Severní přístav

Československý film popisující události v severním přístavu, kam byl dosazen nový vedoucí transitního oddělení Bartoš (G. Heverle), který má dohlížet nad plynulým průběhem lodní dopravy. Existují totiž domněnky, tato doprava je narušována západními agenty, jejichž přítomnost byla Státní bezpečností ihned zaregistrována, avšak bylo jim ponecháno volné pole působnosti, aby rozkryly své kontakty. Skupina agentů sestávala z drsně vyhlížejícího R. Deyla, I. Kačírkové, bojácného M. Kopeckého a zaměstnance přístavu O. Krejči, který svou pravou tvář zakryl prázdnými frázemi komunistické propagandy. Celá tato skupina působila dosti amatérsky a zejména pan Kopecký svůj svěřený úkol těžce nezvládl a zasadil se o dopadení všech agentů. Úkol, v němž pan Kopecký selhal, byl natočen velmi podrobně s detailním pohledem na jeho psychologii. Vedoucí transitního oddělení dosazený státem Bartoš byl prezentován jako pozitivní a dobře naladěný člověk, který ihned milostně vzplanul k atraktivní dceři ředitele přístavu A. Vránové. Onen severní přístav, ač to nebylo řečeno jasně, zřejmě prezentoval lodní překladiště v Hřensku. Příběh tohoto filmu mi v mnoha ohledech evokoval slavný seriál o majoru Zemanovi, zejména díly, v nichž se popisovaly nekalé praktiky v lodní dopravě a sledování zahraničních nepřátelských agentů s cílem odhalit jejich styky. Dle mého názoru byla rafinovaná kamufláž za budovatelské fráze diverzanta Krejči vzhledem k době vzniku filmu dosti odvážná, neboť jsem v ní viděl parodii na tehdejší povinný schematismus a zesměšnění komunistického slovníku, a tím pádem jasnou provokaci. Byl jsem snad jediný, kdo si této skutečnosti všiml? Nerad bych se mýlil, ale za tímto skrytým odporem vůči režimu vidím práci geniálního J. Brdečky, který se podílel na scénáři. Ředitele, nešťastného ze ztráty, důvěry hrál O. Korbelář a v malé roli prostořekého zaměstnance přístavu se objevil J. Sovák. Drama M. Makovce se mi celkem líbilo, povinné politické zabarvení bylo ve snesitelných mezích a herecké výkony byly kvalitní, jsem přesvědčen, že Severní přístav si zaslouží tři hvězdy. (18.03.2023)

Nikdy neříkejte nikdy. Ač jsem si coby fanda tohoto žánru myslel, že tyhle filmy o agentech narušujících budovaní dělnického státu jsem viděl snad už všechny, stále se ještě sporadicky objeví kousek, který mne vyvede z omylu.  A jsem za to rád. Mně tenhle naivní druh kinematografie strašně baví. Absurdní je, že skrze tyto filmy chtěla strana nabádat lid k většímu úsilí a větší ostražitosti (a také větší nenávisti a nedůvěře, přesně v duchu chování paranoidního Stalina, který už tou dobou byl bohudík rok tuhej). Nechce se mi věřit, že generace našich dědů a babiček byla tak pitomá aby tyhle zápletky brala vážně... Ono v roce vzniku filmu 1954 rok po měnové reformě a za občasného mizení sousedů už možná lidu bylo jasné, že ten blahobyt po vzoru SSSR co slibovali komančové po válce asi až tak ouplně nebude platit... Tak kdo ví. Já mám rád herectví Korbeláře, takže se mi tu ve své roli naivky stejně líbil. Krejča st. byl na pěst, takovéhleho Hujera mít na pracovišti, tak si to hodím a jeho vezmu lahví po hlavě. Vtipná byla role Deyla ml. ten většinou hraje v těchto filmech klaďase a tady si zahrál tvrdého západního agenta, který neváhá dát nejistému Kopeckému jednu až šest facek .-). Celkově je film samozřejmě naprosto debilní. Zlé USA nepřejí obchodování Československa s ostatními západními zeměmi a snaží se je blokovat. Někdo vynáší informace na západ a je třeba zjistit kdo. Bdělá SNB vpustí ze Západního Německa do republiky prozápadního živla s tím, že jej bude sledovat a rozkryje jeho rejdy a kontakty. Samozřejmě jsme v šílených padesátých, takže vše dobře dopadne pro republiku, kterou si rozvracet nedáme! Dělníci a SNB versus záškodníci tentokráte zase 1:0.  Co se mi ale ne filmu líbilo  byl ten skutečný poválečný život v loděnicích a kolem vody. Ty bafající parníky i to prostředí kolem řeky s kotvícími loděmi, houkáním, křikem racků... Prostě já mám vodu rád a mělo to svojí poetiku. Konec konců jsem vyrůstal kousek od Vltavy,  náplavka byla místem procházek s mojí jezevčicí a ještě pamatují kouřící parníky stahující pod pražskými mosty komíny... Dávám tedy za dvě balení gretylenových náloží. * * (22.02.2023)

