Na kolejích čeká vrah

Černobílý kabátek spolu se sugestivní kamerou dodávají příběhu zvláštní dobové kouzlo i ležérní styl - a ruku v ruce s nadstandardní zápletkou vyvolávají odpovídající atmosféru. Nicméně ... jen tak na okraj: Jiří Sovák je O.K., o tom žádná, ovšem zárovn musím konstatovat, že Rudolfu Hrušínskému postava majora Kalaše sluší o poznání víc ("Strach" - 1963, "Vrah skrývá tvář" - 1966, "Po stopách krve" - 1969 a "Diagnóza smrti" - 1979). (30.11.2018)

Major Kalaš v podání Jiřího Sováka a místo Petra Schulhoffa na režisérské stoličce Josef Mach.  Odlišný je i kriminální případ, kterým se detektivové zabývají. Velká vlaková loupež oproti minulým případů krutých  sériových vražd. S původními "kalašovkami" je lepší nesrovnávat a pak je možné si tuhle pořád ještě slušnou kriminálku v pohodě užít.  Jiří Sovák a jeho nezaměnitelný sarkastický humor - "Bude spát jinde a nemá sbalené pyžamo"  -- Ano, chce spát nahá a tomu musíme zabránit" je tím, co si člověk prostě bude pamatovat, stejně jako působivou úvodní scénu se zastřelením náhodné svědkyně.  Zbytek je slušně zvládnutý standard , a to i s ohledem na tentokrát opravdu docela divoce vykonstruovaný případ. Laťku pak trochu zvedá samotný závěr s nečekaným odhalením, kde mohu jen konstatovat, že mě zase "kalašovka" vypekla. Lehce vrávorající čtyřhvězdí. (29.09.2022)

60% — V pořadí čtvrtý film s majorem Kalašem byl tak nějak „vsunut“ do původní série. Místo Petra Schulhoffa ho natočil Josef Mach a Kalaše v něm místo Rudolfa Hrušínského hrál Jiří Sovák. Tato konfrontace „na dálku“ mezi oběma protagonisty má ještě tu pikantní příchuť, že to byl podle Sováka právě tehdejší národní umělec Hrušínský, který se později svým nesouhlasem spolupodílel na tom, že Sovák nebyl po zotavení se z úrazu přijat zpět do souboru Národního divadla. Co se týká majora Kalaše, skončila tato konfrontace podle mého názoru nerozhodně. Oba filmy i oba Kalašové jsou tak rozdílní svým pojetím a zároveň tak svébytní, že mají oba nárok na existenci. Narozdíl od Schulhoffovy série, která je pojata víc vážně, je film Na kolejích čeká vrah natočen trochu odlehčeněji a s určitou nadsázkou, jejímž nositelem je především Jiří Sovák se svými hláškami. Přitom se nejedná ani o komedii, ani o parodii, ale o seriózní detektivní příběh s některými na tehdejší poměry velkoryse pojatými scénami (explodovaný vlak). Co se mě týká, líbí se mi oba Kalašové, i když u toho sarkastičtějšího v podání Jiřího Sováka se bavím o trochu víc. (02.03.2016)

Nevím jestli Jiří Sovák byl zrovna dobrá volba, protože se mu jeho major od kriminálky občas zabrouzdal do komedie. Pochopitelně svým mistrovstvím působil, jako by Kalaš snad ani jiný být nemohl. I když jsem viděl předchozí tři skvělé díly s mlčenlivým Hrušínským, tak jsem mu to věřil. Ale co naplat, atmosféra tím musela utrpět. Režisér a kamera se snažili co mohli, takovou nádheru jako Petr Schulhoff ovšem nevytvořili. Chyběl mi i obvyklý, mazaně vymyšlený scénář. Zklamání bylo o to větší, že jsem dopředu odhadl pointu. Takové vyšetřovací eso, jako Kalaš bezpochyby je, by mělo být před divákem minimálně dva kroky vepředu. Slabší díl z volné pentalogie, přesto nadprůměr. (03.06.2014)

"Úkol zní: Uděláte přesný soupis všech šroubů velikosti půlcoule." Vážný major Kalaš změnil tvář, proměnil se ve velkýho srandistu, hýřil sarkasmem a dokonce svýho bývalýho kolegu npor. Vargu (Vrah skrývá tvář) oslovoval por. Lenku. To jen jako, že jsem si všiml. Jinak mě hodně zaujal Kalašův sarkasmus, ponižování ppor. Karlíčka či účesy obou dam. A tradičně jsem se poučil - nejdůležitější na práci v terénu je nenastydnout a VB musí zabránit tomu, aby slečny spaly nahý. Provedu! (24.05.2018)