Mulholland Drive

Můj první kontakt s Davidem Lynchem. Byl sem opravdu totálně mimo. To, jakým způsobem dokázal zahodit 2 hodiny vývoje filmu a během dalších deseti minut zakončit film v tempu naprosto smrtícím, aniž by dal divákovi jakoukoliv šanci pochopit, o co vlastně de je až trestuhodné. BOHUŽEL je tato závěrečná část suverénně nejslabší částí filmu a totálně ho shodila... (19.04.2006)

Buď geniální dílo, nebo strašná haluz, no každopádně vynikající nevšední zážitek. Navíc jsem se od svého prvního setkání s Lynchem poučil, jak se na jeho filmy koukat (přijmout, že většina děje se vlastně reálně vůbec neodehrála), takže tentokrát jsem přesvědčen, že vím, o čem ten film zhruba byl. A právě až v té poslední půlhodince to začne dávat smysl... Ve své podstatě ten snímek upozorňuje na časté pocity a stavy, které člověku svou každodenností tak zevšedněly, že už si jejich přitomnost ani neuvědomuje. Tužby, zklamání, bolest, únik, pomsta. PS: Anebo je to úplně jinak. (05.03.2009)

Mulholland Drive je jako lucidní sen. Vypadá skoro jako realita, ale sem tam se objeví něco, co vám připomene, že se to neděje, že nejste úplně při smyslech, a že nemáte moc nad tím, co se kolem vás děje. Ať už jsou to podivné hlášky, bizarní postavy, nečekané události či černé kafe. Lucidní sny jsou často nepříjemné. Snažíte se z nich vzbudit, protože víte, že to je jen sen. Ale ono to nejde. Tak se snažíte ten sen pochopit, dát mu nějaký smysl. Po Mulhollandu budete určitě nějakou chvilku tápat. Budete ten smysl hledat. Za chvilku si uvědomíte, že už tomu přicházíte na kloub. Že zápletka je hmatatelná a že to nakonec přece jen dá smysl. Najdete tu nit, a budete se jí spokojeně držet. Budete sami sebe poplácávat po zádech za to, jak jste dobří. Ten prapodivný sen přece dává smysl, a vy jste ten smysl odhalili. Tak už si jen spokojeně žmouláte s nití v ruce a čekáte, kdy dojdete na konec. To se ale nestane, protože dříve či později se ta nit prostě přetrnhe. Ve snu je to ta chvíle, kdy stojíte nazí před tabulí nebo naprosto oblečení v sauně. Z těch snů se ale vždycky probudíte. Jen Mulholland Drive můžete s těmi naprosto stejnými a rozporuplnými pocity sledovat dokola a dokola. (13.05.2007)

Nedávno mi jeden zdejší kolega vyprávěl o filmu Mulholland Drive, divně se ošíval a opakoval "Já to nechápu!" Přišlo mi to trochu směšné, ale teď jsem to viděl a mám úplně stejné příznaky. Při vší skromnosti si nemyslím, že jsem intelektuálně úplně na odpis, ale opravdu jsem nepochopil, o co tam jde. Jsou tam dvě paranoidní ženy, které se chovají nepravděpodobným způsobem, muž, prskající kávu, kolabující zpěvačka s nejkrásnějším hlasem, jaký jsem kdy v životě slyšel a tajemný muž ve stetsonu, který se objevuje a mizí jako dědeček Hříbeček. Jak to vše spolu souvisí a proč, vůbec nechápu. To se mi ještě nestalo, nemá to precedens, takže jakékoli hodnocení je nemožné. Neboli X % (06.04.2005)

Většinu filmu to vypadalo, že sleduju "normální príběh", poslední půlhodinu však Lynch udělal rázný obrat a já jen nechápavě zíral. Úplně mi zamotal hlavu. Docela mi pak pomohlo vysvětlení v komentářích k filmu na filmpubu. Ale i kdybych to nepochopil, tak ten film obstojí, právě pro skvěle vybudovanou tajemnou atmosféru, zajímavé herecké výkony a dobrou hudbu (Angelo Badalamenti si zde zahrál mafiána, který je nespokojený s kávou). (20.08.2003)