Veterán

Hřebejk se naposledy zahrabal na nějaké zahradě (Zahradnictví). Dneska mu nadávat nebudu, protože společně s Epsteinem vygenerovali slušný příběh o neslučitelnosti rozdílného společenského postavení. Moc mě překvapil Ondrík v hlavní roli, dosud jsem ho neznal. Kdo tady remcá, proč nehútoril svojou materčinou, rád vysvětlím. Ondrík chtěl hovoriť po slovensky, ale Hřebejk požadoval češtinu, aby tam byl ten jakýsi přízvuk, dějově vztažený ke 20-ti letům v cizinecké legii. Zároveň Ondrík překvapil režiséra, protože se na roli připravoval už dřív, než se s ním poprvé setkal. Mě se to jeho "divné" chování líbilo se vším všudy, protože jsem přesvědčen, že u takového chlápka to musí být normální. Poulovou také neznám, ale v roli zastydlé panny působila dobře. A potom tu ještě lítá problém s otevřeným koncem. Už v průběhu filmu mě to děsilo a zároveň jsem věděl, že takovýto příběh nemůže dopadnout dobře. A ejhle. Pro mě to byl happy end. Sice ne z červené knihovny, ale z té černé určitě. Když Poulová sedí pár posledních vteřin u nemocničního lůžka, slyší pouštní písek. Z toho jasně vyplývá, že pochopila, kam teď patří (ke komu) a pokud on přežije, tak spolu až na věky. Toto všechno chtěl autor sdělit pár vteřinami se zvukem písku. (12.02.2020)

Dopad válečných konfliktů na psychiku vojáka? Ale kdeže! Tentokrát ne. Nepřišlo mi, že by si navrátivší z francouzské cizinecké legie nevěděl rady s emocemi, spíš jej tíží, proč vůbec v 16 letech opustil domovinu a vydal se vstříc armádnímu životu. Brzy se to dozví i komunální politik Pavel Kříž, jehož dcera se do naší „gumy“ zamiluje. A to on nevidí rád. Zatímco slovenský herec Milan Ondrík je sympaticky rozporuplný samorost (se zálesáckými metodami – viz nastřelení náušnic), scenárista Marek Epstein se úplně nevytáhl. Může za to hlavně fakt, že předložil spoustu témat, ale minimum jich dovedl do uspokojivého finále. Řeší sociální otázky, dopad války na psychiku, domácí násilí, téma odpuštění. Zatímco Ondrík mile překvapil, na herectví panenské Marie Poulové jsem si musel docela dlouho zvykat. Dvě až tři hvězdy!! U Hřebejka bych ale čekal, že se nebudu muset rozhodovat.. (10.02.2020)

Nech sa nikto nehnevá, Ondríka mám síce rád v záporných rolách, tam mu to ide. No jeho rečový prejav... Je mu ťažko rozumieť už keď hovorí svojou rodnou slovenčinou, no česky som mu nerozumel asi dve tretiny hovoreného slova, normálne je lenivý otvoriť hubu dokorán a vysloviť text poriadne. Zaujal však aspoň žonglovaním. Miestami sa tu v pateticky spomalených scénach ozýva nepríjemná, rušivá hudba. Celkovo téma vojaka navrátilca, boje v klietke a pretiahnutá tvár Poulovej v úlohe 32-ročnej panny na mňa pôsobili dosť depresívne. (12.02.2020)

Původně jsem filmu dal 3 hvězdy, ale dnes ráno jsem se probudil a film jsem měl stále ještě ve své hlavě a říkám si, ale jó dám tomu 4. Milan Ondrík si to za hlavní roli opravdu zaslouží. Janu Hřebejkovi se casting opravdu povedl. Film má grády! Dívák se nenudí a kdyby závěr byl lépe ukončený, tak by to byl snad časem i kulťák. Na filmu je skvělé, že Milan Ondrík je neokoukaná tvář, která se opravdu bohybuje jako voják. Dokonce i při dobře natočených nelegálních zápasech tomu divák věří, což je velké plus tohoto filmu. Nejsem spokojen jen s tím závěrem a i menšinu ze scénáře mohli klidně vynechat, protože pro příběh to nebylo podstatné. (19.02.2020)

První spolupráce režiséra Jana Hřebejka se scenáristou Markem Epsteinem nedopadla vůbec špatně. V hlavní roli romanticky pojatého dramatu o vině a trestu, jejím odčinění, a následně i o jakémsi usmíření a odpuštění exceluje slovenský herec Milan Ondrík, s nímž zde tvoří pár zatím neokoukaná Marie Poulová. Dále se ve filmu Veterán blýskli především Jan Kolařík, Pavel Kříž a kupodivu i Vincent Navrátil. Taky musím vyzdvihnout hudební doprovod, o který se postaral Martin E. Kyšperský. Mírné nedostatky bych sice našla, třeba konec byl trochu uspěchaný, ale jinak se mi to docela líbilo. (75%) (09.09.2023)