Johankino tajomstvo

Klidně raději tuto kvalitní recyklovanou klasiku (třeba tak trošku ne nepodobnou Třem oříškům ..) držící se ale toho základního, co dělá pohádku i pro menší děti velmi dobře ´koukatelnou´ .. než ty více oslavované novodobé ´moderní´ kostrbaté pokusy obsahující různé násilně vložené technické motanice (25.12.) zapomínajíc přitom na to nejdůležitější, a sice, že tohle je především a hlavně pro děti a ne jejich rodiče, takže ... (27.12.2015)

Co mě na letošních pohádkách potěšilo, je absence jekotu a pitvoření. To, řekla bych, je krok správným směrem. I výpravnost, která byla Johančinu tajemství dána do vínku, dávala naději na pěknou podívanou. Jenže i když naděje umírá poslední, tady pošla stejně rychle jako Vávra po Maryšině kafi. "Ene bene!", jak pravila chudák Vašáryová, mlelo se to tam požehnaně. Takový mišmaš hloupostí, jaký dokázaly splácat Zuzana Lišková a Magdaléna Glasnerová, by věru neuvařil ani pejsek s kočičkou. (28.12.2015)

Na tuhle pohádku jsem se kouknul kvůli mé nejoblíbenější slovenské zpěvačce Kristíne. Ovšem moc jsem si jí v tom filmu neužil, za prvé na scéně moc nebyla a za druhé tuto pohádku jsem po 20 minutách vypnul. Už po 5 minutách mi bylo jasné, že tohle bude průser. Takhle špatné nejsou ani ty novodobé české pohádky a že ty celkem špatné jsou. Hned to úvodní představení se sudičkama se mi nelíbilo a ten následný děj, no vlastně přišlo mi, že to nemá žádný děj. Prostě pohádka o ničem. (19.04.2016)

Sice souhlasím s tím, že láska je ten největší dar, naservírováno v téhle nehorázné slátanině se touhle myšlenkou cítím být spíš obtěžována než cokoliv jiného. Johančino tajemství mělo zůstat tajemstvím a divák by tak byl ušetřen pohledu na otravného tupého a poloslepého prince a jeho umrněného nevzhledného společníka. Tihle dva hošani i zadarmo drahý, proč by je kdo chtěl k něčemu jinému, než aby zajel stroje ve své fungl nové kafilérce, mi uniká. Johanka je nedomrlá, nijaká a kdyby jejím tajemstvím bylo to, že vlastně neexistuje, vyšlo by to skoro nastejno. Celou tu taškařici završují poletující víly sudičky (tady nastává zmatení, protože v pohádce se mluví o věštbě, což chápu jako proroctví, tedy jen vizi toho, co už je dané, kdežto sudba osud předurčuje, takže rozdíl něco jako mezi čtením a psaním textu) a to pomocí hystericky třepotavých pohybů, které bych přirovnala k tomu, když se snaží vzlétnout slepice dlouhodobě vykrmovaná za účelem její účasti u nedělního grilování. (30.12.2015)

Za dlouhou dobu opravdu (s prominutím) nejblbější pohádka, co jsem viděla. Nikdo kromě Ondřeje Vetchýho neumí absolutně hrát, postavy jsou divné a otravné. Nic z toho, co se v pohádce děje, nemá žádný nápad ani moc žádný smysl. Přijde mi to spíš jako strašná splácanina hromady jiných pohádek, které jsou samy o sobě dobré, ale v této divné kombinaci je to horor... (01.01.2016)