Mandolína kapitána Corelliho

„Starosta vám odkazuje, že ak neviete, čo znamená ´choďte do riti´, máte ísť dnu a my vám to vysvetlíme.“ Magický realizmus je fascinujúci literárny žáner, ale nedá sa povedať, že by som z neho bol totálne paf. No Mandolína kapitána Corelliho je jedným z najsilnejších románov, aké som kedy čítal. Nech už Weinsteinovci dali dokopy akokoľvek ambiciózny tím (režisér fenomenálneho Zamilovaného Shakespearea, v tej dobe megapopulárny Nicolas Cage, renomovaná literárna predloha...), nemali šancu a de Bernièresov úžasný, rozmerný a magickými detailmi prestúpený (veľko)román sa sfilmovať NEDÁ. V lepšom prípade sa o to môžete pokúsiť, ale to je všetko. Po vizuálnej stránke sa nákladná koprodukčná snímka hrdí báječnou výpravou rozkvitnutého gréckeho ostrovčeka, ktorého akoby sa netýkalo vojnové peklo. S hercami je to horšie, Cage je príšerný (nedokáže ani dôveryhodne preniesť trápne vety typu „Slečna, v čase vojny musíme byť vďačný aj za kúsky pokoja.“), Bale o ničom a na Penelope Cruz sa už ani len dobre nepozerá, nieto aby bola talentovaná. Našťastie, menej známe tváre (Hurt, Papas, Maggio) nám umožňujú sústrediť sa na to, čo je dôležitejšie: tragický príbeh veľkých rozmerov. Láska, odvaha, hrdosť, česť, zbabelci, vojnové zverstvá. Aby sa však celé toto ambiciózne monštrum zaplatilo, pôsobí dojmom, že producenti režiséra počas nakrúcania výrazne ovplyvňovali a radili mu, ako má čo nakrúcať, prípadne čo vyškrtnúť zo scenára (napr. knižné finále) a napísať to inak. Podľa toho výsledok bohužiaľ vyzerá. Akosi čudne ba až matne, nemastne, niektoré scény hravo naznačia, do akých parádnych oblastí tvorcovia chceli ísť (kapitulácia úradu), ale hneď nasledujúca, neobyčajne prízemne školácka scénka to okamžite pokazí. Kino Považan NMnV 2002 (12.12.2004)

Vždy si rád pozriem iný pohľad na vojnu, než ten klasický 'zákopový'. Môj výber podnietili aj dvaja obľúbenci z mojej Topky hercov a samozrejme meno na poste režiséra. Všetci môje uspokojenie však naplnili len do slabej polovice. Čo je totiž dôležitejšie na romanci, než romantické iskrenie a citové vžitie sa s postavami. Na tomto to totálne zlyháva. Nezachraňuje to ani žehliacich posledných tridsať minút, navyše ani Bale ani Cage sa mi do svojich rolí z pohľadu národnostného výzoru vôbec nehodili. 65%. (08.02.2008)

Filmu jsem dlouho odolávala, ale děkuji Bohu, že jsem mu odolat nedokázala. Byla jsem velmi mile překvapena. Film z války nemusí být nutně od začátku do konce jenom o střílení a zabíjení. Neobjevuje se zde krveprolití jako v jiných filmech. Jistě, střelba se zde také objevuje, ale až v druhé polovině, kdy slouží jako vyústění událostí, ke kterým došlo. Italská jednotka se vzepře Němcům. Ze začátku zde válka působí jen jako jakýsi doplněk nebo prostředek k navození atmosféry a přiblížení doby. Nicolas Cage se sem opravdu moc nehodí. Jinak námět a všechno okolo bylo skvělé. Nádherná řecká příroda, malebné městečko a krásná hudba, která příběh dotvářela. Ideálně strávené dvě hodiny. Je zde pár scén, které mě dostaly-zbytečná poprava italských vojáků a zemětřesení. (18.12.2008)

Já si nemůžu pomoct, ale Cage mám jako herce rád. Bohužel, tentokrát to byla Penelope Cruz, které jsem nevěřil vztah ani ke Cageovi, ani k Baleovi. Ale příběh byl krásný, povedení nadprůměrné a celkově jsem vlastně spokojen, příjemný romanťák na čtvrteční večer, když je venku bouřka a vy se celou dobu díváte na krásnou, prosluněnou Kefalonii :) (14.07.2011)

Přeslazené a fašista Cage je zde vykreslen hyperNErealisticky jako kladný a morálně zcela uvědomělý člověk, který se v každé chvíli chová správně. ALE příběh Kefallénie je z historického hlediska velmi zajímavý, právě vzhledem k osudu italských fašistů, kteří se na tomto okupovaném řeckém ostrově dostali do konfliktu s nacisty. Sice je zde téměř vše naprosto zidealizované a nerealistické, ale vychází to ze skutečných událostí, přičemž nosným tématem filmu je romantická láska fašisty a domorodé řecké krásky. Krásné exteriéry, řecká atmosféra, chytlavé téma, příjemní protagonisté... 7/10! (25.07.2011)