The Cold Blue
Obsahy(2)
V roce 1943 se známý hollywoodský režisér William Wyler vydal do Velké Británie, aby na filmový pás zachytil průběh letecké války v západní Evropě. On a jeho tři kameramani se zúčastnili šesti náletů, které z anglických letišť podniklo americké letectvo. Harold Tannebaum a jeho kamera se z náletu na cíle ve Francii nevrátili. „Příběh létající pevnosti“ se stal jedním z nejznámějších děl historie dokumentárního filmu a právem získal v roce 1944 Oscara. Před několika lety byl nalezen materiál, který režisér Wyler do filmu nezařadil. Ten posloužil tvůrcům střihového dokumentu „Vražedná modř“ (v originále „The Cold Blue“) jako podklad pro filmový esej o válce a lidech, kteří jí prošli. V roce 2017 natočili výpovědi devíti z posledních žijících svědků – veteránů 8. letecké armády Spojených států. Úspěšně se tak pokusili připomenout atmosféru válečného léta roku 1943, kdy film Williama Wylera a jeho spolupracovníků vznikal. (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
V lete roku 1943 sa jedna z posádok B17 slúžiaca v Európe po splnení predpísaných 25 misií vrátila späť do USA. Na palube je aj dobrovoľník v službách vojenských vzdušných síl Spojených štátov major William Wiler. Ide o režiséra, ktorý na základe získaných skúsenosti z bojov v 2. svetovej vojne natočil niekoľko vynikajúcich filmov. Úplne prvý film ktorý mu priniesol slávu bol film Pani Miniverová, 1942 (ukážka sily ducha Angličanov pri silnejúcom bombardovaní nemeckej Luftwafe). Následným už dokumentom bol film Príbeh lietajúcej pevnosti, 1944 a práve archívne zábery z prípravy tohto dokumentu mu robili podklad k tomuto následnému dokumentu The cold blue (Studená modrá) z roku 2018. Po návrate z vojny sa opäť vrátil k filmu aby natočil takmer najkrajší svoj film Najlepšie roky našich životov, 1946, film o návratu troch vojakov z druhej svetovej vojny a ich dramatický návrat pri prispôsobovaní sa späť do normálneho života. Ideme späť k filmu. Na dokumente je vidieť ubehnutých 75 rokov na myslení ľudí, na filmovom materiálu po jeho generálke takmer vôbec. V dokumente sú všetky letecké sily USA United States Army Air Corps (ukončil svoju činnosť 9. marca 1942), aj United States Army Air Forces (1941 až 1947) a Eighth Air Force (ktorá vznikla 22.2.1944), uvádzané pod jedinú zložku a tou je 8. letecká armáda v Európe. A tak aj nasadenie ľudí a aj straty na životoch sú skresľované. Ja osobne aj napriek kladnému hodnoteniu bojovníka Big Bear sa nemôžem stotožňovať s definíciou "hrdinovia" (robili si prácu za plat a plnili rozkazy), ani s definíciou, že bombardovanie bolo účelné a skrátilo vojnu minimálne o rok (to je už úplný nezmysel). Skôr si myslím, že snahou všetko zničiť si Amerika pripravovala biznis pre svoj nezničený priemysel. Ďalším nezmyslom je fakt, že z 8. leteckej armády padlo viac vojakov v druhej svetovej vojne, ako mariňákov (predpokladám, že to bolo myslené v Európe a nie celkovo vo vojne). Ďalšou nezodpovedanou otázkou je prečo Briti robili nálety v noci a Američania cez deň? Lietadla USA nikdy cielene nebombardovali civilné domy a obyvateľstvo ale továrne atd.... pri náletoch na Nemecko bolo zničených alebo vážne poškodených 3,6 milióna domov a pri tom zahynulo 300 tisíc civilistov a ďalších 780 tisíc bolo zranených. A mám ďalších 20 nevyjasnených otázok, ale ich zodpovedanie nie je potrebné. Aj napriek tomu, vykonali letecké sily USA v Európe záslužnú prácu, ale tú podstatnú predsa len urobili tankové a pechotné vojska. Predovšetkým na východnom frontu. ()
Vezměte hodinu pečlivě restaurovaných barevných záběrů z misí "létajících pevností" americké 8. letecké armády a nechte do nich mluvit ty, kdo to všechno opravdu zažili. Co dostanete? Film, ze kterého vám bude běhat mráz po zádech ještě několik dní potom, co skončí. Žádný vypravěč, žádný suchý popis válečné situace, globální strategie nebo technických parametrů letadel. Jen veteráni, jejich vzpomínky a neuvěřitelné záběry z misí nad okupovanou Evropou i jejich každodenního života na anglických základnách. Není to dokument v pravém slova smyslu, je to podle mě něco víc. Záběry těch mladých, 22ti, 23ti-letých kluků a vědomí toho, co museli prožít... tohle je sakra silné kafe. Až (bohužel zanedlouho) odejde poslední veterán Druhé světové války, svět ztratí strašně, strašně moc. A až svět spadne do dalšího průšvihu (ke kterému mílovými kroky míří), budeme si za to moci sami, protože jsme je nedostatečně poslouchali... ()
Moje letecké srdíčko plesalo , nádherně kolonizovány dokument o Mighty Eight který přižuje hrůzy letecké války a navíc jsou to z čela autentické zaběry pořízené Williamem Wylerem ( který skutečně byl Major u letectva a zúčastnili se několik misí) tenhle Dokument my ukrátil čekání na Masters of the Air které se má zaobírat též , osmou leteckou . Jediná vada na kráse ( ale za tu si můžu sám) je že se my podařilo sehnat jenom alternativní verzi a né tu 74 minutovou , no nic snad někdy příště ! ()
Ano, byli hrdinové, bojovali za svobodu, zemřelo jich spoustu, mě ale mrazily záběry vybombardovaných německých měst, 7,5 mil. civilních obyvatel bez přístřeší, 300 000 mrtvých a 750 000 zraněných Němců díky tzv. "kobercovým" náletům. Válka je hnus, ať je obranná nebo útočná. Dokument se strašně vleče a co mi vyloženě vadilo byla hrozná hudba. Rád bych si vychutnal brukot motorů a místo toho do toho skřípou housle ()
Ty záběry jsou.. Úžasné... Dechberoucí... A když letci hovoří o tom, jak krásný byl pohled na kondenzační stopy za jejich bombardéry, věříte jim navzdory tomu, že víte, kam letadla právě míří, co tam hrozí jejich posádkám a co napáchají tuny pum, které vezou. Je to rozhodně působivé. Škoda, že dokument je takový, řekněme, rozházený, neuspořádaný. V jednu chvíli kapitola o startu obrovského množství letadel, hned potom kapitola o jejich mechanicích, pak jsme zase ve vzduchu, pak jsme zase na zemi, pak zase ve vzduchu... Rozptylovalo mě to. ()
Galéria (5)
Fotka © Česká televize
Reklama