Psie popoludnie

Dog Day Age.. Ozbrojené přepadení banky jakožto pouhá kulisa k vykreslení ducha doby a její proti-establishmentových nálad. Ve druhé půli mírně zředěné Sonnyho rozhovory s blízkými, přesto se ten syndrom z hlavního města Švédska (nebo spíš nával empatie) dostaví i přes televizní obrazovku. Vše postaveno na cílevědomé režii Lumeta, do děje vtahující, autentické kameře Victora J.Kempera a pochopitelně výkonu malého velkého Ala, jenž zase dokonalosti ukázal, kde má ještě rezervy.. Mimochodem, skutečný Sonny (John Wojtowicz) napsal v roce vzniku filmu dopis do New York Times, v němž svůj „odpolední portrét“ označil za pravdivý pouze z 30 %. Na true story z hollywoodské továrny je to docela dost, ne..? (09.06.2015)

Svižně odtočená tragikomedie o jedné nevydařené amatérské loupeži. Celé se to nese v takovém tom rozervaném americkém stylu 70. a 80. let a celé to staví na výborném, avšak trošku jiném Al Pacinovi, který jako homosexuální bankovní lupič je bezkonkurenční. Spousta vtipných momentů, film si vás vtáhne a budete prožívat všechny policejní manévry, budete se kochat, jako pojede na letiště z minibusu a závěrečná scéna vás rozhodně nepotěší, protože těmhle dvou „kmotrovským bratrům“ musí fandit každý! Jeden z nejlepších filmů na tohle téma, ale podruhé bych ho vidět už moc nemusel, spousta dlouhých (hlavně zbytečných) scén a místy chaotické. Hodnwě dobré tři hvězdičky. (07.06.2008)

Amerika v mých očích i nadále zůstává divokým západem a její obyvatele mám za bandu šílených cvoků. Psí odpoledne jakožto absurdní komediální drama to jen potvrzuje. Moc se mi líbila úvodní písničková montáž, která diváka uvádí do prostředí, kde se film odehrává, a pak rychlá střihová montáž po prvním výstřelu. Před sledováním filmu je dobré vědět jen základní obsah, tj. že film pojednává o přepadení banky, a zbytek si nechat jako překvapení. (05.04.2013)

Dneska plochá, leč v té době velmi uvědomělá společenské satira v neokoukatelném atraktivním provedení bankovní loupeže. Je neuvěřitelné, jak filmy za těch několik desítek let vnitře neskutečně nabobtnaly a "zchytřely". Tady ty rádoby rafinované odbočky na gay sexualitu a politické kejkle jsou s odstupem času tak okaté a jednoduché, že to divákovu pozornost úplně neudrží a když tak se značným úšklebkem na tváři. Ale Lumetovi se nedá upřít jisté autenticita a hlavně snaha o to, aby do sebe vše perfektně zapadlo. Jedna věc se však za celou tu dobu až do dnes nezměnila vůbec. Herecký koncert Al Pacina. (02.12.2015)

Parádně hrající Pacino v heist filmu s banální zápletkou. Anebo mám být jako divák unešen zvratem, kdy jako jeho manželka na scénu napochoduje mladík v županu, kvůli kterého změně pohlaví to celé Pacino dělá? Jeho skutečná žena a obzvláště máma pak už jenom uzavírají bizarní kruh postaviček, které z toho dělají nechtěnou komedii. Vystižení Brooklynu dané doby a její poměrů v USA chvályhodné, ale jako lidské drama mě tato klasika nestrhla. (14.02.2021)