Do plaviek!

Mírně úsměvná nenáročná komedie, jejímž hlavním nepřítelem je málo humoru a přehnaná délka. Příběh je taková bazénová variace na Do naha s poselstvím, že sportovní úspěch vyřeší všechny vaše problémy, akorát tedy podstatně hůř napsaná a režírovaná. Úvodní hodinová expozice (než se začne pořádně trénovat) je hrozně úmorná a metafory točící se kolem koleček a čtverců jdou zcela mimo. Efektních závěrečných 15 minut je docela uspokojivým vykoupením za tu bídu předtím, ale zas je divné, že plavci předvádějí choreografii, kterou jste je nikdy předtím neviděli trénovat. (08.07.2018)

Po svérázném úvodu jsem čekal zábavu, ale přišlo něco, co bych označil termínem „depresivní komedie“. Lámat se to začalo až v polovině se změnou trenérky. Přihlášením týmu na mistrovství světa vyplněním formuláře na internetu jsme se sice dostali do škatulky sci-fi, což jsem po sociálně pojatém úvodu nečekal, ale proč ne. Nakonec jsem se vlastně i celkem bavil, a ačkoli jsem to nečekal, došlo i na sportovní výkony. Sice mi připadá, že potenciál nápadu byl větší, ale i tak dobrá práce (70%). (24.08.2020)

Francouzi tohle umí - vykřesat z netradičního prostředí zajímavý nápad a udělat z toho fungující komedii. Le grand bain je přitom po většinu času spíše depresivním příběhem lidí, kterým se v životě nepodařilo dosáhnout svých vytoužených cílů. Přes společný zájem v mužském synchronizovaném plavání však jednotlivé postavy nachází svůj malý kousek štěstí a film díky tomu dostává komediální rovinu, která místy opravdu stojí za to. (31.12.2018)

Na Francii poněkud vlažnější komedie, kde největší lákadlo je Benoit Poelvoorde, který na můj vkus nemá tolik prostoru, kolik by mít měl. Mužské Aquabelly jsou neotřelým nápadem a herecká sestava je zvolena trefně. Jakmile příjde na scénu nekompromisně sprostá trenérka na vozíčku, tak je postaráno i o humorné scény. Finále příjemně dojemné. Příjemný film, ale spíš jen na jedno podívání. Francie nabídla vtipnější kusy. 65% (04.04.2019)

Komedie, které jsem sice dala čtyři hvězdy, ale už dost dobře nevím proč vlastně, protože kvůli příliš dlouhé stopáži, která je tu dost na škodu si nepamatuji veškeré detaily. Postavy jsou typicky francouzské, taktéž i dějové absurdno. Vím, že největší humor se zde těžil z vedlejších (super zábava nastává s trenérkou na vozíku) a hlavních postav, avšak některé zůstaly silně nevyvinuté a na tak dlouhou stopáž byl děj z tohoto hlediska značně nevyvážený a celkově to bylo se scénářem občas kostrbaté. Vím, že jsem z promrzlého letňáku odcházela docela spokojená, ale teď vidím, že to ve mně moc vzpomínek nezanechalo. Tři a půl. KVIFF 2018 (13.08.2018)