47 metrov

Strhující , napínavý předvidatelný ale i hodně nečekaný tenhle snímek o boji a přežiti mezi člověk a žralokem. Co byste neudělaly proto abyste ukázali že se umíte bavit a vyzkoušeli všechno možné, třeba i selfie se žralokem jde vyzkoušet. Žraloky já můžu a po výborném snímku Mělčiny přichází další žraločí teror. Žralok luxusní svou velikosti i se svými kámoši , herečky na správném místě jedna hysterická jedna bojácná jak už to bývá, vše okolo užasne až na rychlý konec který bych prodloužil. (03.09.2016)

Co si budeme povídat, o kvalitě snímku rozhodla hned první scéna, ve které se mrštná blondýna mocnými tempy blíží k hladině, aby se vzápětí ukázalo, že jde o bazén, v němž jí voda sahá po kyčle. Jaká skvělá práce s perspektivou! Následný děj byl dost předvídatelný, pokud se dvě Američanky nechají spustit ve zrezivělé kleci mezi dravé paryby, automaticky předpokládám, že jedna už rodnou hroudu nespatří. Obě mi navíc byly tak velmi sympatické, že mě jejich pobyt mezi mřížemi nechával naprosto chladným, ale ty neustálé výkřiky mi kazily podřimování. Závěr přece jen trochu rozčeřil hladinu, ale horor jsem v tomto snímku opravdu nenašel. (19.04.2018)

Myslel som si, že žraločí atak je v rámci natural hororu už vytuchnutá téma, ktorá ma nemá čím prekvapiť, no mýlil som sa... Pri sledovaní britského 47 Meters Down som opäť zažil pocity mrazenia, napätia a úzkosti podobné tým, aké som mal svojho času počas kino projekcie dnes už legendárnych Spielbergových Čeľustí. Keď si prezerám režijnú filmografiu Johannesa Robertsa, musím uznať, že tento ortodoxne hororový filmár mi hrá do noty ako málokto a na jeho tvorbu v najbližšej budúcnosti určite zameriam pozornosť. (18.10.2017)

Po strašně dlouhé době béčko, které si na nic nehraje a funguje přesně v těch mantinelech, ve kterých fungovat má. Nesází se tu na levnou a lacinou rádobyzábavnou notu, na druhé straně se tvůrci ani nesnaží dokazovat, že ve svých rukou mají animal horor století. Stačí jim málo. Jen naslouchat tomu, co fanoušci chtějí. Vzhledem k počtu postav a prostředí, ve kterém se snímek odehrává se tu nenabízí příliš možností ke kreativitě. Přesto však autoři na nic nečekají, nenatahují úvod, aby se vlastnímu dramatu nemuseli věnovat příliš dlouho. Prostě se toho nebojí. Naplno se tu pracuje s klaustrofobní atmosférou v neznámém prostředí a neúprosně utíkajícím časem. Díky tomu má snímek dusivou atmosféru i v pasážích, kdy se zdánlivě nic neděje. A zde je třeba uznat, že těch moc není. I na tak malém manévrovacím prostoru se autorům podařilo rozjet spoustu dramatických scén, kvůli nimž skvěle odsýpá a nikde výrazněji nedrhne. (27.11.2016)

Aby dokázala příteli, který ji aktuálně pustil k vodě, že není nudná, zřejmě nestačí, aby se v neoprenu vyblejskla s dvěma mexickými kořeny, děvče se rovnou v pofidérní kleci ponoří pod hladinu oceánu, do kterého zmiňovaní hošani právě vylili návnadu pro velkého bílého žraloka. A samozřejmě se leccos zvrtne. Což platí i pro některé ne zrovna svěží nápady. A několik logických lapsů. Přesto z téhle zdánlivě bezvýchodné situace doklopýtáme do finále docela se ctí, navíc druhou polovinu příjemně dietní stopáže okoření několik slušných záběrů na hlodajícího zabijáka, který se naneštěstí nechová jako intelektuál, ale jako „normální“ predátor, a jedna (ač trochu předvídatelná) scénáristická finta. Ve výsledku slušná jednohubka. (20.04.2018)