Neznámy vojak

Film je treťou verziou filmovej adaptácie románu Tuntematon sotilas (1954) fínskeho spisovateľa Väinö Lynn (1920-1992). Ten v roku 1940 nastúpil na vojenskú službu a ako poddôstojník bojoval v guľometnej rote pri obsadzovaní Východnej Karélii. Filmové verzie jeho knihy vznikali v roku 1955, 1985 a teraz tretia 2017. Scenárista Jari-Olavi Rantala tvrdí, že ich film nemá nič spoločné s predchádzajúcimi dvoma filmami. Na základe tohto filmu bola taktiež vytvorená štvordielna televízna verzia. Ja mám 180 minútovú verziu ( upravená verzia má 130 minút). Film bol natočený na území vojenskej jednotky brigády Karélia vo Vekaranjärvi a posledná bitka vo Santahamini . Dej sa odohráva v pokračovacej vojne (1941 až 1944), ktorá nasledovala po Zimnej vojne (tá vypukla 30.11.1939 keď ZSSR bez vyhlásenia vojny napadol Fínsko). Táto vojna skončila prímerím 13.3.1940 a Fínsko muselo odstúpiť Sovietom Rybársky poloostrov, Ladožskú Karéliu a Karelskú šiju. Ale v roku 1941 sa situácia zmenila a tak 10.7.1941 začali nemecké a fínske vojska boje na línii Karélie až po poloostrov Kola. Sovietske vojska ani tu neboli pripravené a útok nezastavili. Sovietsky zväz zachránila neochota Fínov pokračovať v boji po dosiahnutí svojich hraníc z roku 1940 (6.12.1941). A presne o tom je tento film. Výborné je, že je historický úplne presný. Ale hlavné posolstvo filmu je úplne pacifistické a celý film je vedený z rešpektom pred fínskymi, ale aj sovietskymi vojakmi (neukazuje ho, ako darebáka dobyvateľa). Takže ide o výborný film, ktorý vykresľuje kvalitatívne a historický spoľahlivý dramatický príbeh. Neznámy vojak je však predovšetkým vojnová dráma, ktorá v sebe nesie silu protivojnovej myšlienky, kus fínskej histórie a vieru, že človek by mal ostať verný svojim hodnotám. (28.07.2018)

Ty tři hodiny stopáže na mě byly přece jen trochu moc, ale jinak se jedná o parádní válečný film z neokoukaného prostředí mapující pro nás netradiční události. Dají se vidět i lepší filmy, ale na evropskou provenienci je to velmi nadprůměrný počin, o kterém si domácí kinematografie může nechat leda tak zdát. 85% (30.04.2018)

Lesy Finské republiky uvádějí: Kterak myslivci vyháněli ruskou škodnou.. Opus o rytířích bílé Karélie skáče mezi postavami jak zajíc po poli a sic je po technické stránce vcelku konkurenceschopný, nedokáže ty tři hodiny rozčísnout bizarnostmi ve stylu německo-amerického stolování ve Fury či úřadování Einsatzgruppe v Jdi a dívej se. Nemám rád, když mě u válečného filmu přepadne otupělost.. (10.02.2021)

,,Jaké je to střílet na člověka?'' --- ,,Nevím, já střílím na nepřítele ! '' ----- Válečné filmy máme různé. Jsou takové, kde vojáci houfně nabíhají otevřenou planinou proti sobě koseni palbou minometů, dělostřelectva a tanků a pak takové, kde jen vystrkují hlavy z mechu a nepřítele prozrazují jen výstřely a odletující kousky zeminy či třísky z kmenů zasažených kulkami. Divoké hvozdy a bažiny severu ve kterých se film odehrával vnucovaly druhý způsob boje. Z historie víme, že Finové ač byli nakonec poraženi zle Rusům nakopali prdel a že mají být nač hrdí. Ano nakonec se Rudé armádě a Stalinovi vzdali, ztratili část území, ale ukázali, že i malá zemička se umí tvrdě bránit což uznal i Stalin při čtení konečné výše ruských ztrát... Jak ale drahé ono nakopání bylo a co stálo se divák podrobněji dozví až z tohoto filmu, který mapuje celý konflikt od napadení Finska jeho ,,odvěkým nepřítelem''. Viděl bych v tom jistou paralelu ohledně nás a případné obrany země před Němci po mobilizaci v rámci často kladené otázky - Měli jsme se bránit? Zpracování mi velmi připomínalo Tenkou červenou a to že vojáci vykukovali z jehličí nebo závějí a ne divokých trav tichomořského Quadalcanalu na tom pranic nemění. A dokonce mi Tenkou připomínal i ten ústřední hudební motiv táhnoucí se celým filmem. Jako by si osnovu Enersen vypůjčil od Zimmera. Někoho možná bude mást částečně německá výstroj Finů, ale to je v pořádku, protože ji získali od Německa včetně např. tanků Stug atd... Spojenci také dodali Finsku materiální pomoc a morální podporu, jinak ale provedli na počátku čtyřicátých let klasickou taktiku nevměšování když někdo velký napadne menšího. Víme o tom své. A je smutné, že stejná politika je vůči Rusku uplatňována dodnes. Viz. Ukrajina. Takže pokud budete chtít ochutnat tak trochu jiný válečný film ze severského prostředí, rozhodně Neznámého vojáka doporučuji. I já viděl tu delší verzi a nenudila ani minutu. Dávám za 5 zajatých ruských důstojníků. * * * * * (14.02.2019)

Vcelku nuda. 80% príbehu sa odohráva v lese a potom už len rôzne neprehľadné streľby. Aspoň že jedna pekná Fínka tam v chatrči bola, ale aj tá bola na obrazovke len výnimočne. Je však zaujímavé, že takí Fíni boli v podstate jasnými spojencami nacistov a nesypú si popol na hlavu, ako sa to robí pravidelne u nás. Proste robili to, čo mohlo pomôcť ich národu. (21.02.2022)