Donbas

Já vím, že Loznica je umělec, který nebere na diváky ohled, ale tohle vlastně bylo dost o ničem. Žádný příběh, jen série samostatných scén z území, kde všichni bojují proti ukrajinským fašistům, dokud tomu buď sami nezačnou věřit, nebo nezemřou kulkou od někoho, o kom si mysleli, že je na téže straně jako oni. Vlastně nejlepší byl předtitulkový prolog, kde bylo krásně ukázáno, jak vznikají reportáže z válečného území pro média (50%). (27.04.2022)

Chápu, že ta kamera v pohybu přidává na autentičnosti, ale tady jsem z toho málem měla mořskou nemoc. Nic by se prostě nemělo přehánět, i když by šlo třeba o hraný dokument nebo polodokument. Donbas se právě tak tváří a to mu škodí. Válka nikdy nic nevyřešila, válka je vůl. Tady se z vážného problému, válečného konfliktu stala totální fraška. Ovšem, i takhle se na to bolestivé a trýznivé divadlo dá upozornit. Uvítala bych klasické drama z pohledu jedné nebo druhé strany. Asi si na to budu muset ještě počkat. Tohle dílo mi nesedlo a přivodilo mi žaludeční problémy. (12.08.2019)

Urcite sa k tomu filmu vela ludi dostane az po zaciatku "specialnej mierovej operacie", tak ako aj ku knihe Tomasa Forro-a " DONBAS ". Zo svojho upoteneho kresielka alebo smradlavej postele, ked vam pod perinkou kuria prdy sa bude velmi lahko recenzovat ako "Loznica je propagandista" alebo "urcite to nie je tak jednostranne ako to ten ukrajinsky Loznica natocil", popripade "na oboch stranach su obete", a ine hovna. Odporucam precitat hore spominanu kninu "Donbas", ktora sa az prilis napadne podobna na dejstvo v tomto filme, pricom autor knihy prezil 3 roky na oboch stranach frontu, aj toho ukrajinskeho fasisticko-nacistickeho, ktory chce vrazdit svojich a ruskych obyvatelov, a mierumilovnych separatistov, ktori len chrania ruskych ludi od prilisnej nacifikacie. Neviem cim to je ale ruske, lepsie povedane vychodne filmy a ich reziseri maju vynikajuci talent zobrazit vychodny svet aky je. Spinavy, nemilosrdny, nehostinny, skorumpovany, 30 rokov za tempom ostatneho, vyspelejsieho sveta.  Tych 50% je silny omyl, ale samozrejme, moze na mna vplyvat aj to, ze podla opisu skusenych ludi je tento film jedna velka, hnusne skurvena realita ruskeho/ukrajinskeho sveta/zivota. (13.04.2022)

Snažit se pochopit historickou událost z filmu je stejně pošetilé, jako nechat si ji vysvětlit od politika, takže jsem doufal že uvidím zajímavý příběh. Bohužel jsem dostal jen vysvětlení. Režisér převážně dokumentárních filmů pojal epopej ze života separatistických republik téměř jako hraný dokument. Slovo mystifikační vynechávám, ale daleko od pravdy bych s ním nebyl. Názorový proud je jasný, postavy vyhroceně šablonovité a teorie nezkalená praxí života. Děj jako takový tam ani nebyl. Celý snímek se skládá z více či méně povedených, ovšem velice zručně natočených krátkých scének obsazených čím dál bizarnějšími postavičkami. Myslel jsem si že úředníka klevetícího deset minut v kuse (přísahám Bohu že se ani nenadechoval) ze třetí scénky nic netrumfne, ale povedlo se to hned v té páté. Pokud je mezi jednotlivými obrazy pojítko, tak spíše lyrické než příběhové. To se podepsalo jak na atmosféře, tak na síle výpovědi. Obojí totiž nestálo za moc. (20.11.2021)

Nejvíc, nejhlouběji a intenzivně. Když se tomu trošku otevřu, vleze mi to dovnitř a dost podvratně mi to natrhne pár orgánů. Loznica točí chaotické zvěrstvo a lidskou krutost, balí ji absurditou, namáčí v hlouposti. A furt je tam ten režisérův prst a slova "tady se to děje...teď, tak jak daleko jsi?". Aktuální, kousavé, depresivní, vožralé, varující, naléhavé. Věnováno OAMP. A já vím, ta svatba ohromně bolí a křičí o nůžky k sestřihu, ale zároveň ční a zůstává v hlavě, nůžky ponechány zabodnuté v srdci. (05.07.2018)