Do plaviek!

Založit družstvo mužských akvabel jako lék na deprese všeho druhu není vůbec špatný nápad. A když ne v životě, tak alespoň ve filmu. Skýtá to celkem dost možností na více či méně vtipné situace, které však tahle komedie nevyužila na maximum. Rozjezd byl poněkud slabší, ale v druhé půlce už jsem se regulérně bavila. Herecké obsazení mi taky docela sedlo a hodně se mi líbily podvodní záběry. Suma sumárum se s hodnocením zastavuji těsně pod hranicí čtyř hvězdiček. Na závěr ještě malá poznámka. Ladné nožky nad hladinou v soutěžní sestavě týmu Francie určitě nepatřily těm chlapíkům, kteří se prali o zlaté medaile, čemuž jsem se musela fakt smát. (18.09.2020)

Po svérázném úvodu jsem čekal zábavu, ale přišlo něco, co bych označil termínem „depresivní komedie“. Lámat se to začalo až v polovině se změnou trenérky. Přihlášením týmu na mistrovství světa vyplněním formuláře na internetu jsme se sice dostali do škatulky sci-fi, což jsem po sociálně pojatém úvodu nečekal, ale proč ne. Nakonec jsem se vlastně i celkem bavil, a ačkoli jsem to nečekal, došlo i na sportovní výkony. Sice mi připadá, že potenciál nápadu byl větší, ale i tak dobrá práce (70%). (24.08.2020)

Zápletka je tak prvoplánovo zábavná. Parta chlapov, väčšinou, v stredných rokoch s k tomu prislúchajúcimi telami robí šport, ktorý je v podstate čisto ženský. No film je to skôr o parte nešťastných a neúspešných, životom ubitých, mužoch, ktorí spolu niečo zdieľajú. Vytvoria si plavecký krúžok, ktorý slúži skôr ako terapia a únik pred realitou. Je fajn, že ich v podstate celý film nevidíme nacvičovať zostavu. Vďaka tomu je finálne číslo také prekvapivé. Samozrejme ten úspech je trochu prehnaný, ale tak kde je vôľa, tam je cesta. 7,2/10. (01.03.2019)

Jak to ze začátku vypadalo nudně až depresivně, tak někde v půlce se to zlomilo a film mě pobavil i zaujal konkrétně závěrečným vystoupením. Scénář dost připomíná Do naha! (1997), ten je ale vtipný hned od začátku. Po dlouhé době Francouzi vymysleli dobrou komedii, tak už bychom taky mohli stvořit něco, za co se nebudeme muset stydět. (10.09.2019)

Komedie, které jsem sice dala čtyři hvězdy, ale už dost dobře nevím proč vlastně, protože kvůli příliš dlouhé stopáži, která je tu dost na škodu si nepamatuji veškeré detaily. Postavy jsou typicky francouzské, taktéž i dějové absurdno. Vím, že největší humor se zde těžil z vedlejších (super zábava nastává s trenérkou na vozíku) a hlavních postav, avšak některé zůstaly silně nevyvinuté a na tak dlouhou stopáž byl děj z tohoto hlediska značně nevyvážený a celkově to bylo se scénářem občas kostrbaté. Vím, že jsem z promrzlého letňáku odcházela docela spokojená, ale teď vidím, že to ve mně moc vzpomínek nezanechalo. Tři a půl. KVIFF 2018 (13.08.2018)