Do plaviek!

Francúzi to proste vedia. Z nezaujímavého a viac-menej prvoplánového nápadu s mužskými akvabelami spravil Lellouche nenútenú odľahčenú komédiu s pohodovou atmosférou a vcelku sympatickými postavami, ktorým ste reálne fandili. Trošku som bol skeptik, ale nakoniec som celkom spokojný aj napriek zbytočne prepálenej stopáži. Hviezdu navyše dávam hlavne za slušne zrežírované pasáže a záverečnú akvabela scénu. Slabé štyri hviezdy ako vyšité. 70 % (20.07.2020)

Francouzi tohle umí - vykřesat z netradičního prostředí zajímavý nápad a udělat z toho fungující komedii. Le grand bain je přitom po většinu času spíše depresivním příběhem lidí, kterým se v životě nepodařilo dosáhnout svých vytoužených cílů. Přes společný zájem v mužském synchronizovaném plavání však jednotlivé postavy nachází svůj malý kousek štěstí a film díky tomu dostává komediální rovinu, která místy opravdu stojí za to. (31.12.2018)

Tvůrci si měli nejdřív rozmyslet, co chtějí natočit. Crazy komedii, kde vozíčkářka mlátí bandu loserů klackem? Nebo studií lidí středního věku, kteří nejsou šťastni a neví, jak to změnit? "Do naha!" byl mnohem uvěřitelnější, lidštější a (hlavně) vtipnější film. Sorry. Je to strašné dlouhé, humoru je na ten čas málo a jako celek to nesedí dohromady... (05.01.2019)

Film o chlapech po čtyřicítce, kteří se zmítají v životních krizích, a jsou už poníženi uplně na všech frontách. Najdou si koníček na okraji společnosti, kde jim žádný další neúspěch ani ponížení nehrozí, synchornizované plavání. Jenže kromě posměšků od rodiny a známých jim asi v půlce filmu vymění trenérku, a naši chudáčci musí skousnout další ponižování, od jejich nové trenérky, což je dost arogantní paní na vozíku :D Myslím, že trochu sebe a vlastního neúspěchu tam uvidí většina mužských diváků, a v kombinaci s místy až nepříjemnou upřímností některých konfrontačních dialogů se z údajné komedie může pro někoho stát nesledovatelný utrpení. No nakonec se  poměrně vážný film dokáže překlopit do feel good movie, a velké finále v podobě mistrovství světa mužských akvabel, (mimochodem technicky výborně natočené!!) je taková třešnička na dortu. Naštěstí, ve filmu je tohle možné, realita tak zářivá bohužel nakonec nebývá. Nečekaně nepříjemný film (svou pichlavou upřímností) ale taky nečekaně dobrý. Překvapení. (09.08.2021)

Vlastně velmi zdařilý kus na poli terapeutické underdog story, který ji propojuje s tolik aktuální krizí stárnoucích mužů, ztrácejících své místo v novém světě už jen z důvodu, že se dokáží identifikovat pouze se vzory starého světa. Synchronizovaný tanec pak má být tím prostředkem, který ačkoli by jim měl ubrat na jejich mužské hrdosti, tak naopak jim pomůže restartovat vnímání sebe samotných a dovolit jim opět pozvednout hlavu. Koneckonců Gilles Lellouche se spíše než jako režisér aproboval v hereckých rolích gangsterů nebo gritty poldů, takže s nástrahami blížící se padesátky se nejspíše taky tímto filmem vyrovnává. Na rozdíl od většiny zámořských komedií má Le Grand Bain dvě velké výhody. První je, že Lellouche s kameramanem Tangym mají cit na obrazy, situace a práci s prostorem a proto je film formálně o dost dál, než většina jeho žánrových souputníků. Druhá je nepříjemně věrně zahraný stárnoucí muž, naprosto vyčerpaný dvouletou depresí, kterého ztvárnil Mathieu Amalric. Ta nekonečná únava, nechuť, prázdnota, ambivalence, lenost i ty krátkodobé manické pocity radosti či vzchopení se, to všechno se ukrývá v tom jeho až děsivě zničeném pohledu. Tak a teď, proč to vlastně není dobrý film. Ve výsledku totiž odhalí, že vlastně jeho myšlenkou není dopřát postavám nový životní cíl a postavit je zpátky na nohy. Jeho pointou totiž je, že zdrojem neštěstí a úskalí protagonistů je vlastně to, že se do poslední chvíle odmítali přizpůsobit systému (jež film sám doposud kritizuje) a vlastně jejich vykoupení vychází z toho, že onen systém se rozhodli nakonec vzít na milost. Jenomže kruh do díry na čtverec nedáš kapiš? A pokud ten kruh tomu čtverci přizpůsobit dokážeš, tak kde potom v tom přizpůsobování chceš skončit žejo? (26.03.2019)