Zrádci

Naprostá tragédie. Zoufalá režie, střihač spal a kameraman by zasloužil několik let natvrdo. Dialogům není rozumět. Seriál je plný klišé. Příšerný zvuk, hudba přebíjí zvuky filmu i dialogy. Ostrouchov vykradl Neila Younga a jeho kytaru ve filmu Mrtvý muž. První díly vypadaly jen jako mírně nepovedené, pak ale šlo všechno šupem do kopru. Pravděpodobně byl celý štáb na piku. Jesli tomu někdo dal čtyři nebo pět hvězd, tak jediný seriál, který dosud viděl byla Žena za pultem. Jo a ještě product placement, minimálně na tu Teslu... Už o tom nebudu raději psát, nebo se vytočím ještě víc. (27.05.2020)

loňskej Rédl pro mě byl obrovský překvapení v žánru noir a zvlášť s ohledem, že se jednalo o domácí produkci. Byl jsem zvědavej, s čím scénarista Miro Šifra přijde dál... a odpověď dorazila letos ve formě Zrádců. Což je další Šifrův příspěvek do žánru noir, kterej přetejká barvama a je sluníčkovej (což zdůrazňuje žlutý auto a mikina jedný z postav), ale hluboko uvnitř je tmavej jak dehet a prohnilej až do morku kostí. Zrádci začínají úplně prostě - dva kluci, který možná každej den potkáváte na ulici, se rozhodli živit prodejem drog. A ten jeden ještě navíc donáší policajtovi z protidrogovky. To co začíná zdánlivě nevinně a jednoduše, se pak brzo začne hroutit jako domino a od nízkejch pater společnosti jde až nahoru, do světa báječných a bohatých, který mají svý tajemství, co si snaží řešit v rámci rodiny (tady jsem si vzpomněl na Chandlera). A v rámci šesti dílů vidíte, jak jsou jednotlivý lidi provázaný a že fungují jako organismus. Není to hra jenom na zrádce. Je to hra na manipulovaný a manipulátory, což byl hodně silnej prvek u Rédla (kdy si estébák pohrával s prokurátorem, co to myslel dobře). Tady už je to víc provázaný a víc propojený. A teprve v posledních dvou dílech poznáte, jak moc. Čím víc se odkrývají karty, tím víc zjišťujete, jaký byly skutečný úmysly aktérů a kdo je ve skutečnosti oběť. A kladete si otázky, kdo je tu hrdina a kdo jeho průvodce. A co je hlavní a z čeho mrazí je to, že tyhle věci se nám dějí dnes a denně za dveřmi našich domovů. Každý z nás nejspíš zná nějakého Davida. Imho musím vyzdvihnout celý herecký obsazení, hlavně Lenka Krobotová mě dostala a krade si to pro sebe. A pak ta titulní písnička nazpívaná paní Rottrovou je naprostá bomba. A strašně úžasný jsou momenty, kdy David sám sebe točí na kameru, čímž naskakuje jako by ich forma vyprávění. O anime vsuvce nemluvě. Tohle je fakt naprostá seriálová šleha a stejně jako u Rédla tak ani tady se mi nechce věřit, že to natočili Češi. Možná se fakt blížíme k době, kdy takový žánrovky u nás budou standartem. (26.04.2020)

Sice mi průměr z hodnocení epizod na mém druhém profilu LachtanShows vykazuje hvězdy čtyři, opravdové dojmy se staví někde na tenkém rozmezí mezi 60 a 70 % a já tentokrát výš jít nemůžu. Ve své první půlce jsou totiž Zrádci až ospale pomalou detektivkou z českého protidrogového prostředí, v němž dojde k vraždě jednoho z nejaktivnějších členů a příběh se začne točit kolem dopadení dotyčného vraha. A přes všechny zbytečnosti se až ke konci čtvrté epizody dostaneme k samotné vietnamské mafii na našem území, kvůli níž především jsem se na seroš dlouho těšil. Předposlední díl a v několika momentech i finálová epizoda Taušův nejnovější projekt dost vytáhly z vod dalšího televizního průseru, ale pro jednou mi Zrádci bohatě stačili. (31.03.2020)

Zprvu to trochu působí jako další z řady kriminálek české televize posledních let, pro které mám sice slabost, ale člověk si posteskne, že už je čas točit taky něco inovativnějšího. A tím "inovativěnjším" Zrádci k mému překvapení jsou. Viktor Tauš je kapitola sama o sobě. Ač mám slabost pro ruční kamery a různé zoomovačky, Taušova kamera je hodně svérázná. Někdy je super, někdy to ale taky přežene a je spíše rušící. Když však pominu rozdováděné kameramanství, Tauš svým minisériím dává specifický umělecký otisk, který v české produkci obecně dost chybí. Občas je ta snaha o art trochu samoúčelná, ale hodně mě bavilo sledovat např. práci s barvami, využití pro českou kinematografii atypické architektury, významové propojení úvodního Largo a credits songy od Rottrové apod. Co ovšem Tauš dlouhodobě nezvládá si uhlídat je ozvučení, které je opět často vyloženě tragické. Miloslav Pecháček je ve své roli bezpochyby výbornej, ale pomalu celý první díl mu není ani pořádně rozumět a rozhodně to není problém výhradně jen jeho replik. Dějové každopádně raději nečekejte úplně klasickou krimi. Práce policie je tu spíš upozaděná nebo hodně stylizovaná. Je to hodně o postavách, které jsou mnohovrstevnaté a celkově nečernobíle napsané. Ač mi to ve finále přišlo na některých frontách do určité míry nedotažené, oceňuji bohatej a hravej scénář. Z rodinné večeře ve finálním dílu mi až bylo fyzicky špatně. Tak hutnou atmosféru to občas mělo a tak dobře to bylo zahrané. (23.04.2020)

Hodně nepovedená věc, která je o to horší, že tu a tam klame záblesky kvality - chvílema někdo dobře hraje, chvílema dává příběh smysl, chvílema zní dialogy věrohodně, chvílema je jim rozumět, obraz se někdy zastaví a hudba občas neřeže do mozku.  To u hloupýho diváka mojeho typu může způsobit, že na to čučí dál v naději, že se to zlomí. Zlomilo - někdy v půlce to totálně padlo na držku.  Celé to vůbec nedrží pohromadě ani obsahově, ani formálně, což způsobuje, že je to pocitově stále horší a horší. Prvních několik minut jsem nevěděl, čím to je, ale pak mě napadlo, že parta,  co to točila, se živí reklamama na robotický vysavače a klipama pro slovenský rapový ultratvrďáky. Že to prostě není pokus o art a experiment, ale fachidiocie. Tenhle pocit se s každým dalším dílem zesiloval - divný interiéry a...uff...lokace, divný úvodní titulky, divný střihy, až jsem se podíval, kdo je Tauš  a ... BINGO! Tak jo, ale kolik lidí se bude rádo dívat na 6 x hodinu a něco reklamních spotů na nic? Ke zvuku nemá cenu se vyjadřovat. Ani k tomu, že Ostrouchov není Neil Young - on hlavně Tauš není Jarmusch, kterej Youngovu kytaru dal jen tam, kam patřila, a obecně umí točit filmy. Nejlepší je na tom ten Dvořák, ale proč tam je?  Závěrečná Rottrová to posílá kamsi do temna osmdesátek za Dietlem.... Slátanina na kvadrát. Ale koukám, že Tauš dělal Sněženky a machry po 25 letech, takže je vlastně všechno tak, jak má být. (10.02.2023)