Zapadákov

V dekádě mezi Bonnie a Clyde a Takovými normálními zabijáky debutoval právě ryze spirituální režisér Terrence Malick. Už tehdy hledal Boha kombinováním zkoumání existence Zla (Ďábla) a tvůrčí oslavy krásy přírody, optikou velkého režiséra dvou základních konstant tohoto světa. Velmi zajímavá road movie Dostojevského střihu, ovšem pozorovaná jaksi nezúčastněně, z dálky, bez angažování se, navíc zločin tu neprovází pocit viny. Zvláštně romantický film se silným mužským hrdinou a neopomenutelným ženským prvkem, v němž muž je hybatelem děje a žena naivně smýkaná a přispívající uchopení filmu svým vnitřním monologem (kterýžto umělecký prvek použil i ve svém dalším filmu Nebeské dny). Velkou část prožitku pak tradičně tvoří opravdu vynikající hudební složka. (08.04.2013)

Kriminální drama o mladé dvojici na útěku před policií, to není nic nového. Jenže Malick ho vyzbrojil trochu chytřejším scénářem a výborně ho natočil. Výborná kamera, dobře zvolená hudba a přesvědčivý pár Martin Sheen & Sissy Spacek v hlavních rolích. Kdybych už neviděl Malickovy Nebeské dny, šel bych možná na plný počet (90%). (11.10.2013)

Pokud vychází tvůrci nějakého filmu ze skutečných událostí, už předem počítám s tím, že si děj poněkud upraví, jenže v tomto případě napsal scénárista úplně nový příběh, který toho se skutečností neměl mnoho společného. Asi to bylo tím, že se ve skutečném příběhu Charlese Raymonda Starkweathera a Caril Ann Fugate vyskytovalo mnohem více krvavých detailů než romantických momentů, a lidé si (fakt netuším proč) velice rádi idealizují zločince. No, a protože se scénář vydal touto novou cestou, ztratil pro mě film jakoukoli výpovědní hodnotu, při projížďkách polopouští jsem se navíc celkem nudil, takže to pro mě byla z větší části jen ztráta času. Ale uznávám, že se několik záběrů západu slunce fakt povedlo a Martin Sheen se vcelku snažil. / Poučení: Okouzlují tě zločinci? Mysli na své blízké, blbe. (26.03.2022)

Film so zaujímavými hrdinami a nevšedným dobrodružstvom. Badlands ponúka atmosféru vidieka, zvieratká, hospodárstvo, život s prírodou a mladícke nerozvážne rozhodnutia prerozprávané mladou zrzkou z Texasu. Na krásne zábery sa výborne pozerá a napätie z toho, čo všetko ešte Martin Sheen vykoná, robia film dostatočne pútavým a iným. Tempo je primerané, v súlade s príbehom, sem-tam sa na napätí uberie, sem-tam zase pridá. Príbeh si plynie, hrdinovia sa potulujú z miesta na miesto a zo zrzky z Texasu sa ku koncu stáva osoba schopná rozhodnutia. Malickova prvotinka je svojský, kúzelný snímok, nepremrštený, natočený v celku vkusne a vzhľadom k roku výroby aj dosť poeticky. (07.10.2010)

Mallickův celovečerní debut mi přijde jako úporný pokus vypořádat se se vším, co předcházelo jeho odhodlání tvořit po svém, a pojmenovat ten skutečný nultý bod, před kulturou, která režiséra učila mluvit a představila mu pohodlím, stravou a vzděláním chýru Amerického snu. Nejde jen o spálení dívčina rodného domu samozvaným rebelem, snímané se zvláštní pečlivostí, hierarchizovaně zaměřující stopy opouštěné civilizace, ale i o upálení žánru, kriminálního dramatu. Bezstarostná jízda Bonnie a Clyde se zde zřejmou nemotivovaností činů zvrací v mdlobu zášti a necitlivosti, korunovanou ironickými záběry divočiny. Málokdo se jí vymyká tak jako přezrálé plody severoamerického masového vraždění, které film sleduje. Chladná horečka, sliz, který brání looserovi i dívce, oběma odsouzeným vlastní nevidomostí k domnělému schraňování, na něž ponejprv střílel(i), porozumět smyslu života, a tak ho nahrazují dobrovolnou smrtí, vůči níž se ale brání, jak jen to jde. Hrdinčiny reflexe vzbuzují dojem retrospektivního vyprávění: jako by bilancovaly šílenou cestu do nejhlubšího dolíku horečky… zároveň však vpouštějí trávený divácký zrak dětinskými frázemi, šedou řečí nudy, která je pravým pozadím všeho pozorovaného, do nejtemnějšího chaosu těch nejstřízlivějších návyků. Mnohdy strhující přírodní záběry, úchvatné postřehy krajiny a zvířeny, tak neúprosně nepřiléhají k tomuto banálnímu, unuděnému „zločineckému“ dění, že se až zdá, že režisér je sám zhnusen tím, co točí, že musí výslovně manifestovat svou jinakost a experimentálnost svého filmu, aby se od něj vzdálil. Stejně tak působí „filosofie“ rodící se z vrahových úst: Mallickův Kit není zdaleka Büchnerovým Vojckem, který filosofii potí vzdor zpanštělým čichovým buňkám svých směšných pánů; je to šustící papír, který se místy slepil a stvořil větu, která i mluvčího samého překvapí a která manifestuje režisérův přesah. Tam, kde lidský život nevyváží plynutí mraků a prosté slovo produchovněnou filozofující tezi, musí být každému jasné, že jde v podstatě – a především – o něco jiného: o ten požár, v nějž diváky nehodné rozumění vylákal ten, který nedokáže hasit. Souběžné natahování Carla Orffa na skřipec popových amerických zornic připomíná televizní reklamu a hlouběji tříští celek. Donekonečna se připomínající otázka po záměrnosti, vědomosti snímaného nakonec přehluší i křik helikoptéry a zneváží sám závěr. (13.01.2018)