Whitney

Tak tohle byla pro mě pecka do hlavy. Ne, že bych to o ní nevěděla, ale poprvé!!! jsem to viděla na vlastní oči z tohohle dokumentu. Pro mě je to opět ukázka toho jak ti sláva totálně může zkurvit život a když nemáš tu správnou oporu, tak tě to semele zaživa a posléze i tvé dítě, což je naprosto příšerné...Za mě naprosto zničených 100% (13.08.2023)

Trochu mi vadilo to neustálé zdůraznování rasy a jejího významu. Jak řekl Morgan Freeman: Rasismus skončí, až o něm černí přestanou mluvit. Také, ale to je u životopisných filmů běžné, se jen velmi zřídka někdo pustil na tenký led negativního hodnocení. A že by toho bylo dost. Její morální i pěvecký pád, ale hlavně její mateřství, kdy jí dcera přežila o pár let. Film byl úžasný střihově, tam podle mě neměl chybičku. (19.07.2021)

Pro mě hudebně příjemný dokument. Od blízkých slyšíme, že drzá, prostořeká a věčně rozezpívaná, tichá, jako dítě hodná. Rodina se prodrala do střední třídy včetně domu s bazénem a matka, jíž sólová kariéra nevyšla a která později zavinila rozvod kvůli svým pletkám s duchovním, vlastní ambice promítla do tvrdého tréninku dcery, „aby nebyla ta hloupá z ulice“. V dojemné scéně jí velkorysou lstí dokonce umožní záskok v klubu. Důvtipně sestřihaný vzestup s žebříčky hitů, dobovými reklamami a světovou politikou vede k chvílím, kdy se fasáda začne drolit. „Její nejlepší kamarádka? Úplná nula,“ obviňují se navzájem z příživnictví. Dojde i na bouřlivý vztah s „černochem z ghetta, od jakých ji máma odháněla“ a smutný příběh jejich přehlížené dcerky. Jen dva prvky filmu ubližují. Jednak věčné zdůrazňování rasové otázky, jednak přešlapování kolem drog, kdy ztrácela hlas, rušila koncerty a marně opakovala odvykací léčby: z ohleduplnosti laických psychoanalýz „útěků před démony“ se vymyká jediné věcné svědectví: „Líbilo se jí to.“ Poslední záběry trosek bývalé divy, z jejíhož koncertu diváci prchají, jsou opravdu drsné, ale film má milosrdnou moc: vždy znovu nechá Whitney Houston zpívat. Ač režisér Kevin Macdonald zpovídal poctivě snad každého z hrdinčiny blízkosti a všichni dobře formulují, zní to naučeně; plno otázek zůstává nadále bez odpovědi. (12.04.2020)

"She wanted to keep the marriage, and eventually, she stepped down to lift him up."     Výborný životopisný dokument o mimoriadne talentovanej speváčke so skvelým hlasom. Na rozdiel od konkurenčného, o rok staršieho dokumentu Whitney: Can I Be Me (2017) je tento oficiálny, odobrený aj matkou Whitney, takže niektoré nepríjemné skutočnosti sú v ňom zamlčané (stále je však až prekvapivo otvorený). Aj preto je dobré vidieť oba dokumenty, keďže sa vzájomne dopĺňajú, aby si divák dokázal urobiť celkový obraz. Inak je ale tento dokument informačne obsažnejší a aj príťažlivejší po obrazovej stránke. Pozitívne je aj to, že Whitney tu viacej spieva (stále však mohlo byť jej piesní o trochu viac). Zaujalo ma to, že Whitney bola ako mladá a už slávna speváčka tvárou kampane "Say 'no' to drugs!", čo je teda dosť smutný paradox.     "Do you believe in total fidelity?" "Do I believe in what?" (15.08.2023)

"Whitney" má podľa mňa v prvej polke trošku problém udržať pozornosť diváka a pôsobí skutočne veľmi dlho, no keď sa konečne dostaneme za 80-te roky a posunieme sa ďalej, veci sa začnú hýbať správnym smerom, tempo sa zdvihne a celkovo som zrazu mal pocit, že sa dívam na veľmi dobrý dokument. Nemôžem povedať, že by veci v prvej časti dokumentu neboli zaujímavé. Rozhodne majú svoje momenty a človeku to pomôže trošku lepšie pochopiť v akom svete Whitney Houston vyrastala, čím si prešla a ako sme sa postupne dostali do situácie, v akej sme ju mohli vidieť posledné roky jej života. A podobne ako v prípade "Amy" aj v tomto filme ma skutočne udivuje, ako si dokážu ľudia robiť srandu z cudzieho nešťastia a ešte si to užívať. A absolútne nebrať na človeka ohľad. Humor je skvelá vec, no nikdy mi neprišlo vtipné, keď si niekto robil žarty z niekoho nešťastia. Viete si predstaviť, že by si zrazu začali robiť srandu z ľudí, čo spáchali samovraždu, alebo boli zatvorení na psychiatrii, lebo však sranda musí byť? Však by boli okamžite označení ako bezcitní. Všetko musí mať správne načasovanie, no súčasne by to nemalo byť nejako urážlivé. Alebo by to nemalo druhých zraniť. Takže to na okraj som mal potrebu povedať. Musím povedať, že je tu skutočne ukázané ako sa dá padnúť zhora dole a najmä aj to, že ak človek chce niečo zmeniť, tak to musí chcieť zmeniť kvôli sebe. Kvôli vlastnému zdraviu, kvôli vlastnému životu. Pamätám si, keď som mal pocit, že Whitney si úplne zničila kariéru aj život. A bolo mi to ľúto. Tak ohromného hlasu, tak veľkého talentu. Možno by som ocenil, keby sa dozvieme trošku viac o jej skladbách, no celkovo mám pocit, že film je v niektorých miestach až moc obsiahly. Keby sa skrátil, alebo keby sa to trošku tematicky upravilo, myslím, že by ma to chytilo viac. Za pozornosť určite stojí, ale mám pocit, že to mohlo byť aj lepšie. Hodnotenie: B (03.10.2018)