Andersonovy nahrávky

Předloha je průběhem klasická heistová žánrovka o přípravě a následné exekuci teoreticky vychytralého plánu, která je však celá zpracována skrze výpovědi svědků, novinové články a především přepisy záznamů z oněch pásek napříč agenturami. Zadaptováno je to ovšem jako tradičně pojatý film, který se zpočátku snaží do heist filmu naroubovat jakousi společenskou reflexi "Velkého bratra", ovšem vůbec to tam nesedne (navíc ten otravný a nadužívaný raně sedmdesátkový zvuk "elektroniky", grr). Vadilo by to možná méně, kdyby to ve zdejším dějovém oblouku mělo alespoň nějaké opodstatnění. Jenže nemá, protože tuto linii stejně Lumet po cca hodině opustí. Když se však odhlédne od této nezdařené ambice, tak zůstává dobře obsazená a především ve druhé polovině sympaticky civilní žánrovka o ambiciózní loupeži, kde ne zdaleka vše šlo tak, jak mělo. (28.08.2017)

Odposlechová technika sice mírně zastarala, ale myšlenka tohoto filmu rozhodně ne - spíše naopak. Bohužel. V Záznamech o Andersonovi se mi velice líbil Sean Connery, jenž tentokrát nehrál typického klaďase, podivná hudba Quincyho Jonese a především druhá polovina snímku, kterou zabírá fantasticky natočená loupež, s níž si Sidney Lumet vyhrál. A ten lehce mrazivý závěr. Škoda příšerného tv dabingu. Rád bych si přečetl knižní předlohu. (07.07.2013)

Mezi lupičskými filmy velmi komplexní snímek. V porovnání s ostatními nepatrně preciznější a odlišnější, nejen co se týče loupeže samotné. Sidney brilantně vykresluje podsvětí panujících organizací a dává ve filmu patřičný prostor vyniknutí charakteru hlavní postavy. Frank Pierson se jako scénarista výborně osvědčil a své umění náležitě zdokonalil o 4 roky později v Psím odpoledni. Za velmi kuriózní aspekt filmu lze považovat Jonesovu futuristickou hudbu, která je patrně stejně geniální jako kontroverzní. Závěrečný lup, skrze který režisér promítá pozdější výslechy okradených je řádně gradován a oplývá štědrou porcí finálních nečekaných zvratů. Inteligentní a všestranný snímek. O něco lépe to napsal kolega "gudaulin" 75%. (06.12.2013)

Sledujem, sleduješ, sledujeme. Za prorockú vnímavosť k dnešnej skutočnosti, kde je snaha všetko zaznamenať si režisér Lumet 80% zaslúži. Rovnako za netradičný spôsob nakrútenia, bezchybnú improvizovane elektronicky džezovú linku Quincyho Jonesa a poprehadzované časové posuny priebehu lúpeže a udalostí bezprostredne po nej, prepojené zvukom istého druhu druhu sledovacieho aparátu. Poznámka: Otázkou zostáva, ak je všetko o ľudskej činnosti, aktivitách a telefonátoch a e-mailoch kdesi zachytené, tak: kto bude selektovať nahrané? A kto strážiť aby neunikli iné intímne veci o nás do nesprávnych rúk, ktoré ich budú využívať či zneužívať z hľadiska spotrebiteľskej alebo profesnej kariéry. (český dokumentarista Karel Vachek mal dokonca v titule jedného svojho filmu otázku - Kdo bude hlídat hlídače?) Vo filme to zatiaľ stíhali, pretože odpočúvaných a kamerovaných bolo len pár zločincov, navrátivších sa z väzenia, ale už aj tam došlo k nelegálnym odposluchom a účelovým mazaniam nahraného. Človek - dozorca by musel žiť dvakrát tak dlho, aby vyhodnotil zo zaznamenaného dôležité. Stroje nezvládnu vždy vyhodnotiť všetko bezchybne. Preto nie je prekvapujúce, ak sa dozvedám, že priamo pred kamerami v uliciach Bratislavy sa odohrávajú predaje a aplikácia perníku či koksu a absolútne nič sa nedeje. Žiadny výjazd, nič. Kamera beží, drogy sa predávajú mladistvým a nič. Prítomné je len oko dozerača, ktoré neustále dozerá a nič neselektuje. Pretože nik na základe jeho zistení nekoná. (18.08.2014)

Lumetov pokus o vytvorenie štýlového 70.-tkového heistu s dobovým spoločenským podtextom vychádza čiastočne navnivoč hlavne z jedného dôvodu, a tým je silená snaha o odľahčovanie a hlášky. Pritom koncepcia príbuzná Melvillovmu Le Cercle rouge, v ktorej sa starosvetský Sean Connery ocitá v novej dobe a netuší, že od začiatku je len v inom väzení, ktorého steny sú neviditeľné, ale mreže všadeprítomné je výborná. A hlavne oči a uši, teda americký "Veľký brat", ktorý narástol do nedozerných rozmerov. Connery si nedá pokoja a šikmú plochu neopúšťa, vývoj je teda jasný - schyľuje sa ku grandióznemu heistu. A samotná (dlhá, predlhá, ale len v dobrom) scéna prepadnutia a lúpeže, prekladaná takmer dokumentárnymi rekonštrukciami z miesta činu po skončení a početnými retrospektívami je skvelá. Tu práve vidieť Lumetovu silu v detailoch, skrývajúcich spoločenské motívy (malá zásahová jednotka so "zaručenou šancou" na úspech, zverená v 70. rokoch do velenia černochovi je priehľadné svinstvo zo strany po sláve bažiacich veliacich dôstojníkov). Škoda, že film ako celok trpí papierom šustiacimi dialógmi a nevtipným poznámkami, nedostatkom režisérskej pozornosti k ostatným postavám a trochu suchopárnym vykreslením siete neustáleho dozoru a sledovania od radovej polície po FBI. Záver je mohutným preklenutím myšlienky filmu k reálnemu vyobrazeniu fungovania spravodlivosti a lovu veľkých žralokov prostredníctvom malých rýb. Celkovo však v konkurencii silnej režisérovej kinematografie trochu nedôstojné dielo. Bonusom je mladý Walken. 65% (05.07.2014)