Mulholland Drive

Film z jiného světa. "Zdálo se mi to už podruhé. Ale je to pokaždé stejný. Začíná to tak, že jsem tady, ale není den ani noc. Je to něco mezi, chápeš? Ale vypadá to jako teď. Až na to světlo. A mám takový strach, že si to neumíš představit. Nevím, proč zrovna ty, ale stojíš tamhle. U té pokladny. Jsi v obou snech a máš taky strach. Začnu se bát ještě víc, když vidím, jak jsi vyděšený. Pak mi dojde, čím to je. Jde o toho muže ... vzadu za budovou. To on to dělá. Vidím ho skrz zeď. Vidím jeho tvář. Doufám, že tu tvář nikdy nespatřím jinde než ve snu." ******* Představuji si to jako bílý pokoj, ve kterém jsou žluté, červené a modré závěsy. Ty závěsy představují tři stavy vědomí: bdělost, spánek a snění. Mezi nimi ale prosvítá bílá barva Absolutna - slasti čistého vědomí. ******* Najdi modrý klíč. (20.07.2012)

Velká lekce z vnímání, to je Lynchův Mulholland Drive. Stejně tak velká lekce z moci vyprávěče. Nad fikčním světem, jeho obyvateli, ale i nad těmi, kteří se ho snáží rozkódovat. V první části filmu láká režisér do pasti tradičního narativního vnímání, do svěrací kazajky jednot času, děje a postav. Odvíjí před divákem zdánlivě jednoznačnou thrillerovou zápletku o ženě, která ztratla paměť během automobilové nehody a s pomocí začínající hollywoodské herečky Betty se snaží hledat indicie. Nalézá tři materiální konstanty, která záhy zůstanou jedinými konstantami v chaotickém víření snu i reality – dům číslo 17, modrý klíč a 25 000 dolarů. Následující zemětřesení, které zničí divákem pečlivě budovanou a rekonstruovanou zápletku je typicky lynchovské. Postavy změní jména, děj souvislosti a čas se stane relativním... A v rukou zůstává klíč, který divákovi nic neodmyká, dům číslo 17, jehož obyvatelka je nám známá a přece neznámá, a 25 000 dolarů, jejichž určení tušíme, ale nedostává se nám pro to opory. Co je skutečné a co je horečným sněním? Jak zapadají do fabule filmu podivné a zneklidňující epizody, které Lynch jakoby asociativně vkládá do toku vyprávění? Co je vlastně Mulholland Drive? Odpověď neznám. Je to klasická mentální časovaná bomba, která vás zmate, naštve, ale vlastně nemyslíte na nic jiného. Lynch vytvořil znepokojivý labyrint, ve kterém zrcadla tříští klasickou narativní strukturu, ve kterém se pitoreskně odráží pokrytecký a prázdný svět Hollywoodu (mistrovská scéna s oživování nesmyslného a prázdného textu na castingu), ve které se divák nutně ztratí, pokud vnímá naučeně – materiálně, kauzálně. Labyrintem s geniálním a takřka schizofrenickým hereckým výkonem Naomi Watts... Lynch je velkým mágem snů, náznaků a hádanek. Kapelníkem, který tvoří iluze nástrojů, aby vzápětí odhalil, že vše pouští jen z pásky – falešné, umělé... matoucí. Nedám body, dokud film neuvidím podruhé, potřetí... přiznám se bez mučení, že vlastně nevím, jestli jaký film jsem viděl. Po formální stránce bezesporu mistrovský (zvuk, střih, kamera, hudba a celková atmosféra z nich plynoucí je mrazivá, temná, uhrančivá...), ale po stránce jeho vnitřku jsem stále příliš vzdálen jeho jádra, než abych vynášel soudy. (30.07.2004)

Mulholland Drive byl můj vůbec první Lynch a musím říct, že snad krom Mazací hlavy jsem si nemohl vybrat těžší první rande... Vzpomínám si, jak jsme se ho s kámošema nad pivem snažili celé týdny pochopit. Pokaždé, když někdo přišel s nějakým možným vysvětlením (co je sen a co realita, co je minulost a co budoucnost, apod.), někdo druhý mu tuhle pracně vybudovanou myšlenkovou konstrukci bez námahy rozdrtil pouhým připomenutím zdánlivě nedůležitého detailu, třeba barvou telefonu. Já osobně na tyhle analytické pokusy brzo rezignoval a spíše si kladl otázku, jestli je tenhle formálně lahodně natočený a atmosfericky podmanivý snímek fantasmagorickou lynchovskou zvůlí nebo geniálním surrealistickým dílem. Nakonec můj mozek kapituloval a instinkty schválili jako správnou tu druhou variantu. Pokud máte rádi tu temnou, snovou stránku Davida Lynche, tady si ji užijete dosytosti. A taky herecké umění Naomi Watts. A taky Naomi Watts A Lauru Harring, těšte se :-P 100% (Dne 26.1.2007 mi film konečně zaklapl... Klíčové jsou scény usínání a probouzení a rozlišení flashbacků a přítomnosti - té je ve filmu cca 5 minut čistého času. Motivy - sen, žárlivost, výčitky svědomí) (26.11.2006)

Bravo ! Tento film je dôstojným nasledovníkom Lynchovej haluze Lost Highway. Opäť mám z neho ten istý pocit : a síce, že celkom ho nechápe ani pán maestro. Ale ruku na srdce: je treba vôbec Lynchove filmy chápať ? Ja radšej ostanem pri pocite nepochopenia a budem si užívať atmosféru ponurého mystična s Lynchovskými bizarnými postavičkami a tiesnivého deja podfarbeného Badalamentiho hllbokými tónmi. O hereckých výkonoch sa neoplatí hovoriť, pretože všetci tu zahrali bravúrne.10/10 (24.10.2005)

Řeknu to na rovinu, Lynch je modla, nikdo mu nerozumí a mnozí ho milují. Teda tu a tam se vyskytne někdo, kdo podá jakýs takýs výklad některého filmu, ale tvrdím, že je to Sisyfovská práce, protože všechny ty odbočky, kličky a hračičky ve skutečnosti nic neznamenají, je to tam čistě pro plezír, ať se lidi zapotěj, takže ve výkladech je pravda všechno a nic. Na to kašlu, kde je nějaké sdělení? Už Tolstoj říkal, že aby něco bylo umění, musí to být srozumitelné bez vysvětlování, bez ostatního díla, bez postupu na nějakou "vyšší " pseudoúroveň. A co ty vysoký hodnocení a slastný hýkání nad mistrem? Připomíná to kubistický obraz z filmu Sedm, který John Doe obrátil a nikdo si toho nevšiml... (18.11.2005)