Réžia:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
Josef StelibskýHrajú:
Jaroslav Marvan, František Filipovský, Eduard Linkers, Jana Dítětová, Stanislav Neumann, Ota Motyčka, Jaroslav Seník, Robert Vrchota, Josef Kotapiš (viac)Obsahy(1)
Martin Plechatý a Petr Nový brázdí se svými tramvajemi okupovanou Prahu. Doba je těžká a přežít leckdy není jednoduché - zvlášť když se člověk ve snaze pomoci ohrožené (a půvabné) sousedce zaplete s esesákem, praští ho po hlavě a zabije. Tak si alespoň situaci vysvětlili oba kamarádi, když se jejich protivník svalil na zem. Co si teď počít s tělem? Začíná nekonečná anabáze, v níž se uplatní i dětský kočárek... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (86)
Pokus o navázání na předválečnou tradici veseloher a její propojení se švejkovskou válečnou anabází. Jenže tady už to nefunguje; rakouskou válečnou mašinu jsme znali dobře, protože jsme se s ní sami proháněli (i po sibiřských pláních), a proto jsme si z ní snad mohli dělat i legraci. Avšak fungování SS, SA, wehrmachtu, gestapa, sittenschutzu a dalších represivních složek moc srandy nepřipouští. Nemyslím, že se jedná přímo o blasfemii, ale může to vést k pokrouceným názorům typu: "válka byla pro Angličana či Francouze ve srovnání s protektorátní realitou přece jen menším traumatem" (viz čsfd, jinak: pro Francouze byla válka národní katastrofou, pro Angličany světovou). Scénáristé Josef Mach, Václav Mírovský a Petr Nedoma se zřejmě chtěli odreagovat a oprostit se od dlouhé doby protektorátu, a pro radost z konin a blbin (a snad také aby se zavděčili novému nastupujícímu režimu; bylo možno se domnívat, že o to bude stát), zapomněli na to, jaké to vpravdě bylo. Pozn.: Úspěch tohoto filmu předznamenává úspěchy televizních šou typu "Natoč to", při nichž se diváci dáví smíchy, když někdo spadne z houpačky (zde z letadla) a nezlomí si vaz, jak předpokládají (jak to dopadlo se už neukazuje, ani tam, ani ve filmu). ()
Perfektní okupační groteska, dnes snad ještě lepší než jakou jsem si ji (někdy z dětství) pamatoval. K dokonalosti jí schází jen málo, protože Jaroslav Marvan a František Filipovský jsou velmi dobrá komická dvojice a scénář přímo miluje záměny všeho druhu a počítá s tím, že divák je na tom stejně. Jódlování s kočárkem se obzvlášť povedlo. ()
Super oddychová situační komedie téměř až s artistickými tělesnými výkony:-) Film byl natočený v době, kdy podobně laděné komedii z doby protektorátu nebyly příliš v módě (nebo spíše nebyly vůbec), tudíž byla to na druhou stranu i velká odvaha..Njn holt Češi! Divák se baví grotesknímu pojetí, vtipům i jednotlivým gagům stále, tedy i po těch dlouhých více jak šedesáti letech. Nejlepší scéna: tak asi ta s kočárkem a ožralým SA-manem, a řvaním na celé kolo "Holalí, haló, holalí haló, holalalilí...":-) ()
Báječná komedie s Jaroslavem Marvanem a Františkem Filipovským v hlavních rolích. Skvěle jim sekundovala Jana Dítětová a Stanislav Neumann. V tomto filmu bych vyzdvihl herecký výkon Františka Filipovského, který byl obzvláště ve scénách, kdy uprchlíci ujíždí s nákladním automobilem nenapodobitelný, co se týče výrazových prostředků a mimiky obličeje !!! ()
Stylová groteska s prvotřídním humorem. Je poněkud absurdní, že film byl doceněn relativně nedávno, téměř šedesát let po své premiéře, ale vzhledem k době, ve které vznikal, je to zčásti pochopitelné. Tropit si šašky z tragického období nenáviděné okupace bylo tehdy na pováženou, ostatně jediní, kdo si dokázal tento subžánr osvojit, byli francouzští kolegové, kteří především v sedmdesátých letech pohlíželi na válku jinýma, veselejšíma očima. Machův snímek je čistě absurdní groteska s pásmem ještě absurdnějších gagů, pohrávajících si s nerudovskou myšlenkou "kam s ním?". Prostřednictvím vynikajícího Eduarda Linkerse a dalších hereckých představitelů v čele s Marvanem, Filipovským, Neumannem i Janou Dítětovou potom z filmu doslova tryská žádaný komediální esprit, upozorňující na v současnosti již tolikrát vyslovovaný hlad po kvalitním humoru. Nikdo nic neví, osamělý případ v dějinách československého poválečného filmu, lze do jisté míry vnímat jako nonkonformní záležitost, která neměla v době svého vzniku na růžích ustláno. P. S. Dokud člověk může, má se smát, nikdy neví, kdy ho smích přejde. ()
Galéria (32)
Fotka © Československý státní film
Zaujímavosti (10)
- Esesáka si podruhé ve své kariéře po krátkém filmu Vzpoura hraček (1946) zahrál Rakušan Eduard Linkers, který byl paradoxně poloviční žid. (Hans.)
- Ve 44. minutě ve scéně, kdy vyděrač SA man (Fritz Heinicke) sjíždí s kočárkem ze schodů, je možné si všimnout, že kočárek je jištěn lankem. (Terva)
- Původně měl místo Františka Filipovského hrát roli tramvajáka Ladislav Pešek. Z časových důvodů však roli musel odmítnout. A tak umělecký poradce filmu Jaromír Pleskot přišel s nápadem obsadit Františka Filipovského. (krib)
Reklama