Malé ženy

Degenerovanost kultury se pozná také podle toho, co ta považuje za klasická díla své literatury. A otravný, kýčovitý, plytký brak sektářské transcendentální lesby, neumětelsky a zoufale se snažící parazitovat na rovněž těžce nemrdaných, ovšem dramaticky, příběhově i spisovatelsky zcela profesionálních pannách Bronteových, je vskutku děsivou vizitkou. Vizitkou, kterou se navíc co 10 až 20 let pokouší nějaký brutálně zanedbávaný bobr furt dokola urputně vizualizovat, patrně proto, že „romanticky založených“ ufňukaných prasnic u žehlících prken a rozněžnělých bukanýrů je neustále přesycený trh. Tudíž tu už po sté máme strašlivě zábavné trampoty čtyř až k Mumulendu přeidealizovaných hřadujících mladodospělých sufraštětkoidních pičinek, krutě přecypovaných Emanem, které na absolutně nehumánních pěti stech stranách, potažmo ve více než dvou agonických hodinách, naprosto záživně a nesmírně strhujícím způsobem kvokají o tom, která se za koho a kdy vdá, přičemž zažívají všeliká dechberoucí dobrodružství, jako například jízdu v kočáře, hru na klavír, vybíraní šatů, tanec nebo chichotavé očumování dandyjujících bukvoidů. Prostě povrchní a nudný satanopustý škvár, kulturní dávidlo a ve své podstatě takový instabitching a cuntmessaging 19. století, který tentokrát trochu vytáhli ze žumpy opruzených pošteváků alespoň herecké výkony. Sympatická Onanovic Srša tu fuckt jede bomby, a i Floránc Pjúková není ani trochu xblití a neméně zdatně ji kunduje. Ale to je tak vše. Zachránit to mohl leda alternativní závěr, v němž by se ten slizký žabožroutský řiťopich, do kterého se naše hlavní pičinka po pěti minutách kontaktu tak děsně osudově zamilovala, zasnoubil třeba s výpravčím, než by ta kravka doběhla na nádraží vstříc močopudnému heavyendu. To bych snad tasil i plnou palbu. (23.02.2020)

Podľa mňa tento film dokazuje, že Greta Gerwig nie je príliš dobrá režisérka a všetci jej lezú do piče len preto, že točí ženské témy, ktoré sú teraz in. Tým že dej poskakuje dopredu a dozadu v čase vôbec nefungujú po dramatickej stránke jednotlivé scény. V deji som sa nestrácal hlavne preto, že som pred krátkou dobou videl trojdielnu minisériu z roku 2017 a tá bola po každej stránke oveľa lepšia. Hlavne bola lepšie obsadená a fungovali tam bezchybne vzťahy medzi sestrami. Táto verzia má hviezdnejšie obsadenie, ale z postáv funguje jedine tá hlavná v podaní Saoirse Ronan. Ale ani ona nemá na božskú Mayu Hawke. Ostatné postavy boli nevýrazne. Timothée Chalamet mi zas a znova liezol na nervy a tentoraz som si neprial, aby sa Laurie a Jo dali dokopy, čo asi nie je dobre. Dokonca ani Meryl Streep, ktorá zahrá čokoľvek, sa do úlohy tej protivnej babizni nehodí. Naviac som behom celého filmu nemal pocit, že sledujem film z dávnej Británie, ale skôr že sa to odohráva niekde u Amíkov. Vôbec to nemá tú poctivú britskú atmosféru. Je to také nemastné neslané a ja som sa celý čas nudil. 4/10. (19.03.2020)

Tohle nešlo, mě to ženský prostředí a takový pojekávání přišlo hrozně rozsáhlý a vůbec jsem se v tom nenašel i zase ty vyprávěcí prolínačky mě nesedli, někdy jsem se ztrácel. Jediný štěstí, že holky zahrály fakt dobře a ty jejich odlišné povahy bylo fajn vnímat. Určitě se mě líbila i atmosféra filmu, tady kamera a režie taky udělali své a Jacqueline Durran za hadry má svou nominačku na Oscara zaslouženě, jen ten ústřední hudební motiv nemuseli hrát obscénu, ale tak asi tvůrci chtěli, aby mě zněl pokaždý když uvidím velký barák se zahradou. Ještě zpátky k těm herečkám, dobré byly všechny, ale Florence Pugh ta se v roce 2019 (Slunovrat) potkala opravdu s top formou. (21.01.2020)

Neberie ma to. Snažil som sa aby sa mi to páčilo, ale asi som viacej zaťažený na kostýmovky od Joe Wrighta. Tam mi funguje takmer všetko. Pričom Malé ženy nie sú zlý film. Gerwig vie čo chce a myslím si, že v rámci žánru a prevedenia to funguje. Len to nie je skrátka môj šálok kávy. Oceňujem scény ako prvá tancovačka s Chalamentom, scény v Paríži, bruslenie alebo scény u vydávateľa, ale ako celok mi to nedokázalo sprostredkovať potrebné pocity. Jediný kto mi tam fungoval perfektne bola Florence Pugh. Tá žena to má v sebe. Takú tú charizmu, ktorá sa bude predierať cez obraz do človeka, dokým ho neučaruje. Jej premena z uvrešťanej soplane vo vyzretú a inteligentnú ženu bola nádherná a kvôli nej ma to bavilo veľmi. Inak či už vo fázach prehnanej nehy alebo rodinnej tragédie ma to nechalo chladným. Osobne som veľmi prekvapený tou nomináciou na Oscara. (26.01.2020)

Než se člověk ve všech těch postavách a časových rovinách zorientoval, chvíli to trvalo, ale pak už klasický feministický příběh, který samozřejmě má co říct i v současnosti (pro Mr. Hlada viz též třeba Jane Austenová a sestry Brontëovy) šlapal jak hodinky. Na mě se tam vztahy pitvaly až moc, ale jsem chlap a tohle už k romantickému žánru zkrátka patří. (12.03.2020)