Donbas

Nepotřebují žádný "ucelený" příběh, nevyznal bych se v něm určitě víc, než v tomto "hop sem hop tam". Chaos je prostě takový, ať si navlékne jakékoli šaty a promenuje se s nimi po bulváru, po louce nebo mezi konstrolními stanovišti. A Loznicovi šlo možná také o to, aby chaos "zcelit" a našel jeho "tajný půvab" - nebo ho alespoň hledal. Donbas je Bombas, a do Bombasu ani na svatbu!... Soudobé filmy tohoto typu bývají většinou dobře hodnoceny. Proč zde tomu tak není hledejme třeba v porovnání s Lynchovými filmy, o kterých se dosud mluví v superlativech. Lynch pro jejich výstavbu používá vesměs pseudo-mystické prvky, zatímco Loznica pseudo-reálné, které pro diváka asi nejsou až tak atraktivní. Některé scény, např. zmíněnou svatbu,si ale v Lynchově filmu dovedu dobře představit, stačí ji jen obestřít mystickou sítí. (10.09.2020)

Loznica je bezesporu demagogické bulvární prase. Ovšem v celé kauze geblsují všechny strany a na východ od Čiernej nad Tisou žije jen zkurvená animální pakáž, schopna vegetovat jedině v nevolnictví pod diktaturou libovolných neseroucích se zkorumpovaných oligarchů, tudíž pravda bude asi někde venku. Donbas je rozhodně obskurně přepálený výkal, v němž si nějaké BěloÚkáčko hraje na Rífnštálovou střihnutou Pasolínym a dělá z DLR málem KLDR, avšak v detailech, jako například svatba Vasilisy Oslizovny Prasoxichtinové a Vladimira Odpornoviče Impotentina, je to snad zrůdnější než selfíčka Ornely Štikové, a to je nutno docenit alespoň dvěma hnusně vyhnisanými vředy Nejvyššího sovětu. (20.08.2019)

Nejvíc, nejhlouběji a intenzivně. Když se tomu trošku otevřu, vleze mi to dovnitř a dost podvratně mi to natrhne pár orgánů. Loznica točí chaotické zvěrstvo a lidskou krutost, balí ji absurditou, namáčí v hlouposti. A furt je tam ten režisérův prst a slova "tady se to děje...teď, tak jak daleko jsi?". Aktuální, kousavé, depresivní, vožralé, varující, naléhavé. Věnováno OAMP. A já vím, ta svatba ohromně bolí a křičí o nůžky k sestřihu, ale zároveň ční a zůstává v hlavě, nůžky ponechány zabodnuté v srdci. (05.07.2018)

Víc než o nějaký konzistentní příběh se jedná o pseudodokument, který se snaží postihnout jednotlivé aspekty života na válkou zmítaném Donbassu. A to se mu podle mě celkem daří. Jasně, zavání to propagandou, což je celkem logické, ale filmařům se jakž takž daří držet zdání reality. Najdou se tu jak scény, ze kterých mrazí, tak ty absurdní či takové, které dokáží vzbudit lítost. Jediné, co mi tu trochu chybělo, bylo víc emocí. Odosobněný styl byl trochu kontraproduktivní a film tak nezanechal takový dojem, s jakým tvůrci asi počítali. Ale i tak se jedná o solidní počin. 75% (13.08.2019)

Snažit se pochopit historickou událost z filmu je stejně pošetilé, jako nechat si ji vysvětlit od politika, takže jsem doufal že uvidím zajímavý příběh. Bohužel jsem dostal jen vysvětlení. Režisér převážně dokumentárních filmů pojal epopej ze života separatistických republik téměř jako hraný dokument. Slovo mystifikační vynechávám, ale daleko od pravdy bych s ním nebyl. Názorový proud je jasný, postavy vyhroceně šablonovité a teorie nezkalená praxí života. Děj jako takový tam ani nebyl. Celý snímek se skládá z více či méně povedených, ovšem velice zručně natočených krátkých scének obsazených čím dál bizarnějšími postavičkami. Myslel jsem si že úředníka klevetícího deset minut v kuse (přísahám Bohu že se ani nenadechoval) ze třetí scénky nic netrumfne, ale povedlo se to hned v té páté. Pokud je mezi jednotlivými obrazy pojítko, tak spíše lyrické než příběhové. To se podepsalo jak na atmosféře, tak na síle výpovědi. Obojí totiž nestálo za moc. (20.11.2021)