Maják

Maják je baladické drama o vině a trestu. Maják je dekadentní báseň, v níž Eggers po vzoru básníků konce 19. století hledá novou definici krásy. Zlověstné mraky, električtí hadi, zuřící moře a maják stojící jako poslední útočiště před světem, který zešílel. Maják je penis, pevnost, vězení, tajemství. Skutečnost a sny se prolnou, halucinace se spojí s dávnou mytologií. Šerosvitná kamera, souboj světel a stínů, mrazivá a místy vskutku strašidelná hudba, hluk a křik mořských ptáků. Život končí, rozklad ale není smrt, nýbrž další život. Vše spěje k očekávanému poslednímu záběru, jehož symboliku si může vyložit divák po svém. Čarodějnice mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ovšem něco zcela jiného. Pro okrajové publikum. (30.01.2020)

Na hranici bláznivého sna a děsivých skutečností. Originální opuštěné prostředí, které působí někdy poeticky a jindy strašidelně. S mladým sluhou jsem se brzy málem stotožnil a chvilku mu záviděl život s moudrým člověkem na odlehlém místě, abych pak za chvíli zase pociťoval neskutečnou bezvýchodiskovou tíseň věčného uvěznění. Maják mne od začátku fascinoval, vtáhl do sebe svou minimalistickou atmosférou a osobitými hereckými výkony obou protagonistů. Willema Dafoe bych bez vědomosti předem opravdu nepoznal, že jde o mladého pana vyšetřovatele z "Hořící Mississippi", nicméně mohu konstatovat, že to coby herec za víc než 30 let od mnou nedávno viděného filmu dotáhl na špičkovou úroveň, a jeho mladší kolega (R. Pattinson) mu znamenitě přihrával. U filmu mne provázela řada emocí včetně smíchu i zděšení. Hodně nedivácký kousek mající blízko k totálnímu šílenství i genialitě zároveň, s několika zajímavými odkazy (postava Moby Dicka z Bílé velryby) a hlubokými obrazy (světlo jako nalezení svobody, očista, ale i záhuba)... 85% [Kino Úsmev, Košice] (navštíveno v rámci # Season Challenge Tour 2020: 3. téma – studio A24 ) (17.01.2020)

The Lighthouse je nepochybně pozoruhodný zážitek. Film sestavený z černobílých záběrů v klasickém poměru stran, plný magického realismu přecházející v naturalismus. I jeho jazyk je odlišný, scénář se inspiroval jazykem skutečných námořníků z 19. století a nedokončenou povídkou E. A. Poea. Výsledek stojí rozhodně za pozornost, k diskusi nicméně zůstává, zda by čistý naturalismus nebyl vhodnější formou. (19.03.2022)

Zklamání. Eggers se utopil v líbivých a tajemných obrazech, které možná lahodí oku a budí napjatá očekávání, ale naneštěstí vedou odněkud nikam. A to až do takového extrému, že si z nich mám chuť výplachnout mozek kořalkou. Pečlivě budovaná a nezaměnitelná atmosféra (z rukou bezesporu talentovaného režiséra) tentokrát ústí do sebemrskačského prázdna, ve kterém by se ztratil i sám Lovecraft. Čarodějnici miluju, Maják mě ale svým nabubřelým artem umořil k divácké rozčarovanosti. (24.12.2019)

Podle traileru jsem věděl, že tento film nikdy neuvidím. Jenže se ve mně něco zlomilo, možná příprava na budoucí nadvládu Roberta Patrinsona a skvělé ohlasy, a musel jsem si tohle "indíčko" naordinovat. Celkem by mě zajímalo, kolik lidí odpadne v prvních 50ti minutách, kde se vůbec nic zásadního nestane. Pak se ale začnou dít věci tak divné, psychadelické a jako vytržené z filmů Larse von Triera, že se člověk nemůže nudit..spíš nechat znechutit. Jistě se najdou i divnější filmy, přesto nelituji, že jsem filmu obětoval několik hodin spánku. (04.01.2020)