Skandál po anglicku

Každý druhý homofob začíná slovy...nemám nic proti homosexuálům, ale... . Takže leckoho napadne s jakou dynamikou se změnily poměry i v průběhu 3-4 let od natočení této minisérie. Dnes už některým lidem nestačí, aby měli homosexuálové stejná práva jako ostatní...snaží se dělat z nich a ostatních minorit, privilegované a chráněné lidi, kteří by měli být díky jakémusi neviditelnému handycapu zvýhodněni před ostatními. Dnes by takové obsazení neprošlo...heterosexuální herci v rolích gayů?! To jako vážně?! I kdyby se měli angažovat homo osvětlovači, nebo zvukaři...tak dnes už ne! Konec šikanování homosexuálů. To je ostatně názor scénáristy Russell T. Daviese. Nikdo mu nevysvětlí, že byl v roli gaye Grant (hetero) stejně fenomenální, jako Whishaw (homo) a že herec je tady od toho, aby zahrál jakoukoliv postavu a jediné co ho pro takovou roli předurčuje, je talent. Bez ohledu na to, jak je to skvěle natočené i napsané, s největší pravděpodobností vás ovlivní váš postoj k tématu. A to i když to není jen příběh o tom, kam tabuizace a kriminalizace homosexuality některé lidi dohnala před padesáti lety. Mě osobně přišlo velmi líto, že pokrytectví společnosti přivádělo jinak slušné lidi do situací, kdy svou přirozenost museli skrývat, bát se o kariéru, o život... . Myslím, že i zarytí puritáni po shlédnutí tohoto "skandálu" uznají, že to vše bylo zbytečné, ponižující a nevyhrál vůbec nikdo. A v tom tkví síla sdělení tohoto počinu. Bez velkého moralizování prostě ukazuje, jak snadné je nevejít se do škatulky "ctihodný občan". (01.01.2022)

Herecký koncert Hugh Granta a Bena Whishawa, kteří vás střídavě můžou přivádět k šílenství, aby vám jich pak bylo zase líto. Obzvláště Whishawův mix bezelsnosti, naivity, a přístupnosti, skvěle kontrastuje s občasnými záblesky vyčůranosti a inteligence. Čímž nechci říct, že Norman Scott je hlupák, ale občas to tak vypadá. Ale má páteř. To Grantův sympatický slizoun, který neváhá používat svého postavení, aby zakryl všechno, co jde, dokáže stejně vzbudit sympatie. Napomáhají tomu i skvěle zvolené úryvky z parlamentních projevů. Ostatní hráči tu sice nejsou jen do počtu, ale tahle partie je pro dva. S humorem a nadhledem vás provede světem, kde homofobie nepokrytě vládne. (08.12.2020)

Tak jsem zkouknul další příběh, který byl natočený podle skutečné události a ve kterém jde o počáteční lásku jedné mocné bukvice s druhou néé moc mocnou, ale spíš na hlavu nemocnou bukvicí, která mluví víc než je zdrávo a když promluví tak lže až se mu od huby práší. Dokonce bych řekl, že tak trochu trpí Munchhausenovým syndromem a je dosti podobný svému předchůdci baronu Prášilovi a to zejména v jeho bájném lhaní. Oba hlavní protagonisté si prožívají svůj milostný románek až do jednoho krásného dne, kdy se mocná bukvice rozhodne opustit tu nemocnou bukvici a to fakt neměla dělat, protože nemocná bukvice se cítí zhrzená a nenechá si to líbit. Začne ho vydírat a tím pádem té mocné bukvici nezbyde nic jinýho než se jí zbavit. Je to moc složitý na vysvětlování, proto je lepší se na tento přiteplenej počin podívat na vlastní oči, protože občas nevíte, jestli se máte smát anebo brečet a také teda aspoň v mém případě nevíte komu máte fandit, když je to všechno tak krásně přiteplený. Hlavní hrdina, jestli se tomu tak dá vůbec říkat je naoko spořádanej občan, kterej má manželku a dítě a vede liberální stranu ve Spojeném království na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Tento příběh nám vypráví o skandálu, který vyprodukovali tito dva neposední vlezdoprdelkové. Ve třech epizodách této britské minisérie se seznámíme jak to všechno bylo. V prvním díle se seznamujeme s pozadím počátku jejich vztahu. V druhém díle se to přiostřuje a oba dva jsou na ostří nože. A konečně ve třetím díle proběhne soudní proces, kteří bysme mohli nazvat minimálně fraška destiletí. Co se týče hlavních hereckých představitelů, tak mě celkem dost překvapili, hlavně Hugh Grant, který si svou roli snad zkoušel v nějakým gay baru a tu jeho teplou udici jsem mu sežral i s navijákem. Za pobavení a překvapivě kvalitní teplomilné výkony obou hlavních představitelů dávám 90%. (03.07.2021)

Síla Skandálu po anglicku nespočívá ve výpravnosti nebo v tématu, ale v komplexnosti, preciznosti a přesvědčivosti hereckých výkonů. Minisérie je silná jak ve scénáristické práci, tak i v režii a hereckém obsazení. Dokáže mistrně balancovat na hraně několika žánrů a ocení ji fanoušci ostrovní televizní produkce, protože Skandál po anglicku je britský, jak jen britským může být. V podstatě vážné téma je mixované černým humorem a ironií, snad s výjimkou posledního dílu, který je víc soudním dramatem a nevyhne se v některých scénách kapce patosu. Po herecké stránce nemá série slabiny, ale absolutní uznání mají Hugh Grant, který si pohrál s charakterem příslušníka vyšší třídy a představitele politické moci. Je to jeden z nejlepších výkonů za celou jeho dlouhou hereckou dráhu a ti, kteří ho znají ze šablonovitých romantických komedií, by možná byli šokovaní, jaké polohy dokáže volit a jak odpudivý mix zbabělosti, snobství a arogance umí prodat. Jeho protiváhou je Ben Whishaw v roli zženštilého homosexuála, který přes zdánlivě křehkou slupku v sobě nemá zbabělost a umí překvapit. Skandál po anglicku je příběh o společenském vyrovnávání se s homosexualitou a o proměnách britské politiky v 2. polovině 20. století. Vysoce profesionální a zábavná záležitost. Celkový dojem: 90 %. (01.03.2020)

Tenhle příběh byl od začátku v dobrých rukou - Stephen Frears má za sebou řadu kvalitních vztahových dramat, R. T. Davies se vyžívá se vztahovkách a navíc je gay, takže je mu téma blízké. Tenhle skandál (minisérie je založená na skutečných událostech) se na obrazovce rozvíjí relativně pomalu, ale v každé minutě je zábava ho sledovat. Grant a Whishaw hrají výborně, je na ně radost pohledět - zvlášť Grant tu podává jeden z nej výkonů své kariéry. Třešničkou na dortu je pak dokonalá stylizace do šedesátých a sedmdesátých let, od účesů, po auta. Palec nahoru. (02.10.2018)