Woman at War

Když jsem dostal z Horácké galerie v Novém Městě na Moravě e-mail tohoto znění: "ŽENA NA VÁLEČNÉ STEZCE. Nebude chybět ani úvodní komentář komentář Miloše Zabloudila. Je lepší metodou záchrany světa sabotáž stožárů vysokého napětí, nebo adoptování ukrajinského sirotka? Tuto otázku řeší svérázná „zenová teroristka“ ve šťavnatém, ironickém, nádherně nasnímaném a lahodně nazvučeném filmu Benedikta Erlingssona. Tak nezapomeňte 22. února 2019 v 19:30h.", příliš jsem neváhal. Kolik je panu Zabloudilovi let, když už koncem šedesátých let vedl filmový klub ve Žďáře? (Chodili jsme do něj jako žáci SPŠS.) Určitě přes sedmdesátl, přesto vypadal jako kdysi. Co včera povídal byly spíš obecné informace - třeba, že Halldóra Geirharðsdóttirová prohlásila, že měla dojem, že režisér Erlingsson usiluje o její život, což bylo z filmu patrné. Ale ani já nebudu rozplétat uzel, z kterého vylézá příliš mnoho konců provazu. A na dotaz, jaká metoda je lepší (viz úvod), bych jen řekl: ani jedna z obou (i když obě vyžadují značné fyzické nasazení). Co mě však na filmu mimořádně zaujalo, bylo začlenění hudby (skvělé na jedné i druhé straně a dohromady kupodivu též; přestože dáma vlevo ode mě se tomu neustále hihňala a nejvíc, když si muzikant zapálil cigaretu). Pokud je hudba všechno, pak také muzikanti musí být všude. Ale možná i vám připadá, že když jdete podzimní krajinou a zpíváte si třeba "Summer's almost gone", vidíte Jima Morrisona sedět na mezi a ostatní Doors procházet mezi křovím. (23.02.2019)

S úsměvem o vážných věcech. Absurdní humor sice do značné míry utvářejí trojice islandských muzikantů a ukrajinských vokalistek, ale i jejich přítomnost v obrazech je celkem originální. Halldóra Geirharðsdóttir v hlavní dvojroli je ovšem naprosto suverénní, na čemž také většina filmu stojí. Nadnárodním korporacím i politikům je příroda ukradená zřejmě kdekoliv na světě. Upozorňovat na to má stále smysl. (12.04.2019)

Nerobím to často, ale v tomto prípade sa do bodky zhodnem s komentárom užívateľa J*A*S*M. On to bol scenár ľahko absurdný, ľahko vtipný, ľahko vážny. Malo to mať akože inteligentnú zápletku, kde sa mnohé scény na záver pretnú. No ťažko si to užiť, keď s hlavnou postavou politickej aktivistky kategoricky nesúhlasite a aj v správaní vedľajších postáv vidíte výrazne nelogickosti (napríklad čo viedlo jednoduchšieho "údajného" bratranca, aby sa k hlavnej postave pridal?). (11.08.2023)

Černá, černá, černá komedie z nebílého Islandu. Palec hore, je to super natočené, odsejpá, krásně se vyvíjí, přírodu bych s naším Řeckem na Milosu neměnil, ale to koupání ve vřídle musí být příjemné (zvlášť když je kolem sníh). Více podobných filmů. Jedním slovem (dvěma): opak unylé I předchozí film Benedikta Erlingssona byl super. Hudebníci byli zajímavým doplňkem, ale ty tři holky bych vyřadil. (15.05.2020)

Woman at War rozhodne nie je komédia, občas sa tu nájde úsmevnejší moment, avšak nejde o "klasickú ironickú škandinávsku srandu", akú poznáme z iných filmov severného teritória. Aká je základná otázka filmu je jej celou cestou, a možno aj pointou, takže lepšie je do komentára o témach ani nepísať. Osobne mám dojem, že podobne ladený severský film som ešte nevidel, pričom paradoxne každý záber osamote pôsobí v rámci kinematografie dosť familiárne. Scenár netlačí na pílu, rozumné argumenty má aj druhá strana, avšak ten skutočný zmysel našej existencie musíme predsa len hľadať niekde inde, ale to už zbytočne začínam o tých témach... (13.03.2024)