Whitney

I když jde formálně o moderní filmový dokument, co nic zásadního nepostrádá, inspirace u režiséra Asifa Kapadia je tak očividná, že jsem ho nějak nemohl brát vážně. Ani trochu nepochybuji, že Whitney zpívala od srdce, ale osoby, které ji obklopovali a jsou takřka do jednoho účastníky dokumentu, tak vůbec nepůsobí. Paradoxně mi byl z mluvících hlav nejsympatičtější Whitneynin bývalý manžel, na kterého hází ostatní nejvíce špíny (ale neomlouvám ho), její nejbližší kamarádka Robyn tu pro jistotu není vůbec. Výsledkem je podivné "oslavné" melodrama s až bulvárními prvky, které je sice nepopiratelně informativní, ale kterému se nešikovně vede vyobrazit rodinu Houstonů v tom nejhorším světle. Nejsem si jistý, zda by toto Whitney schvalovala. 60% (12.04.2024)

Hlas měla výjimečný, se zdravým úsudkem to bylo na štýru. Ač měla značný talent, leccos si vydřela. Rodina hudebníků, pedantská matka. Po prvním úspěchu přišel další, hity přibývaly. Jenže hluboko uvnitř byla stále tak nějak nešťastná a nespokojená, k tomu odhalujeme závažné trauma z dětství. A se zmiňovaným úsudkem přišly i chyby v podobě příživníků a náplav v okolí, i široká rodina se na jejím úspěchu svezla. O nechvalně proslulém manželovi nemluvě. A tihle všichni pokrytci upřeně do kamery naříkají, jak ji milovali a podporovali, jenže ono to bylo krapet jinak. Škoda jí. Kočka to byla. (18.07.2021)

Skutočný megadokument, kde je asi všetko zo života Whitney. Dobré aj zlé tvorcovia dávkujú postupne, a mohol som si vytvárať o niečo pestrejší obraz ako z viac subjektívneho dokumentu Byť sama sebou. Tu je tiež viac ukázané, ako ju do nešťastia s drogami a alkoholom dostalo jej úplne najbližšie okolie a príbuzenstvo. A ako vystrnadilo preč Robyn, jej najbližšiu osobu, a to asi len pre riziko lesbického vzťahu. Zato všetkými podporovaný vzťah a manželstvo s nespratným černoškom ju dostal vieme kam. (15.08.2023)

Pro mě hudebně příjemný dokument. Od blízkých slyšíme, že drzá, prostořeká a věčně rozezpívaná, tichá, jako dítě hodná. Rodina se prodrala do střední třídy včetně domu s bazénem a matka, jíž sólová kariéra nevyšla a která později zavinila rozvod kvůli svým pletkám s duchovním, vlastní ambice promítla do tvrdého tréninku dcery, „aby nebyla ta hloupá z ulice“. V dojemné scéně jí velkorysou lstí dokonce umožní záskok v klubu. Důvtipně sestřihaný vzestup s žebříčky hitů, dobovými reklamami a světovou politikou vede k chvílím, kdy se fasáda začne drolit. „Její nejlepší kamarádka? Úplná nula,“ obviňují se navzájem z příživnictví. Dojde i na bouřlivý vztah s „černochem z ghetta, od jakých ji máma odháněla“ a smutný příběh jejich přehlížené dcerky. Jen dva prvky filmu ubližují. Jednak věčné zdůrazňování rasové otázky, jednak přešlapování kolem drog, kdy ztrácela hlas, rušila koncerty a marně opakovala odvykací léčby: z ohleduplnosti laických psychoanalýz „útěků před démony“ se vymyká jediné věcné svědectví: „Líbilo se jí to.“ Poslední záběry trosek bývalé divy, z jejíhož koncertu diváci prchají, jsou opravdu drsné, ale film má milosrdnou moc: vždy znovu nechá Whitney Houston zpívat. Ač režisér Kevin Macdonald zpovídal poctivě snad každého z hrdinčiny blízkosti a všichni dobře formulují, zní to naučeně; plno otázek zůstává nadále bez odpovědi. (12.04.2020)

"Whitney" má podľa mňa v prvej polke trošku problém udržať pozornosť diváka a pôsobí skutočne veľmi dlho, no keď sa konečne dostaneme za 80-te roky a posunieme sa ďalej, veci sa začnú hýbať správnym smerom, tempo sa zdvihne a celkovo som zrazu mal pocit, že sa dívam na veľmi dobrý dokument. Nemôžem povedať, že by veci v prvej časti dokumentu neboli zaujímavé. Rozhodne majú svoje momenty a človeku to pomôže trošku lepšie pochopiť v akom svete Whitney Houston vyrastala, čím si prešla a ako sme sa postupne dostali do situácie, v akej sme ju mohli vidieť posledné roky jej života. A podobne ako v prípade "Amy" aj v tomto filme ma skutočne udivuje, ako si dokážu ľudia robiť srandu z cudzieho nešťastia a ešte si to užívať. A absolútne nebrať na človeka ohľad. Humor je skvelá vec, no nikdy mi neprišlo vtipné, keď si niekto robil žarty z niekoho nešťastia. Viete si predstaviť, že by si zrazu začali robiť srandu z ľudí, čo spáchali samovraždu, alebo boli zatvorení na psychiatrii, lebo však sranda musí byť? Však by boli okamžite označení ako bezcitní. Všetko musí mať správne načasovanie, no súčasne by to nemalo byť nejako urážlivé. Alebo by to nemalo druhých zraniť. Takže to na okraj som mal potrebu povedať. Musím povedať, že je tu skutočne ukázané ako sa dá padnúť zhora dole a najmä aj to, že ak človek chce niečo zmeniť, tak to musí chcieť zmeniť kvôli sebe. Kvôli vlastnému zdraviu, kvôli vlastnému životu. Pamätám si, keď som mal pocit, že Whitney si úplne zničila kariéru aj život. A bolo mi to ľúto. Tak ohromného hlasu, tak veľkého talentu. Možno by som ocenil, keby sa dozvieme trošku viac o jej skladbách, no celkovo mám pocit, že film je v niektorých miestach až moc obsiahly. Keby sa skrátil, alebo keby sa to trošku tematicky upravilo, myslím, že by ma to chytilo viac. Za pozornosť určite stojí, ale mám pocit, že to mohlo byť aj lepšie. Hodnotenie: B (03.10.2018)