Hranica

U tohoto filmu je nutností, abyste si o něm předem nic moc nezjišťovali. Znát pozadí postav předem by vám rozhodně pošramotilo překvapivý zážitek. Tina a Vore je opravdu prazvláštní neveselá podívaná, která svými syrově odpudivými scénami a pomalým tempem spíš více diváků odežene, než získá. Natočené je to citlivě a herecké výkony jsou úžasné (před ústřední hereckou dvojicí smekám), nicméně děj by potřeboval trochu svižnější spád. Ke konci se snímek už opravdu trochu táhne, což mi nedovolilo, abych ho více docenil. Rozhodně to však byl velice nevšední zážitek. [KVIFF 2018] (08.07.2018)

Detektivní schéma, vychýlené festivalovým bizárem s různorodým myšlenkovým klíčením. Přes zdánlivé prvky fantasy zůstáváme pevně v realitě - a o to děsivější a znepokojivé. Tvůrce ji nazývá “Nordic realism”. Psychologický, fyzický, místy pro někoho možná až odpudivý zážitek, vždy ale společensky reflektující a ze všech uhlů pochopitelný. A navíc jednohumorně odlehčený - pokud tedy záměrně. Nejsem si jistej. [Cannes] (10.05.2018)

Něco tak odporně, bizarně (ne)příjemného už jsem dlouho neviděl. Ještě teď mi z toho filmu hučí v hlavě. Originální, s překvapivým rozuzlením a některými opravdu hodně syrovými scénami, které se mně jako starému barbarovi vesměs líbily. Chápu, že tenhle film není pro všechny, ale to na štěstí není můj případ a kdyby byl příběh maličko ucelenější, možná bych šel i do plných. (03.03.2019)

Fakt velká podivnost, která si mě v celkovém výsledku příliš nezískala. Ta vlna podivna funguje poměrně úspěšně ještě v první části filmu, kdy divák pořádně netuší, co že se to na plátně děje, v té druhé se ale scénář vyprofiluje jako jedna velká exploatační naivitka. Zdánlivě nesouvisející dějové linie se protnou v uměle našroubovaný twist, který mi při celkovém pohledu prostě nedává smysl a film tak zcela podráží. Formálně je Tina a Vore navíc zcela průměrný snímek a z mého pohledu tak nenabízí absolutně nic navíc. Snad kdybych byl fanouškem severské fantasy. 3/10 (03.07.2018)

Můj téměř nejvíce očekávaný varský kousek, který mě svými čerstvými ohlasy lákal víc a víc. Nakonec musím po projekci říct, že na moje vysoká očekávání mě to trošku dost zklamalo, ale na druhou stranu na to často vzpomínám jako takovou raritku, jíž jen tak běžně neuvidíte. Myslím, že s tématem severské mytologie jsem na podobný snímek nikdy nenarazila. A teď k samotnému filmu. Už jen ten fakt, že hlavní dvojice je svým pouhým zjevem nadmíru znepokojivá nepřispívá k tomu, že se budete po dobu projekce cítit příjemně. Ba naopak, režisér Abbasi se snaží vás do rozpačitých situací přivádět neustále. Časté humorné linie se prolínají s nejistými a absurdními dialogy, které střídají až nekorektní, dalo by se říct nelíbivé až pohoršující scény. Je to přesně ten typ filmu, u kterého nevím, jaký mám mít výraz, protože těch pocitů se ve mně míchá až moc. A umím si i představit, že bych si tento film užila spíš doma než ve Velkém sále s tisíci lidmi, protože jsem neustále myslela na to, že se trochu stydím, že na to koukám. Velmi netradiční zážitek u netradičního příběhu. KVIFF 2018 (03.08.2018)