Joker

"It's just so fucking hard to stay happy all the time." V tomhle Gothamu by Nolanův netopýří mužíček nepřežil ani pět minut. Je magické, jak Phillips pracuje se scénami chaosu a zmaru. Výjimečná depka a asi něco bude na tom, jak Jokerovy role ničí herecké ideály o "pouhém pracovním nasazení", tohle jde totiž mnohem dál za hranice ztvárnění ryzího šílenství. (04.10.2019)

Tenhle film mi ze všeho nejvíc přípomíná anální sex - Do prdele to nepatří, jelikož tam můžeš narazit na pořádnou sračku a navíc kousek vedle je lehčí cesta, každopádně to tam ale pasuje a někomu se to i zvráceně líbí v tom, jak je to jiný. No a Joker je přesně to samý. Když to budu brát z pohledu fanatický milovnice komiksů a velký fanynky Jokera tak budu rozhodně nasraná doběla (což umí málokterá bambusačka takhle změnit barvu) , jelikož skoro všechno co dělalo Jokera Jokerem je vlastně v prdeli. Místo geniální, i když šílený, mysli tu máme mysl prostě a jasně chorou, která má do geniální stejně daleko jako já do kozatý blondýny. Z šílenýho chechotu kterej vždy byl známkou Jokera a který ho s chutí používal, je choroba za kterou se navíc stydí a snaží se jí potlačit a největší průser...chvilka napětí...tenhle Joker není ani trochu vtipnej. Z postavy, která vždy měla dokonale zvrácenej humor tu máme týpka, kterej touží být vtipnej, ale je tak kolosálně trapnej, že to psychicky bolí každýho v jeho okolí. No a na druhou stranu tu máme husto-kruto-přísnej příběh o ubohý lidský trosce, který začne okázale mrdat a po kouskách se stává čím dál víc jebnutým jedincem, dokonale zahraný Joaquinem Phoenixem, kterej jasně všem nahlas řekl, že Oscar bude jeho a na předávání sošek ostatní ani nemusí chodit páč mu nesahají po kokot. Takže co s tím? Potlačím fanynku v sobě a odpustím, že z legendární postavy udělali vlastně hroznýho debila, díky dokonalému herectví Phoenixe? Hele vole, asi tak půl napůl. (08.10.2019)

Todd Phillips je pán (kdo by to byl řekl). Mistrně pracuje s lítostí diváka vůči titulnímu charakteru. Joker je místy až nepříjemný ke sledování. Zaráží mě jeho popularita. Dvojjakost snímku malinko podraží nohy. Jako sociální drama je moc komiksový, jako komiksová adaptace moc indie, ale možná jsem jen staromódní a tohle je ta správná cesta pro dnešní publikum. Vždyť část pointy je právě o tom. Popularizace seriózních témat pro masy v praxi. Phoenixova exibice je neuvěřitelná, další role kterou doslova žije. Drtivá většina oné nepříjemnosti pramení z jeho hereckého výkonu. Podpůrné charaktery (Král komedie) pouze podtrhují jeho výjimečnost. Ponurá hudba prodchnutá klasickými veselými písničkami dotváří pitoreskní obraz města v rozkladu. Mrzí mě že to nekončí tanečkem na autě, ten epilog je malinko navíc. No a teď otázka pro vás, bylo vám ho líto, pohrdali jste jím, nebo jste se k němu chtěli přidat? (03.10.2019)

Podzim filmových zklamání pro mě bohužel pokračuje. Pokud bych na Jokera koukal jako na comicsový nebo dokonce DC film, musel bych ho považovat za výjimečnou podívanou. Jestliže k němu však chci přistupovat jako k ambicióznějšímu dramatu, které bere téma šílenství, neschopnosti zapadnout do společnosti a lidské krutosti vážně, tak už to taková sláva není. Phoenix je v hlavní roli výtečný, především ve scénách, kdy může řekněme exhibovat. Když je na plátně sám a prostě mu "rupne v bedně". Jakmile má ale být součástí většího příběhu a děje, ukáže se, že film vlastně nemá moc co nabídnout. Veškeré zvraty a překvapení jsou dost banální a celý "pád do šílenství" je vlastně hrozně předvídatelný. Joker skvěle vypadá, má výbornou hudbu a perfektního představitele hlavní role, přesto zůstává až příliš obyčejný a ve své podstatě ne moc zajímavý, protože jen variuje podobné filmy a sází na podobné postupy. Nehledě na fakt, že Joker jako postava je pro mě mnohem zajímavější jako šílenec, jehož šílenství nelze definovat nebo najít jeho kořeny. Alfredovo všeříkající "Some men just want to watch the world burn" z Temného rytíře mi jako sonda do mysli Jokera přijde zajímavější než celý tenhle film. (28.09.2019)

Nevítal jsem origin od samotné první zmínky s pražádným nadšením, protože na Jokerovi mě vždy fascinoval opar tajemna, skrz který nikdy úplně nepronikne žádná z teorií o jeho původu. Proto je Phillipsův vysněný projekt přijatelný právě jen tak, jak byl původně zamýšlen. Jako samostatný příběh mimo myslitelná pokračování či odbočky, tedy směr, který film sám popírá kroužením kolem Bruce Wayna. Za zlomový nepovažuji ani tak přístup, kdy se jde pod antagonistovu kůži natolik hluboko, že není možné s ním alespoň v konkrétních epizodách či obdobích silně nesympatizovat, ale spíš Phoenixův ponor á la Klaunova zpověď. Od něj se oči odtrhávají jen velmi těžko, jakkoli jde vzhledem k záměrným fyzickým nepříjemnostem (vychrtlost, smích) o podívanou téměř masochistickou. (10.10.2019)