Posadnutosť

Líbí se mi ten pronikavý pohled Jeremyho Ironse. On nemusí vůbec promluvit, jeho oči okamžitě prozradí na co a na koho právě myslí. Líbí se mi jak pronikavě sjíždí Juliette Binoche a ona ho nechá klidně a dlouho tím pohledem na sobě viset. Snažila jsem celý film dostat do její hlavy abych pochopila proč se rozhodla ublížit tolika lidem najednou. A proč on nedokázal být silný když doma měl milující půvabnou manželku. A přitom je to tak prostý. Spalující vášeň a posedlost tím druhým, tohle se nedá vždycky uhlídat. .................."Člověk se stáhne do sebe za neuvěřitelně krátkou dobu. Bloudil jsem a na konci cesty jsem zakotvil sám v sobě. To co nás skutečně utváří je nepochopitelné,nějak nepoznatelné,oddáváme se lásce,protože nám dává pocit zvláštního vzrušení a vytržení,nezáleží na ničem,ani jak to skončí."................... (07.03.2013)

Stejně jako román Josephine Hart spíše bez hlubších existencionalistických podtónů a zcela zaměřeno na neovladatelnou a ve svém působení neodhadnutelnou sílu vášně. Atmosféry je dosahováno skutečně brilantními milostnými scénami, které zastupují (či zastiňují) většinu ostatních emocionálních pochodů. Výborní Irons i Binoche, jejichž postavy si skutečně hrají do noty. (28.07.2005)

Aj keď si neprečítate obsah tohto veľmi sugestívneho filmu, v prvých povedzme že desiatich minútach vám dojde, o čom bude, ako sa bude vyvíjať a ako asi pravdepodobne skončí. Vôbec to nevadí. Posadnutosť stojí hlavne na hereckých výkonoch, inteligencii režiséra, ktorý vie narábať s filmovými klišé a dokáže sa pri sexuálnych scénach vyhnúť lacnosti erotických filmov. Žeby umelecký film? (30.08.2012)

Stejně jako „odevzdaná“ Juliette Binoche vybízí Jeremyho Ironse k nevěře, vybízí předposlední film Louise Malla k psychoanalytickému čtení. Napohled banální milostný trojúhelník. Jedna žena, dva muži. Ovšem žena hledající náhradu za svého bratra a muži, z nichž jeden je druhému otcem. Převrácený oidipovský mýtus z pohledu manžela (ego), jemuž milenka (id) pomáhá znovu odhalit oficiálně stvrzeným svazkem (superego) potlačené touhy. Když se, plně ovládán pudy, své nové známosti ptá „Kdo vlastně jsi?“, snaží se někam zařadit vyvstanuvší temnou sílu, jež ho pohlcuje. Po letech společensky regulované existence nanovo objevuje sebe samého, je fascinován, nechápe a ztrácí kontrolu. Stroze vybavené, do jedné barvy laděné místo jejich setkání působí jako snový prostor. Mimo svazující instituce, mimo tížící realitu. Jemná práce se symboly (krev – rozlité víno) neodvádí pozornost od nejednoznačně vykreslených postav, muže, který kontrolu ztrácí a femme fatale, která kontrolu získává (z objektu se mění v osobnost, čím zároveň přestává být pro svého milence žádoucí). Oběti i vinicí současně. Oba zahraní znamenitě. Trochu uspěchaný úvod plně vynahrazuje ve své jednoduchosti vše-říkající doslov: realita ho dostihla, zbývají jenom zidealizované vzpomínky. 90% Zajímavé komentáře: Faidra, sportovec, JohnMiller (14.02.2020)

Jeremy Ironsovi to s lolitkami velmi svědčí, nicméně končívá to špatně (viz film Lolita z roku 1997). Tento film je podobný, také vypráví o zkáze, kterou přináší tak částo vášeň. Juliette Binoche je ve své roli velmi chladná, o to větší emoce projevuje hlavní hrdina. Film je to velmi temný, ale v ničem nepřehání ani nic není natočeno nevkusně. Líbil se mi. (15.07.2017)