Paleta lásky

Moc mne to netěší. Myslím, že problém je i v Petru Kostkovi, který prostě na hauptroli buď nemá, nebo mu není dobře napsaná nebo není dobře režírován. Film sám je takový jako by byl točen o mnoho let dříve, tvůrce stíhaný ústrky měšťáckého prostředí - to jsou skoro krškovské postupy z padesátých let a tehdějších životopisných filmů. Ženy jsou tu moc pěkné, dobře se na ně dívá, ale jsou tu spíše jako loutky, ani Jana Štěpánková nemá moc co ukázat. Ani tady moc nechápu obsazení Soni Valentové.   Ota Sklenčka má moc pěknou roli nepřítele, kterou výborně odvedl , škoda, že je ve scénáři levně shozen poznámkou o finančních malverzacích.  Je to takový opatrně ilustrovaný životopis, o jeho historické věrnosti si netroufám mluvit.  Dekorace dobré, ale trochu jakoby se tvůrci soustředili hlavně na to a zbytek jim unikl. Josef Mach točil leccos, ale biografické historické drámo je tohle snad jediné a nešlo mu to od ruky, myslím (08.05.2022)

Ten film si pamatuju, protože jsem na něm byli koncem 70. let se školou.kdykoliv se na plátně objevily kozy, celé kino, plné pubertální mládeže zařvalo nadšením.Jinak byl opravdu spíše pro školy, zasloužil by si lepší zpracování.Mě tyhle životopisy, kde jsou postavy vykresleny ploše, jako by to nebyli lidé s chybami hodně vadí. (22.04.2018)

"Parádu tu Mánes nepotřebuje. Pravda, poctivé umění vítězí samo." Za parádu tento film úplně označit nemůžu. Hlavně pro jeho rozvláčnost  Vyprávění o Mánesově životu je celkově poněkud nesouvisle. Nejprve sledujeme, jak byl za mlada vyhozen z umělecké konzervatoře, pak jsme svědky jeho prvního  milostného splanuti ke služebné Františce Šťovíčkové, všem následně jsme hned vrženi do doby, kdy tvořil nejslavnější dílo (kalendářní desce na pražském Staroměstském orloji). Jakýmsi intermezzem zde je krátký pobyt Mánese na zámku Čechy pod Kosířem, kde malíř skutečně poměrně dlouho působil. My zde však jen v podstatě sledujeme jednu z mnoha jeho erotických anabáze. Tyhle scény jsou sice vcelku hezky poetické nasnímané, ale moc se z nich toho člověk o samotném malíři nedozví (tedy pokud to hlavní poselství nemá být to, že byl evidentně na ženské). Třeba se film (a patrně i Kožíkova předloha) zcela vyhýbá historickým faktům o Manesově duševní nemoci (později v podobě pokročilého syfilidu). A tak pokud na konci filmu zazní, že Mánesův "život byl k zoufání nešťastný i k závidění šťastný", tak si říkám, že ze samotného filmu mi to tak nepřišlo. (12.02.2022)

Možná, že někteří diskutéři mají trochu pravdy, že ten film je poněkud rozvláčný a je málo bohatý na skutečný děj. Četl jsem knihu dřív, než jsem kdysi viděl film; ten je dosti věrnou kopií knihy. Ale přesto mu nelze upřít značnou dokumentární hodnotu. František Kožík si vždy dával záležet na tom, aby byl historicky dost přesný. Třebaže se samozřejmě u jednotlivých postav nedržel přesně historické skutečnosti, příběh o namalování Staroměstského orloje je tu vylíčen velmi dobře. Nebylo třeba rozvíjet nějaké další, pobočné příhody, stačilo jen krátké pozastavení u Mánesova mládí a jeho živočišný vztah ke své služce, vlastní příběh, a pak už jen závěr života, kdy vidíme Mánesa vracet se do míst, kde žije jeho první láska a zřejmě se tu neočekávaně setkává se svojí dospívající vnučkou. A k tomu připočtěme nejen slušnou práci s kamerou, ale především výkony herců, které dávají plné právo hodnotit film čtyřmi (slabšími) hvězdičkami. (05.02.2016)

Velmi zkrácený životopis o malíři Josefu   Mánesovi, jehož dílo je celosvětově velmi   známé. Učebnicový rozklad jeho nelehkého   života jak v soukromém tak i na tom uměleckém,   je pro film utvořen v epizodách, což u   obsáhlého románu není nijak překvapením.   Josef Mach pojal snímek velmi velkoryse a vskutku   tradičně. Schématicky použil styl hojně   používající v 50. letech, takže jsme svědky   hlavně nepochopení jeho díla a jeho   pranýřování. Ve snímku si zahrála plejáda   známých herců, kteří své postavě dodali   ohromné charizma. Dali do toho všechno a tak tu   nic nevypadá pranic jednoduše či odfláknutě.   Poetika je místy znatelná a svým způsobem   neodolatelná. Pocta malíři se tedy vcelku   povedla. Škoda jen, že je televizemi velmi   opomíjen. Alespoň by vešlo do podvědomí,   kdože vlastně stojí za výzdobou   staroměstského orloje. Málo lidí to ví, což   je pro Čechy ostuda. (29.03.2015)