Psie popoludnie

Dog Day Age.. Ozbrojené přepadení banky jakožto pouhá kulisa k vykreslení ducha doby a její proti-establishmentových nálad. Ve druhé půli mírně zředěné Sonnyho rozhovory s blízkými, přesto se ten syndrom z hlavního města Švédska (nebo spíš nával empatie) dostaví i přes televizní obrazovku. Vše postaveno na cílevědomé režii Lumeta, do děje vtahující, autentické kameře Victora J.Kempera a pochopitelně výkonu malého velkého Ala, jenž zase dokonalosti ukázal, kde má ještě rezervy.. Mimochodem, skutečný Sonny (John Wojtowicz) napsal v roce vzniku filmu dopis do New York Times, v němž svůj „odpolední portrét“ označil za pravdivý pouze z 30 %. Na true story z hollywoodské továrny je to docela dost, ne..? (09.06.2015)

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥ (22.08.2010)

Asi nejlepší role Johna Cazaleho. Sice tu má oproti vyčerpanému Al Pacinovi malý prostor, ale jeho Sal mi prostě utkvěl, jak furt tak bezprizorně a smutně koukal. Film je zajímavý hlavně minisituacemi během vyjednávání např. když Pacinovi stále volá pervert lačnící po znásilnění a smrti rukojmích, nebo pizzaman co je nadšený že se proslaví atd. Překvapí i mladý Lance Henriksen. (29.08.2013)

Sidney Lumet se s ničím nepáře a hned v úvodu pošle do role ponořeného Al Pacina do banky a s dalším veteránem z Vietnamu doufá v hladký průběh loupeže. Jenže brzy začnou řinčet telefony, dělat se interview do televize, šaškovat před přihlížejícími a na obou stranách chybovat. Přepadení banky totiž vzápětí praskne a okolo budovy se budou tísnit stovky policistů. Přihlížející dav našeho Sonnyho ovšem zbožňuje, a tak to má policie o to víc obtížnější. Škoda, že zajímavé události a hlavně solidní tempo tvůrci neudrží po celou délku, v té druhé se zbytečně moc žvaní a mnohé natahuje. Samotný závěr je už ale zase solidní nervák. (05.10.2019)

Zprvu se Psí odpoledne jeví jako osvěžující mix krimi a komedie, avšak humoru je docela poskrovnu, postavy jsou zábavné, některé jejich interakce logicky taky, ale na dvouhodinovou zábavu to nestačí. Druhý pohled z perspektivy thrilleru mě bohužel také neuspokojil, nezdálo se mi, že by situace byla brána dostatečně seriózně - nejspíš díky fúzi se zmiňovanými střípky humoru, a to teď nemám na mysli onu transsexuální vsuvku, ta naopak film příjemně nadlehčuje. Rekonstrukce bankovní loupeže u mě selhává. V celkovém shrnutí je to tedy místy nuda, jen Al Pacino šílenec a sympaťák v jednom. 6/10 (01.07.2010)