv po rodičích, ale po hračkách. Škoda průměrné kamery, zato hudba byla místy uhrančivá. Ovšem postrádal jsem magičnost a tajuplnost snímku Přežijí jen milenci. Tilda Swintonová znovu potvrdila, že není z tohoto světa. Film pro okrajové publikum. (06.07.2019)

Říkal jsem si, že když Jarmusch před pár lety dokázal natočit skvělý film o upírech, proč by nemohl natočit i skvělou zombiárnu, samozřejmě ve svém svérázném stylu. Ale namísto melancholie, vytříbené estetiky, dekadence a jemného humoru se rozhodl pojmout zombie žánr víc komediálně, groteskně, tedy víc plebejsky. A namísto u Jarmusche obvykle kvalitní hudby se hraje nějaká příšerná country. A to na mě nefungovalo. Způsob vykreslení zombií byl vyloženě špatný. Ne vizuálně, maskéři odvedli skvělou práci, ale jejich rádoby humorným a odlehčeným vystupováním, myšleným jako kritika konzumního způsobu života (mrtví ještě i po smrti neustále opakují slova-symboly své dřívější závislosti, jako "wi-fi", "coffee", "fashion" atd., hlas vypravěče nás na konci výchovně poučuje, že "tihle všichni byli mrtví už za živa"...). Otravně polopatická agitka. Zombie komedie můžu, ale absurdní zombie komedie s moralizujícím ocasem ne-e. A ty kecy o scénáři na konci (Driver a Murray v autě) mě už vyloženě nakrkly, tohle by se divákům dělat nemělo, to si Jime schovej pro nějaká svoje soukromá experimentální home videa. A za to taky nedám ani třetí hvězdu. Film tak stojí za vidění především kvůli hercům. Swinton se skotským přízvukem a katanou je výrazná a zajímavá jako vždycky (a vždycky jsem ji i podezíral že je mimozemšťanka), lehce vyšinutý Driver se zručně ohání mačetou jako nějaký Hutu ze Rwandy, dobří jsou samozřejmě Glover i Buscemi, rád jsem viděl i 'kidku' Sevigny, která chuděra příliš hereckých příležitostí nedostává od doby, kdy v mládí před kamerou přeblafla Galla, no a nečekaně příjemně mě překvapil policejní náčelník Murray, kterého jsem předem tipoval na to, že celý film zazdí nějakým svým obvyklým komediantským pitvořením. A on ho přitom nakonec zazdil spíš scénář a celkové režijní pojetí. (12.09.2019)

Mrtví neumírají je "komedie", u které jsem se ani jednou nezasmál a horor, který neděsil/nelekal ani v jediné scéně. Tento film je plný zvučných hereckých jmen a to je vše. Jima Jarmusche nemusím a nerozumím mu, ale zombie tématika mě lákala. No měl jsem si raději znovu pustit klasiku jako je Soumrak mrtvých nebo první díl Zombielandu a netrápit se tímto 103minutovým kýblem nudy. (06.03.2020)

Dokud Jim Jarmusch sype z rukávu všemožné popkulturní odkazy na klasické (nejen) horory a tvůrce, vtipně pomrkává na moderní trendy (zásilková služba WUPS), nebo téměř boří čtvrtou stěnu mezi divákem a děním ve filmu, je to k popukání. Pokud si ale divák od Jima žádá nějaké zajímavě napsané a fandění hodné postavy, nebo děj dávající aspoň trochu smysl, bude zklamán. Nemluvě o tom, že JJ rekapituluje tu „romerovskou“ kritiku konzumní společnosti až moc doslovně a stále dokola. Mrtví neumírají je rozhodně zábavný snímek, v kině se dá dobře užít, ale žádný zázrak se tentokrát nekonal, a že jsem do Jarmusche vkládal velké naděje. (07.07.2019)

Jarmusch se nepoučil ze svého předchozího selhání a po šesti letech znovu zkouší štěstí s královským filmovým žánrem. Výsledek je vpravdě tristní, přesto snímek The Dead Don't Die představuje poměrně zajímavý vklad do učebnic filmové teorie, kde nám usnadní pochopení jednoho z mnoha specifik hororového žánru. Jarmusch se totiž ubírá cestou plagiátorství. Tento nešvar je ve světě kinematografie poměrně rozšířený a právě hororový žánr je vůči němu jako jediný ze všech zcela imunní. Neschopný režisér může okopírovat vtipnou scénu takřka do písmene, ale nikdy nevykrade hororovou atmosféru. Snaha o "romerizaci" v tomto případě dle očekávání fatálně selhala a Jarmuschův snímek tak působí dojmem leklé ryby. Jakožto zdejší hororový expert musím The Dead Don't Die ohodnotit odpadem. (03.06.2019)