Neznámy vojak

Je to na piču, ale když musíš, tak musíš.  Po osmdesáti letech válení sudů  jsme však téměř s jistotou zdegenerovali a je třeba si říct, že zbraň do ruky z povinnosti ke svému státu a národu bychom dnes zvedali se stejným nadšením jako dvacet let osvobozovaný afghánský lid proti Talibánu.  Finskou připomínku doby, kdy si svět vzájemně občurával hraničníky a stál na první metě superbowlu o světovládu pak lze brát jako kulantní sondu do duší postradatelných.  Hvízdají ti kulky nad hlavou, nemáš co žrát, je ti zima, plazíš se v bahně, kamarádi kolem tebe umíraj, ale přesto pořád jdeš dál, plníš rozkazy nadřízených, bojuješ, zabíjíš, necháš se zabít.  Hroby neznámých vojáků jsou totiž připomínkami těch největších hrdinů všech v historii vedených válek. Tři hodiny jsou pak na tuhle poctu a sdělení možná trochu moc, byť o silné okamžiky není nouze, postupně vás ten hrášek pod polštářem přestane tlačit a místo zamýšleného nekomfortu přichází otupělost. Na druhou stranu je pravda, že osudy postradatelných se vryjí do paměti a jako epitaf na pomníku padlých fungují dokonale. A je vlastně jedno kdy, kde a za koho položili život. (17.08.2021)

Tříhodinový trek ugrofinským lesíkem, při němž se 7. rota venkovských tutenmantáků postupně zoceluje do 9. roty ostřílených porážkových Čuchonů. Tak po hodině a půl začne být to plazení se polomama a střílení na keře plné Rusáků, kterým jsou vidět akorát tak hvízdající kulky, sice kapku monotónní, nicméně i tak se jedná o prudce nadstandartní, výborně natočený, svižný a zcela bezpatosoidní počin, navíc s dokonalou postavou svérázného laponského guerillového sedláka Disciplinuu Jebujainena a roztomile přešťastným koncem. P.S.: Pokud si to nějaký přiteplený ufon dovolí srovnávat s mistrem znuděných proleženin, pánem audiovizuálních nekróz a věhlasným uspávačem hadů Terym Malíkem a jeho komatózními Žvanily z Guadalkanálu, měl by být ihned zabanánován pro bezprecedentní kokotismus, šíření paniky a mimózni kurvení rejtyngu kulantním filmům. (16.06.2018)

Kdo si najde cas a obecne mu nevadi dlouhe filmy, ten musi byt z tohoto finskeho skvostu nadseny. Tomu neni co vytknout. Valka o Karelii v par letech, ocima jedne jednotky je velmi poutave a v nicem neztraci na ty nejlepsi valecne filmy vubec. Dobre herecke vykony, krasna kamera a zase trochu (alespon u nas) mene okoukane bojiste WWII. (24.07.2018)

,,Jaké je to střílet na člověka?'' --- ,,Nevím, já střílím na nepřítele ! '' ----- Válečné filmy máme různé. Jsou takové, kde vojáci houfně nabíhají otevřenou planinou proti sobě koseni palbou minometů, dělostřelectva a tanků a pak takové, kde jen vystrkují hlavy z mechu a nepřítele prozrazují jen výstřely a odletující kousky zeminy či třísky z kmenů zasažených kulkami. Divoké hvozdy a bažiny severu ve kterých se film odehrával vnucovaly druhý způsob boje. Z historie víme, že Finové ač byli nakonec poraženi zle Rusům nakopali prdel a že mají být nač hrdí. Ano nakonec se Rudé armádě a Stalinovi vzdali, ztratili část území, ale ukázali, že i malá zemička se umí tvrdě bránit což uznal i Stalin při čtení konečné výše ruských ztrát... Jak ale drahé ono nakopání bylo a co stálo se divák podrobněji dozví až z tohoto filmu, který mapuje celý konflikt od napadení Finska jeho ,,odvěkým nepřítelem''. Viděl bych v tom jistou paralelu ohledně nás a případné obrany země před Němci po mobilizaci v rámci často kladené otázky - Měli jsme se bránit? Zpracování mi velmi připomínalo Tenkou červenou a to že vojáci vykukovali z jehličí nebo závějí a ne divokých trav tichomořského Quadalcanalu na tom pranic nemění. A dokonce mi Tenkou připomínal i ten ústřední hudební motiv táhnoucí se celým filmem. Jako by si osnovu Enersen vypůjčil od Zimmera. Někoho možná bude mást částečně německá výstroj Finů, ale to je v pořádku, protože ji získali od Německa včetně např. tanků Stug atd... Spojenci také dodali Finsku materiální pomoc a morální podporu, jinak ale provedli na počátku čtyřicátých let klasickou taktiku nevměšování když někdo velký napadne menšího. Víme o tom své. A je smutné, že stejná politika je vůči Rusku uplatňována dodnes. Viz. Ukrajina. Takže pokud budete chtít ochutnat tak trochu jiný válečný film ze severského prostředí, rozhodně Neznámého vojáka doporučuji. I já viděl tu delší verzi a nenudila ani minutu. Dávám za 5 zajatých ruských důstojníků. * * * * * (14.02.2019)

Ty tři hodiny stopáže na mě byly přece jen trochu moc, ale jinak se jedná o parádní válečný film z neokoukaného prostředí mapující pro nás netradiční události. Dají se vidět i lepší filmy, ale na evropskou provenienci je to velmi nadprůměrný počin, o kterém si domácí kinematografie může nechat leda tak zdát. 85% (30.04.2018)