Psie popoludnie

Bankovní klasika s Al Pacinem na motivy skutečných událostí. Film se odehrává v Brooklynu v roce 1972. Celé to začne jako nepovedená bankovní loupež. Jenže co teď? Lupiči nemohou ven a nechtějí pustit ani rukojmí. Policie je trochu v šachu. Začíná nekonečné vyjednávání plné emocí a smlouvání ohledně rukojmích. Lupičům se povede získat si veřejnost na svou stranu, čímž to policii moc neulehčují. I s rukojmími navážou hezký vztah. Jak to jen může skončit... "Drž tu pušku nahoru!" (13.11.2019)

Dog Day Age.. Ozbrojené přepadení banky jakožto pouhá kulisa k vykreslení ducha doby a její proti-establishmentových nálad. Ve druhé půli mírně zředěné Sonnyho rozhovory s blízkými, přesto se ten syndrom z hlavního města Švédska (nebo spíš nával empatie) dostaví i přes televizní obrazovku. Vše postaveno na cílevědomé režii Lumeta, do děje vtahující, autentické kameře Victora J.Kempera a pochopitelně výkonu malého velkého Ala, jenž zase dokonalosti ukázal, kde má ještě rezervy.. Mimochodem, skutečný Sonny (John Wojtowicz) napsal v roce vzniku filmu dopis do New York Times, v němž svůj „odpolední portrét“ označil za pravdivý pouze z 30 %. Na true story z hollywoodské továrny je to docela dost, ne..? (09.06.2015)

Zprvu se Psí odpoledne jeví jako osvěžující mix krimi a komedie, avšak humoru je docela poskrovnu, postavy jsou zábavné, některé jejich interakce logicky taky, ale na dvouhodinovou zábavu to nestačí. Druhý pohled z perspektivy thrilleru mě bohužel také neuspokojil, nezdálo se mi, že by situace byla brána dostatečně seriózně - nejspíš díky fúzi se zmiňovanými střípky humoru, a to teď nemám na mysli onu transsexuální vsuvku, ta naopak film příjemně nadlehčuje. Rekonstrukce bankovní loupeže u mě selhává. V celkovém shrnutí je to tedy místy nuda, jen Al Pacino šílenec a sympaťák v jednom. 6/10 (01.07.2010)

Film má v sobě neobyčejnou sílu, která je umocněna narážkami na tehdejší údálosti a situaci v Americe. Třeba při scéně kdy vyjde Al Pacino z banky a začne řvát Attica, Attica / narážka na masakr ve vězení Attica v NY v roce 1971 / a k němu se pak přidává dav příhlížejících, mi projede mráz po zádech. Mírnou sociální kritiku tehdejších poměrů USA postupně pohlcuje skutečné drama lupičů a jejich rukojmích na jedné straně a vyjednávání policie a posléze FBI na straně druhé. Něco neskutečnýho je pak herecký výkon Al Pacina a to i přesto, že skvěle natočený příběh sám o sobě je po emoční stránce silnej jak bejk. Dovolím si tvrdit, že to je doslova herecká one man show Mr. Al Pacina. Nikdy jsem neviděl tak neskutečně opravdově natočené drama o přepadení banky. (25.11.2007)

Už od stresového začátku je jasné, že napětí jen tak nepovolí. Dog Day Afternoon je dravý film, který nenechává ani na minutu vydechnout - ať už celkovou atmosférou, nebo bravurním Pacinovým výkonem. Lumet (všechna čest, mistře R.I.P.) si ani nepotřebuje s divákem příliš pohrávat, jen občas vytáhne pár překvapení a povšechně výborný dojem je na světě. Až do konce prostě skvělé. (10.04.2011)