Mazacia hlava

První plnohodnotný pokus Davida Lynche o jakýsi filmový příběh. Ale jo, bylo to pro mě paradoxně ohromně příjemné sledovat, děťátko bylo úžasně roztomilé a pouť do jeho vnitřních sfér bytí pak byla ještě o něco hezčí. Tyto světlé body však sráží fakt, že je to opět takřka nekoukatelné. Poslední půlhodinka je hrozná nuda a nekonečné statické záběry mě nutily přemýšlet, jestli mi opravdu stojí za to, ztrácet takto hloupě svůj volný čas. Nepřekousnu ani díry ve scénáři (někdy až 10 minutové :-) ) a ani celkovou nesmyslnost. (30.03.2006)

Zde se na sebe Lynch poprvé strhnul pozornost užší skupiny filmových maniaků.V jejich okruhu se film stal kultovní záležitostí. V duchu jeho předchozích děl se jedná o naprostý úlet jehož nejen psychoanalytickými interpretacemi by se dali popsat stohy papírů. V té době už bylo jasné, že se zrodil velký režisér a umělec s rukopisem - auter. Film obsahuje několik nezapomenutelných geniálních scén. Například společná večeře, scén se stříháním obvazů „miminka“ či tanec dívky s nádory na tvářích…Tyto scény mají naprosto drtivý efekt na psychiku diváka. Jsou šokující, ale ne banálním způsobem. Vyplývá z nich, že máme co do činění s velkým umělcem. (16.11.2004)

Atmosféru to má. Hlavní hrdina s ikonickým účesem čumí jak puk, tak dokonale, jak to jen jde. Příšerka je správně hnusná. A to je tak všechno. Je úplně jedno o co tam jde a jestli na to koukáte naráz, nebo po libovolných úsecích. Dění je totiž totální random a i když mě to chvílemi bavilo, tak jsem ve zbytku málem usnul. (26.11.2018)

Čistý nezředěný Lynch. Film, který není určen pro slabé povahy nebo pro osoby pod vlivem omamných látek, protože pak může mít nespecifikované vedlejší (možná hlavní) účinky. Přiznávám se, že jaksi nechápu, ale to asi nikdo. Kdo říká, že jo, kecá. I když se to tu několik komentátorů snaží rozebírat, je to zbytečné. Tenhle film musíte vidět a až potom si udělat vlastní názor a uvědomit si vlastní pohled na věc. Prvních 30 minut naprosto dokonalých, dalších 30 trochu nudnějších, ale poslední třetinka vše vynahradí a posílá tento snímek zpět do výšin a nedohledna lidského chápání. Lynch má zvláštní dar, že do svých psycháren dokáže obsadit naprosto bezkonkurenční herce, no kdoví kde se asi potkali, radši na to nemyslet. Na Eraserhead jsem se chystal velmi dlouho, protože kdysi jsem viděl 20 minut a od té doby jsem sbíral odvahu. Nakonec byl film úplně jiný, než jsem čekal, ale spíše k lepšímu. Proto se musím omluvit, ale Lynch má ode mě dalších 5 hvězd, sice tentokrát ne uplně čistých, dlouho jsem váhal, ale jinak to prostě nejde (opravdu tak nehodnotím "jen protože je to Lynch"). Film byl pro mě jakousi dušení sondou, která mi zase ukázala nový pohled na svět :). (16.08.2008)

Režiséru Davidovi Lynchi se přes velké obtíže snažím vyhnout. Dnes jsem ale již neodolal a na mnoho doporučení jsem zhlédl jeden z jeho snímků, který mě zaujal především tím, že jeho mnozí obdivovatelé právě tento film nemají v oblibě, ale i tím, že David je na tento snímek nejvíce pyšný a jak trnitá cesta vedla k jeho vzniku a prosazení ve světové kinematografii. Moje pocity z prvního seznámení s Lynchem nejdou příliš popsat. Předčít očekávání jednoho z nejkontroverznějších filmů je téměř neuskutečnitelné, přesto se mu to podařilo. Po první scéně jsem čekal surrealistický snímek ve smyslu ponurejšího Andaluského psa, ale zařazení do žánru Fantasy / Drama / Horor je absolutně mimo. Jakýkoli žánr je pro tento film mimo, neboť si vytvořil svoji vlastní filmovou odnož. Již po scéně s kuřetem jsem věděl, že se mám na co těšit. Zdánlivě bezdějový obsah je podán tak psychedelickou atmosférou, vytvářenou především černobílou verzí, "hudbou", což je zničující bzučení / fičení větru střídané s kontrastní jazzovou oddechovkou a především dokonale zahranou hlavní rolí, Nanceho posmutnělý výraz po celou stopáž jen umocňuje výsledný podivný pocit z celého "filmu". Velmi povedeně zpracované zohavené dítě, a to i v závěru, bych vyzdvihl spolu s tak mrazivým úsměvem Allena Josepha, který byl podobně děsivý, jako iluze úšklebku Henryho v posteli při šťouchání do jeho manželky. Zdánlivě oddělené scény vytvářejí jakýsi příběh, jehož smysl si ale musí každý najít sám. Existuje totiž takové množství cest a point, že zkrátka nelze zjistit, jak to měl vlastně David na mysli. I přes to, že se na tento bizarní snímek již mnohokrát pravěpodobně nepodívám, do TOPky si ho zařadit musím, neboť tento nepříliš pochopený snímek si dle mého názoru zaslouží větší pozornost. Pocity po naskočení titulek se dají přirovnat k Requiem za sen. Svíravý špatný pocit, ať jste měli před začátkem jakoukoli náladu, po zhlédnutí je zaručená skleslá, pochmurná, přemýšlivá nálada, dokazující především Lynchův výrok na tímto snímkem: Eraserhead nevychází z hlavy, ale z břicha. Filmy hodnotím podle toho, jak silný ve Vás zanechal pocit, byť je jakýkoli, tudíž tento unikát by měl tedy dostat šest hvězd. In heaven, everything is fine... Vítejte ve světě tvorby Davida Lynche, kde i záběr na topení je psychotický. 100% (18.06.2012)