Otomar Krejča je v roli snaživého aktivisty opravdu kouzelný, ale spolu s brblajícím Sovákem jsou asi ti jediní, proč se na Severní přístav podívat. Jako detektivka je o ničem a jako špionážní drama selhává snad ve všech kategoriích. Herecky je to lepší průměr a to co zbylo z atmosféry udusila angažovanost snímku. (06.09.2020)

Prvních asi deset minut filmu mě rychle vtáhlo do děje, vypadalo to jako správná detektivka, které nic nechybí. Špión, jedoucí vlak, krásná a záhadná žena, bohužel se z filmu posléze vyklubala nudná, propagandistická agitka. Světlým momentem byla ještě závěrečná přestřelka na půdě, jenže dobrý počátek a konec ještě nedělá i dobrý film. Skvělý herecký výkon Deyla a femme fatale Kačírkové. Rovněž mě fascinuje atmosféra (ne málo podobná noir filmům), která obklopovala pouze filmy padesátých let, jenže jak říkám, vše pokazil ten všudepřítomný stalinistický nádech. Jaká škoda, kolik filmů bylo jen takto zmrveno... (20.12.2012)

Film „Severní přístav" je dobrodružný film s detektivní zápletkou. Můžeme si na něm ověřit, jak zajímavá forma detektivního žánru se zdarem může pomoci při řešení některých důležitých úkolů dneška. — Jedním z nich je apel na zvýšení bdělosti a ostražitosti. Jsme každodenními svědky, jak povrchně se na mnoha místech tento příkaz doby vykládá. Na tuto okolnost upozorňuje film „Severní přístav". Jeho nesporným kladem je přitom volba detektivní zápletky, která umožňuje seznámit diváka s řadou podezřelých osob, s jejich charakterem, názory. Lidé, kteří tu vystupují, mají všechny znaky, s jakými se setkáváme u svých přátel, známých, kolegů v zaměstnání, soudruhů. Mají dobré i špatné vlastnosti, a některé z nich mohou divákům napovědět, kdo je pachatelem. Divák má přitom sám aktivní úkol, hodnotí jednání osob filmového příběhu. Vedle upozornění na nutnost zvýšení bdělosti v kancelářích, právě tak jako v závodech, poukazuje film kriticky na tolik škodlivé užíváni frází. Nejčastěji se za ní skrývá prospěchář, který se pomocí dobře znějících slov chce vetřít na významné místo, člověk, který chce pro sebe získat určitě výhody. A často je fráze také pouze důsledkem lenosti myslet, neschopnosti uvažovat samostatně. V každém případě je nutno frázi odsoudit jako zlo, s nímž se musí ze všech sil bojovat. „Severní přístav" je již čtvrtým filmem režiséra Miloše Makovce. Po filmech „Případ doktora Kováře" — „Veselý souboj" — a „Velké dobrodružství" — osvědčil Miloš Makovec své schopnosti i na poli detektivního žánru. Filmový přehled 19/1954 (12.01.2009)