Jelenica

Jelenice je jedna z nejnepředvídatelnějších a nejtrhlejších komedií roku. Zpočátku se tváří velmi nenápadně a volí pomalejší tempo. Dekor je promyšleně laděný do světlejších tónů hnědé, šedé a béžové barvy, což může působit trochu mdle, ale s Dujardinovym outfitem to perfektně ladí. Ten nesmíme opomenout... vždyť jeho bunda je druhou hlavní "postavou" filmu. Jejich společným snem je být jedineční. A právě v tu chvíli se vláčná komedie mění v mrazivou a absurdně zběsilou jízdu. Postupně se k bundě přidává klobouček, boty, kalhoty, rukavice, a rázem je Dujardinovo outfit přímo vražedný. Ani Carrie Bradshaw nemá takový styl. Nakonec nesmím zapomenout říct, že slibuji, že už nikdy v životě nebudu nosit bundu... (06.02.2020)

Zatím nejslabší Dupieux. Nebylo to dostatečně absurdní. Není tu trhlej celej svět, jak třeba ve Steaku nebo Rubber, ale hlavní postavě jenom mírně hrábne z rozchodu, zatímco všichni a všechno okolo jsou úpně normální, což mně i s jelením style malade na 77 minutovej film přijde trochu málo. (18.09.2021)

Chlapík po rozchode so ženou, radosť urobí si vecou blaženou. Kúpi od starca z jelenice bundu a divácky svet vie: získal zas uletenú Dupieuxovu bžundu.  Strebodom záujmu muža krásne obstarožná bunda zdá sa. Žorž - tak chlapík zove sa - s jelenicou po večeroch zhovára sa. I poradí mu jelenica zvučným hlasom: ja jediná na svete som. Žorž slová vyslovené bundou do bodky splní, až kým vykopaná jama sa nenávidenými vecami nenaplní.  Všetko dokončí sa v rytme bodky osudu či náhody? Nevedno, stačí len, ak pozriete si tieto k žitiu návody: a) dá sa žiť aj peňazí a predsa zamestnanca získať a navyše nad kúskami nového koníčka veselo výskať; b)  ak sa žene poskytne ozaj sloboda, múdrou mysľou vládne: a to neny náhoda; c) robiť komparz filmový hocikoho vnútri osloví, no nemusí ísť vždy o záležitosť šťastnú - najmä ak pri nakrúcaní prídete o hlavu vlastnú. Celkove: Hoc skvelý kúsok sa v jelenici skrýva, s odstupom času - ako to už tak u búrlivákov často býva - oproti minulým kúskom režiséra, jeho štýl trošilinku zjemnel, ale lúby sa aj táto jeho sféra, no s tú opatrnoscú do budúcna jemne! (18.12.2021)

Zlaté časy Dupiexových prvotin, u kterých ještě neměl fanoušky, kterým ke spokojenosti stačí strašně málo... Nezlobte se na mě, absurdní komedie já rád, ale tohle bylo totálně mdlé a chudé jak vizuálem, tak příběhem a hlavně i nápady. Těch se tu pár zezačátku nahodí, ale Dupieux s nimi moc nepracuje, nikam je moc nerozvíjí a proto na mě ten film působí poněkud zdechle. Kdybych od něj nikdy nic neviděl, tak bych možná byl krapet překvapený a lehce bych nadhodnotil, ale stejně by to nic neměnilo na tom, že je to chudičká nefunkční nuda. Slabé 2* (18.02.2022)

Další ulítlá, rácio destabilizující dupieuxovina, tentokrát stavějící především na obskurném chování hlavního hrdiny a na tom, co udělá v dalším kroku. Nejlepší na Dupieuxovi je, jak moc se odklání od reality, aniž by stratil kontakt s lidskou psychologií, kterou navíc dekonstruuje s důvtipným nadhledem. Moc jsem zde ale nepochopil volbu barevné vyblitosti obrazu. Možná parafráze na hrdinem natáčené “home video”, ale každopádně mi to film trochu shazovalo. [Cannes] (16.05.2019)