Zatoulané dělo

Josef Mach zvládal filmy mnoha žánrů. Když se podíváte na tři jeho nejznámější, zjistíte jak moc se liší. Pokud máte málo času, stačí si pustit Zatoulané dělo, protože tam je všechno v jednom balení. Snímek začal jako budovatelské drama, poté se překlopil do romantické komedie, nabral prvky road movie a nakonec zakotvil v thrilleru. Tohle putování ustál se ctí, především díky slušně napsaným postavám a zkušenému režijnímu vedení. Svou práci odvedla i vynikající hudba, perfektně přizpůsobená rozdílným scénám. (25.11.2020)

Příjemné překvapení, příběh působil velice uvěřitelně a jak ze života. Neobsahoval žádné hloupé a klišéovité dialogy, jak bývá často zvykem u filmů z vojenského prostředí a z téhle doby (snad s výjimkou onoho "někdo má rád továrnu, já holt vojnu"). Herci hráli velice přirozeně a civilně (ano, i pro role vojáků je to druhé pochvala!) Velmi zajímavý byl také vnitřní boj, který se odehrával v onom mladém poručíkovi, mezi odosobněným zeleným myšlením na jedné straně, které dokázal narušit pouze sobecký sexuální pud projevující se ve snaze být včas na nádraží v Praze, a základními morálními hodnotami, které v sobě snad má každý normální člověk. (04.04.2014)

Místy mi to připomínalo takovou tu typickou "join the army" propragandu o tom, jak na vojně zažijete spoustu skvělých zážitků, přátelství, lásky, dobrodružství apod. - přitom ta pravda častokrát je někde jinde - ale naštěstí to tam nebije moc do očí a kromě toho a úvodní půl hodiny, která je nudná, mizerně napsaná a tu propagandu připomíná vyloženě nejvíc, tak to docela ušlo. Ta cesta měla své určité kouzlo, scéna s dřevěným mostem byla zase dost napínavá a vůbec mě potěšilo vidět v československém prostředí ten mustr klasické road movie, protože tenhle žánr se tu za té doby nejspíš moc netočil. ČSFD sice tvrdí, že je Zatoulané dělo jedinou československou road movie, ale myslím si, že jich bude určitě víc, jen si teď na žádnou nemůžu vzpomenout (tak už vím, třeba Florenc 13:30, který je dokonce od stejného režiséra). Tohle je svým způsobem skutečně docela příjemné, i když skoro půlka filmu stojí za prd. Ale že by to byl nějaký skvost se taky říct nedá a scénář to mohlo mít určitě lepší i celkově. A taky by to potřebovalo mnohem lepší uzavření, tady mi to přišlo jaksi utnuté. Slabé 3* (24.10.2021)

Je to nevyrovnané a kolísá to mezi agitkou, komedií a dramatem. Začátek je zdlouhavý a době velice poplatný, ale od začátku cesty legendární Tatrou 111 (tak jsem ji viděl pojmenovanou na nějakém fanouškovském webu) dostane film trochu švih. Vojáci, kroutící si nejčestnější občanskou povinnost, jsou nakonec podáni vcelku reálně, tedy, že více než o bojeschopnost armády zajímají se o pivo a holky. Dokonce i ten nanicovatý poručíček nabyde cestou některých lidských rysů. Milena Dvorská je zde pěkná, ale ve srovnání s Valentinou Thielovou, oplývající sex appealem a šarmem, vypadá opravdu jako folkloristní nanynka. (23.02.2020)

NÁSLEDUJÍCÍ TEXT MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER: Vojenské road movie aneb Jak se rodí hrdina. První realizovaný scénář Jana Procházky se ještě moc nepovedl. Režisér Josef Mach si s námětem moc práce nedal a nepomohl mu ani začínající pomocný režisér Antonín Kachlík. Docela slabý film, který se skoro celý odehrává na cestě. Posádka má za úkol dovézt dělo z Moravy do Prahy snad nějakému generálovi … (?). Asi to tak důležitý úkol nebude, když je svěřen do velení lampasákovi, který je velitelem útvaru minulou noc přistižen při běhu po cestě v dešti v uniformě ale bez kalhot. Zatímco se velitel posádky Zounar těší na setkání s dívkou, ostatní si cestu krátí pohvizdováním na děvčata a popíjením piva. Divák je nucen dlouhé minuty sledovat detail Miroslava Zounara (pozdějšího Gottwalda) a jeho nekonečné váhání, zda dát přednost záchraně lidského života nebo setkání s Valentinou Thielovou. Samozřejmě všichni ostatní už dávno vědí, co je třeba učinit, jen velitel Zounar neskutečně dlouho váhá. Nekonečné chvíle proseb a přemlouvání jenom film natahují. Nakonec se velitel Zounar rozhoupe a už ho nic nezastaví. Ani polorozpadlý most. K hrdinskému chování ho motivuje při tanci zraněná kráska Milena Dvorská, která nakonec v jeho srdci zvítězí. Lidský život zachraňují, ale přesto mají čas dávat veliteli hobla. Zounar je ve stresu, jestli splní rozkaz a doveze dělo včas. Řidič ovšem dokáže zázraky a všechno dobře dopadne. Za pár korun natočený jednoduchý uměle natahovaný film. „Komediální drama.“ Hodně spolupracovala armáda. Velitele útvaru hraje prvorepublikový milovník Gustav Nezval, řidiče náklaďáku pozdější režisér a tanečník Martin Ťapák. V posádce dominuje nenažraný Antonín Šůra, flákač Jaroslav Mareš a vojnu milující František Vicena. Že je hochům – záklaďákům přes 30 let, asi nikomu nevadí. Mareš má dokonce 37!!! Nešťastného hajného hraje typický brněnský herec Oldřich Vykypěl a Zounarova kamaráda Bohumil Švarc. Miniroličku hospodského si zahrál Jan Skopeček. Zounarovy hlášky: K dívce: „Víte, jak se říká dělostřelectvu? Bůh války.“ (Ve filmu se to opakuje 2 krát.) K Vicenovi po rvačce: „A ty soudruhu jako budoucí voják z povolání mi snad řekneš, kdo se začal prát?“ Pozdější aktivistický herec a politický činitel František Vicena (filmový Hitler) na posměch kamarádů reaguje přibližně takto: „Někdo má rád lesy, jiný pole, další továrnu. Mě se líbí vojna!“ 17. 4. 2014 přidávám 1 hvězdičku. (03.04.2014)