Mazacia hlava

'' In heaven, everything is fine...'' Mé první seznámení s Davidem Lynchem, který se mi s Eraserhead okamžitě dostal pod kůži. Dlouhou dobu jsem nevěděla, jak tento snímek ohodnotit a jak ho mám okomentovat, protože... takové pocity po zhlédnutí filmu, jsem neměla nikdy v životě. Cítila jsem se psychicky vyčerpaná, totální zdevastování mozku, pocit úzkosti, deprese, zmatenosti, zoufalství, měla jsem pocit že ten emoční nápor neunesu, jako bych se vevnitř rozpadala a ve mně nezůstalo nic.. jen prázdnota. Večer jsem nemohla spát, protože jsem se obávala toho, že se probudím v alternativní realitě s mrtvými kuřaty a předčasně narozeným zmutovaným '' děťátkem. '' Ale přesto všechno, je Eraserhead znepokojivě krásný a troufnu si i říct, že je vrcholem surrealistické filmové tvorby a ztělesněním surrealistického umění. Plno lidí dá tomuto snímku odpad s tím, že ho nepochopili a že neví co znamená, ale víte co? Ono to neznamená nic. Nesnažte se ho pochopit, protože ho nikdy nepochopíte. David Lynch to nikdy neprozradí, protože by to ztratilo své kouzlo a tajemství. On převedl jen své noční můry, podvědomí a obavy na plátno a je úžasné, jak je schopný udělat obyčejné věci z každodenního života tak, že vypadají děsivě a hrozně. Není to film, který bych chtěla vidět znovu, ale přesto všechno vím, že ho znovu uvidím. Plný počet a místo v mé TOP 10 filmů si zaslouží oprávněně, protože jak už jsem psala, takové pocity ve mně film vyvolal úplně poprvé. (19.06.2012)

To jsem si dal. Čekal jsem ujetost, ale nevěděl jsem, že to bude tak divácky nepřístupné. Mazací hlava je zaměřená hodně na vizuál, kde v obvykle stísněných prostorech (především vidíme pidibyteček hlavního hrdiny) vidíme poměrně nápadité, ošklivé prostředí. Vše je nemoderní, zchátralé a špinavé. Deka v posteli je plná děr, výtah se rozjede s hlasitým řachnutím a pak jede nahoru pomaličku jak šnek a na nočním stolku roste větev z hromady hlíny. Rozhodně se tedy nejedná o veselohru. K celkově nepříjemné atmosféře přispívá to, že velkou část filmu jsou nějaké hlasité ruchy v pozadí, které ne a ne přestat. Už jen z těch by většině lidí trefilo. Asi tenhle film měl i nějaký ten příběh, možná dokonce i nějakou hloubku. Já viděl spíše jen řadu scén, které se předháněly v tom, jak moc budou nepříjemné a nechutné. Tempo je velmi rozvláčné už od začátku, ale ve druhé části se u mě film překlopil do neustálé nudy. Po celý film se dají obdivovat ty odpornosti, které zjevně nejsou laciné a prvoplánové, ale také už dnes nejsou kdovíjak šokující. Vizuálně zajímavé, jinak nuda. (4/10) (24.04.2020)

Poprvé se mi při filmu stalo, že jsem zařval. Ne, tak to nemyslím, ale zaječel jsem rovnou dvakrát. Občas jsem však měl pocit, že k prvnímu významu tohoto dvojsmyslu bylo blízko. Lynch je zvláštní a dosti kontroverzní režisér/umělec, docela ho uznávám, jeho kraťasy mi však moc neříkají, celovečerní filmy se mi líbily víc. Samozřejmě nebudu předstírat, že jsem tuto šílenost (doslova) plně pochopil, ale analyzovat ji rozumem je podle mě chyba. Podle mě Lynch surrealisticky zobrazuje svá traumata ze života (např. o jeho dceři), ale nějak poskládat dohromady jsem si to ve své vlastní palici nedokázal. Znovu bych se na ten film nepodíval, docela jsem ho rozdýchával (zařval jsem právě u záběru na osypané dítě a ještě nějakou halucinaci, nejspíš kvůli nervovému rozpoložení), ale jen během dne a neotevřelo mi to žádnou překonanou fóbii. Možná proto, že jsem prostě moc mladý a nemám zkušenosti s dětmi nebo životem podobnému Henryho Spencera. (12.10.2016)

Mazací hlava je...jak to říct... je to lynchovina na el-tou... Na ploše devadesáti minut dokázal režisér tak neskutečným způsobem zamíchat filmovými konvencemi a divákovou hlavou, že hodně lidí tento snímek (a následně Lynche jako takového) nevydýchá hodně hodně dlouho. Potemnělý sál, na plátně jakýsi Henry Spencer toužící po buclaté zpěvačce, jež neodolatelně zpívá In Heaven Everything Is Fine, bizarní milostný vztah... Symboly, které mají anebo taky nemusejí mít smysl, jenž divákovi je důsledně skryt a k jehož odhalení autor nenechává ani minimum klíčů... Tohle všechno tvoří páteř a nosnou konstrukci surreálného světa dekadentní industriální společnosti, kde hlavní lidskou vlastností je frustrace a kolem vládne jakési postmoderní temno. Není nutné pochopit tento film (nebo se o to nějak přehnaně snažit) . Stačí na sebe nechat působit atmosféru tohoto podivného světa, který je nereálný, ale cosi živého v něm přesto je. Navíc ta fantastitcká zvuková kulisa... Viděl jsem Mazací hlavu dvakrát a pořád mě ten snímek svým způsobem fascinuje, byť to není úplná špička. 3 a 1/2 * (16.12.2006)

Aniž bych ho viděl, Eraserhead na mě vždy působil jako něco kultovního. Čekal jsem něco odlišného, ne až tak záměrně divný, těžko vstřebatelný film zapáchající experimentem. Pan květák se zklíčeně kymácí z jedné pochybné reality do druhé, aby se skoro navečeřel u rodičů své bývalé/současné dívky, ale ještě než stihne rozkrojit cukající se vytékající kuře, matka a s ní dcera zkolabují a následně se dozví, že bude tátou. Dítětem je ale jakýsi hnijící zárodek, který navíc do už tak vypjaté situace ještě ke všemu nezavře hubu. S tím, že celý 'příběh' doprovází slizské spermie a jedno vajíčko podobné meteoru, či co, pěvkyně se dvěma velkými vředy namísto tváří, vypsychované topení, fičení větru, obrázek s atomovým hřibem, svůdná sousedka a další bizardnosti podobého ražení. Plus jeden šílenec co někde ve vesmíru tahá za nitky. A výrobna tužek s gumou z mozku. Jo, už z tohohle popisu vám to musí být jasné, David Lynch se nechal unést. (13.11.2007)