Climax

Prvých 50 minút nezmyselných tancov a rečí o sexe som nejako pretrpel a následne prišiel celkom napínavý, mierne chaotický nábeh na poriadne psycho zážitky po účinku drogy. S lepším scenárom zameraným na jednotlivé zážitky (nevedomých) užívateľov drog to mohla byť celkom zaujímavá weird jednohubka. Takto ide skôr o pozoruhodný priemer. Kvôli prvým pomerne nudným 50 minutám nemôžem ísť vyššie než na 3 hviezdy. Celé drogové divadlo jednoducho mohlo začať omnoho skôr a príbehy konkrétnych tanečníkov by tak boli určite lepšie zakončené. Škoda, v námete som cítil silný potenciál, spracovanie ale išlo silenou artovou formou, ktorej veľmi nefandím. (07.04.2019)

Climax bude pre každého presne to, čím chce, aby bol. Bezobsažná totálna magorina, celkom slušná formalistická hračka, metaforická sonda do ľudskej prirodzenosti, prípadne alegória súčasnej prepnutej spoločnosti. Obávam sa ale, že pre väčšinu to prvé. Problém, či skôr výhoda, je v tom, že každý bude mať vo svojej interpretácii Noeovho diela pravdu a myslím, že je to tak aj dobre. Na čo sú nám koniec koncov kladne verzus negatívne prijímané diela, kontroverzné sú predsa zaujímavejšie. Osobne som ale očakával od formálnej stránky viac, najmä po skúsenosti s Enter the Void, ktorá mi z hlavy nikdy nevyfučí, čo pár minút po zhliadnutí Climaxu stopercentne tvrdiť nedokážem. (07.11.2018)

Tanec - pěkný. Rozhovory po tanci - geniální. Drogy - špatný. Gaspar Noé opět jako samoúčelný onanista, kterému se prostě nepodařilo vymyslet příběh, a tak aspoň rotuje kameru, nechá herce improvizovat LSD záchvaty, a v nepřerušených záběrech kolem nich radostně krouží. Někomu to možná stačí, a jako studentské filmové cvičení by to asi bylo na zápočet, ale do kina? Dík ne. (30.10.2018)

Řada známých má k tomuhle dílu velmi kladný vztah, takže se jim předem omlouvám. Já jsem trpěl. Totálně prázdná kamerová exhibice, u jejíhož sledování by bez vkládaných titulků nikdo neměl ani páru, o čem má být. Ten film musel být inscenačně náročný, o tom žádná, ale to je tak všechno, co na něm lze obdivovat - pustit někomu pouze zvukovou stopu, tak vás rovnou zažaluje za újmu na zdraví, a přesně tímhle agresivním povrchním způsobem se Noe snaží docílit zdeprimování a vyčerpanosti publika i po stránce čistě obrazové. A na tom nic k obdivování zkrátka nevidím, protože jinak jsem si z toho neodnesl do života ani hovno, snad kromě toho, že Boutella má vážně luxusní proporce i pohyby a na budoucích párty si budu pít pivíčko z vlastní skleničky. Obávám se že první a zároveň i poslední snímek, co jsem od Noeho viděl... (27.02.2019)

Takhle nějak mohl vypadat poslední akt Sněženek a machrů, kdyby je točil Gaspar Noé. :-) Tentokrát žádné nesnesitelné explicitní násilí (z hasičáku ve Zvráceném mam dodnes lehké trauma), detailní záběry ejakulace (Love) a další podobné Noého typické šokantní chuťovky. A vlastně ani žádné (hlubší) významy. "Pouze" atmosféra. Zpočátku střídavě poklidná (představovací monology a dialogy) a opojná (choreograficky úžasné úvodní jednozáběrové taneční číslo, které chci co nejdříve vidět znovu), zhruba od poloviny čím dál tím více vyšinutá, halucinogenní, hororová, celkově po všech stránkách nepříjemná. "Rudé" finále s totálně "vykloubenou" kamerou už evokuje doslova peklo. Totální filmový trip, na který není snadné se dívat (natož, aby ho snad dokonce někdo chtěl zažít na vlastní kůži). Nevzpomínám si, kdy naposled jsem viděl film, jenž by tak nekompromisně a přitom neškolometsky svým vyzněním odrazoval od braní drog. Noého je snadné osočovat z (vy)užívání samoúčelných a prvoplánových "uměleckých" propriet (závěrečné titulky na začátku filmu), ale já osobně mu nedokážu nepřiznat vysoce osobitý a specifický styl a obvykle i dotažené (někdy až přetažené) autorské vize. 70 % (07.11.2018)