Modrý zamat

Modrý zamat ma vyviedol z rovnováhy už pri prvom pozretí a dnes som si pôvodný dojem iba potvrdil. Je veľmi ťažké k nemu dodať niečo, čo už nebolo napísané. Patrí k filmom, ktoré sa stávajú vítaným objektom vykladačov najrôznejšieho druhu. To mi nehrozí. Uchvátila ma atmosféra filmu, rafinovane budované napätie, výborný zvuk a hudba, ukážka temných stránok ľudskej mysle, naviac aj presvedčivo stvárnených, tak čo viac by som chcel. Samozrejme, že som nerozumel všetkému a ani som sa vlastne príliš nesnažil. Nepovažujem film za odnož krížovkársko-hádankárskej zábavy. Veď aj o Bobbym Vintonovi som si podľa hlasu myslel, že je černoch, kým som neuvidel jeho blonďavé vlasy a udivený výraz. Takže zhrniem svoje dojmy do konštatovania, že ide o výnimočný film, o ktorom netvrdím, že mu úplne rozumiem, ani že som na ňom nenašiel chyby. (07.07.2012)

V prvom rade Blue Velvet má úžasnú analógovú atmosféru technicolorových farieb, 50s fetišu, starých flákov, zamatu či pastelových textílií. No ako obvykle úplne ma to nepodmanilo. Na to je tam priveľa atmosféru narušujúcich momentov a v prvom rade príbeh je strašne jalový. To už radšej nepochopiteľný mindfuck Lost Highway alebo prekombinovaný guľáš Mullholand Drive. Tuším, čo ľudia na Lynchovi vidia, bohužiaľ ja to nevidím. (14.04.2017)

Lynchův pravděpodobně nejsrozumitelnější a divácky nejpřístupnější (psycho)thriller. Modrý samet je temná a drsná podívaná s několika obzvlášť hustými scénami (skoro ve všech se vyskytuje Dennis Hopper jako nezapomenutelný psychopat Frank), ale s celkem jednoduchým a hlavně jednoznačným příběhem. To samo o sobě není výtka, v případě Davida Lynche je to spíš zajímavost a tak trochu nezvyk. Filmu sice nechybí jeho typická tajemná a místy lehce perverzní atmosféra, ale celkově zde nalezneme výrazně méně snovosti a surrealismu než ve většině jeho (převážně pozdější) filmové a seriálové tvorby. 80 % (14.01.2019)

Blue Velvet má u mě trochu nevýhodu v tom, že jsem ho v posloupnosti viděl jako jednu z posledních modernějších Lynchovek a působil na mě, dá-li se to tak vůbec říci, trochu doslovným a zbytečně opakovaným natahovyným dojmem - vzhledem k tomu, že ve svých dalších filmech (Zběsilost v Srdci, Twin Peaks, Lost Highway) dokázal podle mě Lynch sdělit a navodit to samé daleko výstižněji, jasněji a sugestivněji. (01.07.2007)

Kde začít… Lynche mám rád. Speciálně za film Mulholland Drive bych mu chtěl vysochat sochu v nadživotní velikosti. A hlavně proto jsem se na Blue Velvet tolik těšil a možná právě proto jsem (trochu) zklamaný. Zřejmě mě trochu zklamalo, že to nebylo tak atmosférické, tak dokonalé, jako výše zmíněný film, nevím, ale tady ať se snažím jakkoliv, lepší hodnocení než 80 % prostě nevykouzlím. Vlastně když o tom tak přemýšlím, možná to, že to není zas TAK typický Lynch (příběh není tak mysteriózní) bylo spíše na škodu, protože já od Davida čekám vždy něco nevšedního a on mi zde prakticky odvyprávěl detektivku s parádním castingem, skvělou hudbou a vynikajícími hereckými výkony, ale prostě jsem čekal něco jiného. Na tomhle mě překvapil (nemile) jedině fakt, že Hopper neměl ani oscarovou nominaci. Protože jeho Frank, to je opravdu čisté zlo. Nejen za něj dávám své výsledné hodnocení 80 %. (24.07.2011)