Dievča

Přečetla jsem si, jak je mi zvykem, jen první větu z popisku a tak jsem byla mile překvapená celkovým laděním filmu. Většina lidí z okolí Lary je totiž ukázkovým až nereálným příkladem správného chování společnosti vůči trans lidem a za to dávám palec nahoru, jelikož jsem více méně očekávala klasický scénář ve stylu někdo se necítí ve svém těle a chce změnu, společnost to odsuzuje a dotyčné osobě se místo pomoci dostává jen nepochopení a celkový stav osoby se zhoršuje.... to je ve zkratce celá mnou očekávaná zápletka většiny filmů s podobným tématem, kterou jsem zde k mé radosti nedostala. Postava Lary byla zahrána a hlavně obsazena výborně, celou dobu jsem spekulovala, zda se opravdu jedná o trans dívku a nebo ne, tak hezky obsazená ta postava je. Užívala jsem si i taneční záběry, které pěkně vykreslovaly atmosféru bez použití slov, což je vlastně celý vibe filmu... moc se toho nenamluví a člověk je nucen číst mezi řádky jen z pohledů a chování osob a i když to je více méně můj šálek kávy zde už toho bylo moc a klidně by mohl být film o půl hodiny kratší a pokryl by všechno co by pokrýt měl. Některé pasáže mi prostě přišly zdlouhavé. V průběhu filmu jsem s Larou soucítila a bylo mi líto všeho čím si musela projít, ale po skončení filmu to ze mě hrozně rychle opadlo a to je na nic. Mám ráda, když nad filmem přemýšlím nějakou dobu i po shlédnutí a to se tady rozhodně nestane. Při sledování nemůže nikomu uniknout podobnost tématu s Dánskou dívkou, se kterou se jen "pouhá" Dívka nemůže vůbec srovnat. (28.10.2021)

Působivá cesta do duše transexuální Lary/Victora. Natočené s nebývalou citlivostí, na debutanta velmi vyzrále, téměř dokonale. Bavily mě jak scény z baletního studia, tak Lařiny rozhovory s otcem. Hlavní postava má pro svou proměnu ty nejlepší podmínky - chápající rodinu (ač bez matky, jejíž nepřítomnost nebyla vysvětlena) - bojuje ale s vlastní nejistotou, nedůvěrou v samu sebe. Všechny potřebné emoce dokázal mladý herec Victor Polster přenést na plátno tak přirozeně, že mi jeho výkon místy způsoboval husí kůži. Skoro 5*. (01.07.2018)

Snímek vyprávěl o trans dívce Laře, která se však narodila v těle muže. Podstupuje proto množství hormonálních a chirurgických procedur, aby jejímu pocitu, že je ženou, odpovídalo i její tělo. Jejím snem je také stát se profesionální baletkou. Film samotný je až naivně idilický. Lara žije s otcem a bratrem, kteří se s ní kvůli jejímu snu stát se baletkou, přestěhovali dokonce do jiného města, ve kterém se taneční škola nachází. Její otec je až nenormálně chápavý, obětavý, starostlivý a Laru podporuje jak jen může. Neustále si s ní povídá, řeší s ní její pocity, chodí s ní na zdravotní vyšetření a také toleruje všechny její výkyvy nálad, výbuchy vzteku a vždy je jen přívětivým a chápavým tatínkem. Nejinak milé je i zbylé Lařino okolí. Její učitelé ve škole jsou velmi vstřícní a spolužáci ji kvůlu jejímu „problému“ také nijak neodsuzují či nešikanují. Při velmi citlivě položeném dotazu, zda dívkám nebude vadit, když se bude Lara s nimi převlékat v dívčí šatně, není ani jedna dívka proti. Dá se říct, že Lara vlastně žije v úplně ideálním světě plném porozumění, přesto však tohle všechno prožívá velmi těžce, což je samo o sobě pochopitelné, nicméně prostředí vykreslené ve filmu podle mě absolutně neodpovídá realitě. Herecké výkony byly velmi přesvědčivé, Victor Polser v roli Lary předvedl zajisté vynikající výkon, avšak svou idylkou mě film nepřesvědčil, abych mu uvěřila a dovedla se skutečně vcítit. Jako pěst na oko na mě působil i konec, ve kterém si Lara nůžkami ustřihne své přirození, ačkoli ji již zanedlouho má čekat operace, která by celé její trápení vyřešila. Neskutečně vlídná a chápavá reakce jejího otce i na tuhle „hrůzu“ způsobila, že mi film v závěru přišel spíše jako velmi špatná komedie, než jako kvalitní drama. (17.01.2019)

Přesnější portrét dospívající trans-holky a jejího trápení se kvůli sociální odlišnosti a tělu, do kterého se omylem narodila, nenajdete. Otázkou zůstává, jestli vás v takto komorně pojatém, formálně konvenčním provedení, které od první do poslední minuty staví na čtení pocitů z její tváře, bude bavit. Mně bavilo. Důležitou a hezkou postavou je její otec, který ji psychicky prostě nemůže pomoct, ať se snaží jakkoliv. [Cannes] (12.05.2018)

Smrtelná nuda s nepříliš sympatickou hlavní hrdinkou, která si možná prochází něčím, co si nedovedu představit, na druhou stranu se s ní proto ani neumím ztotožnit. Líbí se mi zasazení do "utopického, tolerantního" světa, které umožňuje nezabývat se okolím a soustředit se na Laru. Docela slušný byl i herecký projev Victora Polstera v hlavní roli. Ale to je tak vše. Závěr pak považuju za vyloženě hloupý – ne snad tím, co se stane, ale jak je to prezentováno. (02.11.2019)