Dievča v pavúčej sieti

Musím říct, že pro mě se jedná o příjemné překvapení. Fincherovu verzi jsem neviděla a vidět neplánuju, protože to považuju za kopii originálu, která musela vzniknout, aby Amíci nemuseli číst titulky. Tady se naštěstí jedná o úplně nový příběh. Zpracování sice nejde moc do hloubky, film ale rychle odsýpá a dočkáme se spousty kvalitní akce. Za závěr se sniperem pak přidávám čtvrtou hvězdu, protože takhle dobré akční finále jsem neviděla ani nepamatuju. (14.11.2020)

Tak mne takýto typ filmu presne vyhovuje na sychravé jesenné večery v neďalekom kine. Ani od toho neočakávam nejaké extra námety na premýšľanie, i keď tam vocpané sú, proste mi stačila super atmosféra a hlavná hrdinka. Lisbeth nás pozýva na turistickú prehliadku Štokholmu a okolia a popravde to je dôvod, prečo je dojem z filmu nakoniec kladný. A samozrejme aj Claire Foy, ktorá podľa mňa obzvlášť nezaostáva za oboma predchádzajúcimi Lízinkami. Dievča by sa podľa mňa malo dať dokopy s Elliotom, alebo skôr jeho druhým ja, pánom Robotom, možno by oboch prešli mindráky. Jej nové fyzické aj mentálne superschopnosti ma neiritovali, ale iritovalo, že sa hrá o osud celého sveta ako za studenej vojny a človek čaká, že zrazu zavolá Ethan Hunt a Lisbeth povie, že v Štokholme je Jason Bourne, tak by mala teda zavolať Elliotovi a nejak mu spoločne heknúť komp ešte predtým, ako za ním príde Jack Ryan. Feministická- revenge linka sa mi páčila, len ona vážne, ale vážne nešla dokopy s tým okolo. (10.11.2018)

I napotřetí je pavoučí síť upředena z pevného vlákna. A dravý pavouk znovu kouše do hackerských kejklí, kybernetických útoků, vládní korupce a geniálních programátorských kódů od ještě geniálnějšího programátora, co má milovaného potomka. Něco málo se ubralo na ohyzdnosti pověstné Lisbeth Salanderové, stále byste ji ještě na rande asi nepozvali, ovšem už to není vyložené strašidlo. Claire Foy vzorně přebrala štafetu po dávnějších běžkyních Noomi Rapace a Rooney Mara a předvedla zkušený výkon harcovnice, kterou hned tak něco neudolá. Ve Švédsku se stále mluví plynnou angličtinou, odbourala se však temná zákoutí psychologických pochodů, kterými vládl ve své verzi z roku 2011 David Fincher, na něj už narazíme pouze v sekci producentů. Žurnalista Michael Blomqwist už je ztvárněn Švédem Sverrirem Gudnasonem oproti Danielu Craigovi z předminule, tato slavná postava už je však tentokrát odsunuta na samý okraj zájmu. Vše tedy táhnou už jiní příchozí a mnohem lepší - dojde na sestrovražedný souboj, nájemné zabijáky, vyloženě úchylných scén je pomálu, latex se však o slovo i tak přihlásí, v psychologii postav se nové pojetí nijak nebrodí, dvě hodiny jsou zdatně rozvrženy a vyplněny. Vznikl tedy příslušně napínavě a akčně orientovaný celek. Fede Alvarez svoji verzi pojal coby vysokoktanový thriller se skvěle proporční akční složkou, což se celé vyjímá v technicky a vizuálně fešném a bezvadném balení. I napotřetí jsem se nechal agresivním pavoukem příjemně pokousat. 10/10 (12.03.2019)

Kdybych neměl slabost pro Lisbeth Salander a Claire Foy (a ostudně nevyužitou Vicky Krieps), hodnotím přísněji. Nevadí mi, že tvůrci Lisbeth definitivně proměnili v komiksovou superhrdinku, která si rány ošetřuje vteřinovým lepidlem, na povzbuzení šňupe rozdrcené tabletky amfetaminu, dokáže se přemísťovat z místa na místo bleskovou rychlostí a k nahackování NSA potřebuje míň času, než kolik běžnému smrtelníkovi zabere uvaření kafe (k tomu směřovala už Larssonova trilogie). Problém je, jak fušersky této proměně uzpůsobili zápletku podstatně vrstevnatější, více perspektiv zohledňující (a střídající) předlohy a způsob vyprávění. Události jsou na sebe napojovány strašně ledabyle a repetitivně, podle stále stejného vzorce (někdo se někoho pokusí unést/zabít, dotyčný je dopaden/unikne a znovu dokola). Postavy se přes náznaky psychologizace (Lisbethino trauma kvůli sestřině zradě) chovají jako v tuctovém akčním filmu a jejich hloupá rozhodnutí pro ně příliš často nejsou fatální jen díky šťastným náhodám a magicky bezchybnému načasování. Vizuální styl, vycházející ze scandi noiru a punkové a S/M estetiky, jen kopíruje Finchera a Alvarez mnohem víc než pomalých odhalujících záběrů (jako je ten první po „bondovských“ úvodních titulcích), které vyvolávají neklid a nepříjemné pocity, využívá rychlého nepřehledného střihu, který veškerou atmosféru pohřbívá. Nejvíc „doma“ je režisér zjevně během scén s prvky body hororu, které jediné nejsou stejně bolestivě generické a zaměnitelné jako zbytek. Claire Foy v roli Lisbeth Salander rád uvidím znovu, ale ne ve filmu, který ze všeho nejvíc připomíná feministickou odpověď na Zastav a nepřežiješ. 55% (05.11.2018)

Nejdřív Ňoouma Rampičová, pak Roomová Můra, a teď Klér Fuj … Jsem zvědav, kolik těch Bydžovských ještě do budoucna najdou, když právě kompletně vybrakovali nejzrůdnější panteon světového hereckého obludária a Milénia se chytil nějaký parazit, mezi nímž a Larssonem je sice literární propast asi jako mezi Rohlíkovou a Zolou, ale to filmování zjevně nezabrání. Ač potištěný hajzlpapír, dokázal z něj ostřílený Štefan Rytíř setřít to nejméně hnědé a zpotvořit vcelku snesitelný scénář, který má atmosférou rozhodně blíž ke švédským originálům, než k dementnímu a zblitečnému Finčrovu hranému dabingu. A tak dostáváme další trampoty obskurně odporné babochlapské lesby, nyní v dětství citlivě píchané romantickým tatínkem, od níž by se nenechaly vylízat snad ani vyhnisané cigošky v krymu, která během pěti vteřin v pohodě hakne i Pentagon, a to z hloupé Nokie 3310 bez modemu, a jež by díky svému militantnímu feminismu a potlačovanému PMS v pohodě rozkope držky i celé kohortě po zuby ozbrojených vysteroidovaných speciálních jednotkářu, protože ti při pohledu na ni radši panicky zavírají oči, aby jim její krása nevypálila sítnice. Ale jebat, bylo to jinak celkem popiči. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „Ač s despektem ke kvocientně limitovaným presumpcím ležérní matrice, zcela neodpovídajícím intelektuálním postulátům percepčně rigidního diváka, šlo o naračně fluentní a kulantně agilní disport, konsternující jen marginálně“. (03.02.2019)