Neskrotený

Letošní Oscary sice vyhrál nudnej Nomadland, ale myslím, že pravej nomádskej život ukazuje tenhle syrovej a smutnej film. Je to sice subžánr, plující bez nějaké zápletky od jedný kuřby k druhý, ale tak to má bejt, hlavně nepropadnout sentimentu. Závěrečnej útěk hlavního hrdiny zpět do ulic, mně jen potvrdil, že těmhle lidem není pomoci. Tři a půl pecek. (22.05.2021)

Film plný kontrastov, na jednej strane ide o drsný realizmus vo vykreslení života mladého prostitúta, na druhej strane je to citlivý film plný túžieb po nežnostiach, dotykoch a pocite patriť k milovanej osobe. Táto túžba po ľudskom cite je príliš silná, aby sa dalo hovoriť ako len o prostitútovi pre peniaze a úspešne posúva snímok do iných dimenzií. Kvalitný scenár, prekvapivo dobrá réžia ( v oboch prípadoch debutujúci Camille Vidal-Naquet ) ale predovšetkým herecký výkon Félixa Maritauda je ohromujúci. Film ide na doraz, nebojí sa odvážnych scén, majú však opodstatnenie a zmysel. Šiesty komentár. (04.02.2019)

Mandragora: Freelancer Edition (nechybí ani bohatý milovník hudby - sadista či zdrogování klienta za účelem vybílit mu bejvák). Syrový naturalismus cením do chvíle než se začne jednat o explotaci a ta vehemence ukázat naprosté dno tím, že tuberkuloznímu protagonistovi nezbývá než pít z louže a spát s hlavou na obrubníku vprostřed ulice se k ní už nebezpečně blíží. Pokud ocením snímek za to, že se svými výjevy neohlíží za salónními straight liberály z Prajdu a přiznám, že jedna scéna mě svojí nenadálou něhou emočně rozložila (lékařka), nemůžu pak přehlížet, když se film i přes svoji pointu nevymanitelnosti snaží mít nějaký vývoj a je nucen tím dohnat hrdinu až na kraj lehké mentální retardace. (16.10.2019)

Zatoulaný nabízí autentický a syrový pohled do života prostitutů bez příkras a se spoustou explicitních scén, tudíž rozhodně nejde o film pro masové publikum. Pro postavu Léa platí "komu není rady, tomu není pomoci", o čemž se divák přesvědčí hned několikrát. I když má film jen přes hodinu a půl, připadal mi pocitově delší. Osobně bych byl býval uvítal, když by tvůrci - byť jen povrchně - naťukli minulost jednotlivých postav (Jak se dostali k prostituci?), protože vesměs zobrazovaná všední rutina ze života prostitutů začala ke konci nudit. I přes pár emočně silných momentů se mi Zatoulaný nedostal pod kůži a vlastně jsem měl i problém jakkoli sympatizovat s hlavní postavou. Odvážné a syrové scény nejsou vždy zárukou úspěchu. (22.03.2020)

Příběh francouzského prostituta, obklopeného drogami a nesmlouvavým prostředím, v němž není místo pro lásku, ukazuje, jak snadné je spadnout až na dno lidské společnosti. Režisér Camille Vidal-Naquet ve svém celovečerním filmovém debutu jde až na samou dřeň, když se nerozpakuje před diváka rozprostřít paletu opravdu drsných, explicitních scén, v nichž se obnažuje nejen hlavní protagonista, dvaadvacetiletý Léo, ale především pokřivený svět těchto lidí, svět plný agrese, násilí, tvrdých loktů a bezskrupulózních kšeftů. Je to film, který i přes všechny zhnusující pocity, jimž se divák během sledování prostě neubrání, pracuje s myšlenkou, že ta největší vášeň vyvolává bolest a zklamání. #mezipatra2018 (12.11.2018)